Antifón z Athén byl rozverně cynický komentátor lidského života a kritik Sókrata. Krom jiného tvrdil, že žádná geometrická tělesa neexistují jinak než v mysli některých geometrů. Jim na potvoru vymyslel řešení aproximace obvodu kruhu, které předjímá pozdější převratné dílo Archimédovo. To je kvadratura kruhu!

Co je to mýtus? Kde ho potkáme? Až na výjimky se musíme smířit s tím, že řecké mýty potkáváme už použité, v lepším případě v tragédiích nebo ve výtvarném umění. Zvláštním problémem je přeznačování mýtů, tedy jejich druhotné použití k jiným cílům.

Atomy, to je konečně opravdická věda! Ano, ale pozor, antický atomismus má jen něco společného s tím naším novodobým. Společný je princip kompozicionality (skládačkovistosi). Kombinacemi atomů se ustavuje to, co vnímáme. Rozdílné je, že Démokritovy atomy nejsou empirické objekty. Jsou to kousky jakési skutečnosti samé, jejichž hemžení teprve zakládá něco smysly vnímatelného, včetně bohů.

Nejslavnější řecký lékař staré doby; někdo si ho spojuje se „čtyřmi šťávami“, ale to je až pozdější výklad pod vlivem Aristotela. Zajímavější je jeho upřednostnění přirozenosti před formálními naukami – a kvůli tomu i kritika filosofie. Přitom jde o nejstarší dochovaný výskyt slova filosofie! Přitom se ale inspiruje Anaximandrem a hlavně Hérakleitem.

Zdánlivý pohyb hvězdného nebe je působený rotací Země! Jenže Hiketás mluví taky o neviditelné Protizemi – a dokonce není úplně jasné ani to, jestli nejde o citát z řeči literární postavy, i když snad v dialogu, který mohl být dílem jen malinko pozdějšího a snad heliocentrického astronoma Hérakleida.

Antickými předchůdci muzeí jsou chrámy, neboť i přes četné modernizující přestavby uchovávaly velice stará výtvarná díla; trochu podobně jako mnohem později křesťanské kostely.

V úterý 16. července večer nás čeká zatmění Měsíce, zhruba od 22 hodin do jedné v noci momentálního času. Pokud kdo nebyl dostatečně poučen, co všechno se při tom děje a jak se náležitě chovat, může si to doplnit třeba podle Plútarcha.

Pythagorás prý krom řady jiných zásvětních divností zavedl také význam čísel i mimo tržiště. Protože nejspíš nepsal, tak o tom nic rozumného nevíme. Snad šlo o to, že matematika může být použitá i v jiných oborech zkoumání. Naštěstí víme, jak o sto let později Filoláos matematizoval hudební harmonii a vyvodil z toho obecné přesvědčení o matematické povaze světa, neboť vše chápal jako spojení číselných poměrů a čehosi neurčitého. Navíc prý tvrdil, že Země obíhá kolem středu světa.

Leckdo si vybaví jeho čtyři živly, hlavně však Lásku a Svár, které jimi ve světě vládnou. Navzdory této romantické představě nepovažuje Empedoklés svět za dílo nějaké prozřetelnosti, ale za výsledek působení kombinace příslovečně slepých sil a náhody. I vznik života vyložil v kombinaci exemplárně pavědecké verze samoplození a exemplárně vědecké formulace přírodního výběru, selekce závislé na podmínkách. A Darwin ho cituje!

Tento osvícenec v době řecké rané klasiky vymyslel první předlohu Kant-Laplaceovy hypotézy o prachoplynovém protoplanetárním disku, zatím ještě geocentrickou. K tomu další novinky: Slunce je rychle se pohybující žhavý objekt, z nebe mohou padat zbylé kameny – a některá nebeská tělesa mohou být obydlená!

Anaxagorovi prý v Athénách přezdívali Rozum. Je první, kdo popisuje infinitezimální veličinu, tedy takovou, která se může neomezeně zmenšovat, a jejichž počet v jakkoliv malé nebo velké krabičce je stejný, totiž bezmezný. Také představil nejstarší známou poznávací redukci, na poprvé ovšem poněkud zvláštní, totiž redukci na kvality. K tomu zapsal řadu dalších pozoruhodností, např. že nemyslí pouze lidé, ba že ani lidé nemyslí všichni a pořád.

Jedním z ikonických exponátů muzea Louvre je socha Mélské Venuše, která se stala přímo symbolem ženství. Ne každý ale ví, že původně prý vypadala o dost jinak, a že ta symbolicky exponovaná podoba vznikla až díky dost zásadnímu ubírání z antického nálezu. Z tuctové pozdně helénistické sochy povstalo v raném 19. století emotivně fungující torzo. Může to být i metafora evolučních dějů.

Zénóna z Eleje si vybaví snad každý, a to díky veselé představě honění želvy. Už méně lidí ví, že měl taky stojící šíp, a že byl nejspíš první, kdo pracoval s představou nekonečného počtu bodů na konečné úsečce. Celé je to ovšem ve velké míře schválnost, byť objevná.

Na potvoru Hérakleitovi se soustředí na to, co trvá a nemění se. Předpokládá stabilní povahu astronomických objektů, asi objevil, jak je to s fázemi Měsíce a s cykly Venuše. Neměnnost ale povýšil natolik, že raději mudruje o věčném Jednu. Učenci se přou, zda klíčem k němu je tato metafyzika, nebo náhled totožnosti astronomických objektů v jejich novém cyklu, nebo šamanská anabáze – protože to vše mu prý po zvláštním výstupu zjevila na prahu nebe bohyně.

Jednou z řady kuriozit, vystavovaných v Archeologickém muzeu v Herakliu na Krétě, je sada opticky broušených čoček z doby bronzové. Nejsou samy, mají sestřičky z jiných míst a v jiných muzeích, ale tyhle jsou nejhezčí. Jak to mohli udělat a k čemu jim to bylo? Měli dalekohled? Spíš lupu, i když většina těch nejstarších čoček byla prostě na ozdobu. A co pozdější optické prvky? Skončíme v řecké antice, protože tam obvyklé dějiny optiky začínají.

V řecké archaické době se lidé nepovažovali za nějak zvlášť rozumné, rozhodně ne z vlastních sil. Vše smrtelné přece často trpí nouzí, a to nejen potravní; i v poznání jsme odkázaní na to, jak k nám skutečnost přichází z okolí, skrze smysly, dýchání a potravu. Hned na začátku klasické doby se však objeví představa, že my lidé se od ostatních smrtelníků lišíme tím, že nejen vnímáme, ale také chápeme. Lékař Alkmaión s ní nějakou dobu zůstane osamocen, i když ji dal do souvislosti s mozkem, ale časem se to ujme málem jako samozřejmost.

Hérakleitos, v očích mnohých (zvláště Aristotelových) exemplární pavědec, je sice odpůrcem příliš sebevědomého teoretického formalismu, ale překvapivě rozumně vykládá rozličná napětí (rozdíly) v přírodě a jejich časté střídání v cyklech: denních, ročních, osobních, generačních, civilizačních. Představil myšlení diferencí uvnitř kontinua oproti myšlení diskrétních „jsoucen“, „podstat“ nebo taxonů.

První Godzilla, která se vynořila ze spadu testu vodíkové bomby, měřila 50 metrů. Godzila z roku 2019 je už 120-metrová. Pohání růst metaforického monstra stále větší kolektivní strach lidstva? Anebo mají filmoví producenti prostě raději větší příšery z hlubin?

Uštěpačný a racionálně myslící satirik a kritik konzumní společnosti, předchůdce geologie a paleontologie. Předjímá koncept, který bude v 18. století nazván „aktualismus“, tedy že k výkladu aktuálního stavu okolní přírody nepotřebujeme v minulosti předpokládat jiné děje než děje podobné těm, které můžeme v současnosti pozorovat. Skeptik, který zesměšnil Pythagoru, se pokusil i o náboženskou reformu – a zavedl prvního metafyzického boha.

Anaximenés prý prohlásil za „základní prvek“ vzduch. Toto (ne)pochopení Anaximena vzniklo ze starší bajky o chladném i teplém vzduchu, který může vycházet z úst, buď když silně foukáme sešpulenými rty, nebo když vydechujeme široce otevřenými ústy. Zajímavější je Anaximenovo pochopení dějů ve vzduchu v závislosti na jeho pohybu a na teplotě, tedy významný příspěvek k racionální meteorologii. A dojde i na plstnatění a čechrání.

Stačí tyč, dostatek času a důvtipu – a můžete změřit úhel sklonu ekliptiky. Co si s ním ale počít v geocentrickém modelu a nad placatou Zemí? To chce ještě víc důvtipu! Objev role 3D otevřel problém. Většinou si myslíme, že máme správný výkladový model, ale potřebujeme zpřesnit měření. Anaximandrův příklad ukazuje, že někdy je to naopak. Při tom rozmachu důvtipnosti založí taky tradici psaní naučné prózy, meteorologii a prý i filosofii.

Jméno Thaléta z Mílétu je možná známé i mimo úzký okruh adeptů filosofie. Prý při pozorování hvězd někam ošklivě spadnul, někdo si dokonce vybaví, že prý za „pralátku“ (těžko říct, co by to bylo) považoval vodu. Od těchto zábavných nesmyslů se radši obraťme k jeho vkladu do začátků geometrie a astronomie, tedy alespoň v evropské tradici: Věta o podobnosti trojúhelníků a určení nebeského pólu.

Podívejte se, co tady žije.

Kdo si kdy sáhl na rybu, tak už ví, že jsou obvykle dost slizké. A jejich sliz by nás mohl zachránit před masožroutskými bakteriemi, nepříjemnými viry, nezdolnými kvasinkami nebo dokonce vražednými nádory. Anebo ne?

Britští vědci vyvíjejí alkohol, který by měl jenom samé plusy a žádné mínusy. Dočkáme se drinků bez doposud nevyhnutelné kocoviny a riskování vlastního zdraví. Startup Alcarelle ho slibuje do pěti let.

V době železné balzamovali keltské kmeny jihofrancouzských Galů hlavy zabitých nepřátel a používali je jako trofeje. Vědci nyní odhalili recept galských balzamovacích roztoků.

Když císař Napoleon I útočil na dobře postavené jednotky vévody z Wellingtonu, které později posílili Blücherovi Prusové, tak se Francouzi museli potýkat s bahnitým terénem, což významně přispělo k jejich porážce. Špatné počasí podle všeho zařídila devastující erupce indonéské sopka Tambora, ke které došlo asi o 2 měsíce dříve.

Představte si kupu kanadských borůvek o velikosti Země, jak se zjeví ve vesmíru. A teď se zamyslete nad tím, co se s takovou planetární hromadou lesního ovoce asi stane. Tohle je borůvkalypsa!

…aneb Slavnostní událost v pražském DinoParku

…aneb Něco z historie královny sportů

Bývaly doby, kdy se Slované uměli radovat. V den „kolovratu“ se scházeli na hezkém místě v přírodě a slovem, hrami, tancem a za zpěvu se společně veselili. 

Dospěláky s utajenou duší dítěte nový pružný, změnami magnetického pole ovladatelný materiál jistě zaujme. I když potenciál jeho možného využití je velký, kdyby pro začátek byly z něho jenom kreativní, pohybem magnetů ovladatelné hračky pro děti, již to by bylo super.

Vzhledem k výjimečnosti dnešního dne si dovolujeme připojit návod na získání těch pravých velikonočních vajíček.

Když už zachytíme nějakou zprávu z vesmíru, mohla by být nebezpečná? Riziko je prý malé, ale existuje. Opatrnosti není nikdy dost, obzvláště při čtení vzkazů mimozemských civilizací.

Tank nemusí vždycky bojovat municí a pancířem. Některé vás dostanou svým výkonem v terénu. Určitě nevynechejte videa vozidel společnosti Howe & Howe.

…aneb Nezakazujte jim „ty jejich saury“

Mezinárodní průzkum zjišťoval, zda pití různých druhů alkoholu nám také navozuje různé emoce.

Meteory jsou elegantní, oslnivou podívanou. Proč ale spoléhat na náhodu a pěkné počasí, když si takovou spršku můžeme vytvořit sami.

Přišlo mi to jako zajímavý dramatický příběh. Jeden z těch, které sbírám. Příběh o jedech s prvky bondovky švihnuté antickým dramatem. No posuďte sami:

…aneb Malé statistické ohlédnutí za Usainem Boltem

Realtimová strategie StarCraft je mnohem blíže skutečnému světu, nežli šachy, poker nebo go. Ovládnou ji umělé inteligence?

Svět se zaplňuje roboty. Lidé se jich ale často obávají. Jak to zařídit, aby se lidé s roboty nakonec nějak snesli?

Nová inteligence z MIT uhodne správný recept jídla na fotografii v 65 procentech případů. Je to obdivuhodné, ale jak je vidět, i umělé inteligence se ještě mají co učit.

Moderní beton je mořským vlnám k smíchu. Šplouchání slané vody ho za pár desetiletí zlikviduje. Beton Římské říše ale vydrží v moři dva tisíce let. Jak je to možné?

Od dronů se většinou chce, aby létaly dopředu, dozadu, do stran a nahoru. Na směr dolů si vystačí vypnutím motoru. Ne tak omnikoptéra švýcarských techniků z ETH, té gravitace nestačí. S nezvykle umístěnými rotory dokáže prostorem doslova baletit.

Americký novinář hrající v příběhu ústřední roli se jmenuje Myron Farber. Narodil se v roce 1938 - takže když mu v červnu 1975 v redakci prestižního deníku The New York Times předal kolega záhadnou obálku, jejíž výbušný obsah měl tragicky zasáhnout do životů mnoha lidí, jednalo se již o zkušeného 37-letého žurnalistu. I tak ho však obsah dopisu značně zneklidnil. Ve svých pamětech si později k danému tématu poznamenal:

Na včerejší prestižní TED konferenci ve Vancouveru vystoupil Richard Browning. Předvedl se v roli komiksového superhrdiny s petrolejovými mikroturbínami v rukou a v přístavu účastníkům předvedl malou ukázku svého létání.

Může za něj sled náhodných událostí. Pokud by Británií necloumaly živly, mohla zůstat naší součástí, jako Dánsko.

O jednom z prvních zaznamenaných případů existence mentionů jsem se dozvěděl jako studentík v hodinách psychologie profesora Svobody. V tehdejší době, tedy brzy po skončení II. světové války, se pojem mentiony ještě nepoužíval, ale jednalo se o totéž, říkalo se tomu mentální energie.

V anglickém časopisu "Zemědělství a potravinářská chemie", vydávaném Americkou chemickou společností, vyšel článek o českém pivu z dob první světové války.