Zázračný muž boží a zakladatel velice vlivné a zvláštní školy. Víme o něm skoro jen z mnohem pozdějších legend. Školu tvořili esoterici a exoterici, alias matematici a posluchači. Překvapením je, že tou vědeckou částí byli esoterici! Současně šlo o první známý pokus o monopol na vědu, filosofii, náboženství, životosprávu i politiku, jedním vrzem a důkladně.

Galileiho přístroje, knihy a instrumenty jím inspirované, k tomu jeho prostředníček (originál), neboť jsme v Itálii, totiž v Museo Galileo ve Florencii. Zvláště půjde o optiku jeho dalekohledů a o kuriozní Joviláb, byť ten Galilei nevyrobil, pouze navrhl; souvisí s prvním odhadem rychlosti světla už v 17. století.

Nepůjde teď o trapné gipsové náhražky, ale o svébytné příležitosti. Třeba k pokusům o rekonstrukci původní polychromie. Nebo k tomu, jak sestavit dílo, jehož části se ocitly ve vzdálených muzeích. Nebo k prohlížení zblízka a z různých úhlů, což u slavných originálů není vždy možné. Někdy jen jako možnost vidět věci, které jsou moc daleko. K tomu úvaha o „auře originálu“ a roli materiálu.

Nález z Bornea ukázal, že naši předkové zvládali závažné chirurgické zákroky s kamennými či kostěnými čepelemi, a to bez moderní anestézie a antisepse.

Empedoklés, objevitel přírodního výběru, mínil, že v dávných dobách mohly v teplejším a vlhčím klimatu přežívat i chiméry. Ukážeme si jejich pouť z Malé Asie do Řecka, pak velkou etruskou Chiméru z Arezza. Dále hrdinu Bellerofonta s věrným okřídleným koněm Pegasem, kteří nás Chiméry zbavili. Nakonec naxijská trochu odlehčená verze.

Palác Kinských v minulém desetiletí chvíli hostil největší expozici antického umění, jaká kdy byla v této zemi vystavována. Nabízela nečekaně kvalitní a rozsáhlý průřez starým uměním. Měla to být stálá expozice, leč byla zrušena. Ty předměty někde jsou a některé z nich snad občas tu či onde uvidíme. Zůstaly mi fotky pořízené před hektickou likvidací, kdy už se smělo dokonce i fotit.

Náprava omylů a nejasností kolem tzv. Agamemnonovy masky. Pak další zlato, včetně jemně rytých scén na prstenech, dále náhrdelníky zlaté, jantarové a z polodrahokamů; hřeben ze slonoviny, předělávané kamenné nádoby, váhy a závaží, rituální dýky.

Po stručném představení stylu a předmětu si ukážeme detaily půvabně namalovaných zvířat bájných i reálných a jejich pastýře, takový pohodový bestiář. Pak zmínka o (ne)dostupnosti vázy, porovnání s nabídkou světových sbírek a minimalistické poučení o Etruscích.

Mytograf a „muž boží“ v 6. století před n. l., kterého doporučuje Aristotelés. Podle některých také svérázný filosof, považovaný za Pythagorova učitele, např. co do reinkarnací. Ve svém díle Jeskyně se sedmi kouty nás poučí o povaze bohů, zvláště o průběhu svatby Dia a Země. Slíbí i poučení o tom, co je okřídlený dub, ale to nedodrží (zato nás poučí, co je proud spermatu).

Opomíjené athénské muzeum. Proč o něm psát? Protože je krásné a nanejvýše příjemné v každém ohledu, navíc nabízí i unikáty. Teď nám umožní přehlednou rekapitulaci památek řecké antiky a vůbec egejského umění – a nakonec úvahy o tom, jak v muzeích postupovat, abychom si užili a nepropadli malomyslnosti nebo dokonce nudě.

Divotvůrce z pořečtěné Kréty. Věštec, který věštil minulost, a přitom očistil Athény od moru. Reformátor mýtů, který poprvé zmiňuje „kosmické vejce“. Kupodivu taky autor nejstaršího řeckého pojednání v žánru epické astronomie, předlohy Arátových Jevů na nebi. To všechno v 6. století před n. l.

Bohatství zlatonosného kykladského ostrova bývalo příslovečné. Prý každý rok posílali Apollónovi do Delf „zlatý míč“, navíc tam měli svou pokladnici. Pak se se něco pokazilo a bylo po bohatství, zůstal jen pokad v uložený v Delfách, nakonec zmizel i ten.

Inteligence DALL·E mini, která se teď jmenuje craiyon, si z internetu vydestilovala příšeru známou jako Crungus. Objevil ji britský komik Guy Kelly, kterého vyděsila na chytrém telefonu. Kdo objeví další slova „tajných jazyků“ kreativních inteligencí?

Athénský aristokrat a demokratický politik, básník, jeden ze „Sedmi mudrců“. Žil v letech přibližně 638 až 559 před n. l.

Pokladnice Sifnijských v Delfách uchovávala poklady zlatonosného kykladského ostrova. Zachované reliéfy z její vnější výzdoby patří k reprezentativním ukázkám výtvarného umění řecké archaické doby.

Nejslavnější z výroků, které se připisují Sedmi mudrcům. Prý tak Apollón zdravil poutníka, přicházejícího do Delf. Co to vlastně znamená, to naznačuje odpověď Apollónovi: Jsi. Člověk je totiž jen tak trochu, pořádně je jenom Apollón. Potom se časy změní, přejde se na morální chápání, pak na hledání jistoty v sobě, a nakonec na hledání vlastní identity.

Legendární kolegium, které mělo reprezentovat moudrost archaického Řecka. Platónova literární fantazie je přivedla také do Delf a další tradice jim připsala řadu moudrých výroků. Přitom jde o reálné postavy, jenže většina těch výroků jim byla připsána dodatečně. Je to specifický žánr „moudrých ponaučení“ a „výroků“.

Z Delf do svahů Parnasu, přes útesy Fedriád k jeskyni s kultem od neolitu po konec antiky, do hájemství Pana a nymf. Prý se odtud konaly průvody dolů do Delf s novorozeným Dionýsem, zatímco nahoře na Parnasu Apollónův kněz tančil k jeho poctě. Předtím zde Tyfón věznil Dia, pak zase Zeus Tyfóna, a Apollón tu možná zabil dračici Delfys.

Příklady věšteb, antické výklady a současné pochybnosti. Za co může asfalt, za co vzduch a za co duch doby. Apollón občas mohl osud mírně korigovat, jeho služebníci ho v tom možná někdy napodobovali. Nakonec odhalený omyl věštírny.

Mezinárodní tým výzkumníků z několika odborů upřesnil původ a strukturu společnosti Avarů. Kočovný kmen před téměř 1500 lety osídlil úrodnou Karpatskou kotlinu, kde založil přes 200 let trvající říši.

Postup věštění v Delfách, kam se poutníci i vládcové přicházeli zeptat Apollóna na svůj osud.

Památky z řecké archaické doby v Delfách: řada pokladnic, sfinga z Naxu, opěrná zeď chrámové terasy, zbytky výzdoby archaického Apollónova chrámu. V Delfách měli všechno, od věštírny po stadion. Málem pokus o Vatikán antiky, i když bez papeže a dalších institučních hrátek, protože nic na způsob církve Řekové neměli.

Mýtus o Daidalovi a Ikarovi. Hlavně však sochy, které se prý musely přivazovat řetězy, aby neutekly, protože byly jako živé. Nám tak většinou nepřipadají, ale to je jinou perspektivou pohledu. V 7. století před n. l. byla hodnotící kritéria jiná.

V sobotu, na našeho Josefa, asi 24 kilometrů jihozápadně od Káhiry, na archeologickém nalezišti u egyptské Sakkáry, na dohled od Džoserovy stupňovité pyramidy se k egyptologům připojili i novináři, a tak máme možnost alespoň virtuálně nahlédnout do zpřístupněných, jen nedávno objevených, krásně zdobených starověkých hrobek.

„Krásná“ alias „orientalizující“ keramika je jedním z pomyslných vrcholů řecké antické produkce. Typická je pro 7. století před n. l., hlavně v Korintu a na egejských ostrovech. Působí trochu exoticky až snově, nicméně skvěle ilustruje náladu dobové lyrické poezie. Na rozdíl od ní ovšem převažují velká zvířata reálná i bájná, i když na lidi občas taky dojde.

Řecká lyrika archaické doby, zvláště Archilochos z Paru v 7. století před n. l. „Žijeme v náručí vln.“ Potěšení smrtelníků uvnitř jejich nouze, konečnosti. Má filosofie, která vzniká o století později, nouzi překonat – nebo v ní obstát?

Tradice o „Pelopově“ obří kosti, nejspíš lopatce, a o jejím přenášení. Legenda o rozsekání a opětovném scelení Pelopa. Touha mít svého obra. Subfosilní nebo fosilní kost, slona nebo dinosaura?

Soupis olympijských disciplín v klasické době. Způsob ustanovování a proměny disciplín od archaické doby po římskou. Héřiny hry pro dívky. Úbory olympioniků a olympioniček. Racionalistická kritika her. Představuje se trenér Ikkos.

Svatyně Dia a Héry na Peloponésu, pod Kronovým návrším. Zakládající příběh olympijských her. Věštírna se ztratila, stadion se postupně stěhoval pořád dál od chrámů, jak se sport vyděloval z náboženství.

…aneb Fosilní skořápky vajec oviraptorosaurů v mongolském neolitu

Diův dub v sakrální ohrádce („temenos“) a chrámky bohyň Dioné a Themis (Diovy druhé ženy). Věštění ze sil země, šumění dubu a zvuků větru. A nakonec řecké divadlo přestavěné na římský cirkus.

Legendy o Delfách a umístění svatyň pod Parnasem. Od Gaie a Pythóna k Apollónovi a Dionýsovi. Nejstarší místa kultu dole u Athéniných chrámů a Kastalský pramen. Hlavní areál: Posvátná cesta, věštírna Apollónova chrámu, omfalos, stadion pythijských her.

Vládcové první generace bohů. Spíše božský pár, který zakládá rámec světa. Skoro jako plodnost a přírodní zákony.

Píseň práce z doby kolem roku 700 před n. l.? Spíš manuál pro přežití z pera pesimistického venkovana a vlivná předloha kalendářních rad a průpovědí. Zná řecká antika nějaké optimističtější alternativy? A bude podle Hésioda letošní Silvestr šťastným dnem, navíc vhodným k pití?

I když má Osel vůči Vám čtenářům dluhů víc než je zdrávo, rád by alespoň jeden z nich na poslední chvíli napravil. Poděkovat všem, kteří jste mu promíjeli, že nestíhal informovat o všem co by si pozornost zasloužilo, že se ani tu češtinu nedoučil a přesto jste mu svým přispěním během roku pomáhali tu káru zase o rok popotáhnout. Na mnoho z Vás nemáme žádný kontakt, tak alespoň touto formou děkujeme za projevená finanční pohlazení.

Generace bohů podle Hésiodovy epicky podané systematiky z doby kolem roku 700 před n. l. S rozením bohů bývají komplikace a s jeho pochopením taky.

Hláskové písmo převzali Řekové od Féničanů asi v 9. století před n. l. Upravili si znaky, které použili pro zápis samohlásek, neboť semitský jazyk samohlásky nezapisoval. Alfabeta je prvním písemným systémem, který zapisuje samohlásky, a také zdrojem dalších písem v Evropě a v širším okolí. Od nápisů na keramice a kameni k papyrům a kodexům.

Odeysseia popisuje také Věštírnu mrtvých. Kupodivu jde o reálné místo na severozápadě řecké pevniny, takže je můžeme navštívit, dokonce se tam dá fotografovat. Prohlédneme si Hádův palác i s věštírnou a podzemím, zlatým hřebem bude zbytek mechanismu (asi) na vyjevování duší.

Mořské příšery (Sirény; Skylla a Charybda). Na ostrově nymfy Kalypsó, hostem Faiáků na Scherii. V zajetí Kyklopa, u čarodějnice Kirké, sestup do Věštírny mrtvých, návrat domů na Ithaku. Odysseus je prototypem člověka nové doby, prostě „zchytralý muž“.

Tak jako nevíme zda u otylých venuší s povislými ňadry šlo o bohyně, amulet plodnosti, nebo ženy významného společenského postavení, se vedou spory i o to, do čeho se lidé doby kamenné halili. Zda šlo o vlnu nebo len. Nejnovější rozbor nálezu z Turecka dal odpověď: Ani jedno, ani druhé.

Kosmos, harmonie, prostor, začátky „epické astronomie“. Optická metaforika, myšlení a vnímání, dualita mysli i dualita dějů. Úpadek všeho průběhem času, smyčky osudu, boje mezi bohy, rození bohů. Vojenská demokracie.

Štíty bývaly často zdobené. Ten bájný, který pro Achillea vyrobil božský kovář Héfaistos, prý na sobě nesl schéma kosmu i uspořádání society. K tomu poznámka o koncentrické metafoře vnímání světa.

Vnímání lidské i zvířecí postavy v době tvorby homérských eposů dobře ilustrují také drobné bronzové a keramické figurky z 9. a 8. století před n. l., většinou v geometrickém stylu. Představují dost svéráznou kapitolu dějin řeckého výtvarného umění, ve srovnání s pozdějšími díly působí téměř „barbarsky“.

Záchod se pomalu stává oblíbenou pracovnou s vyhřívaným sedátkem, ostřikovači s teplou vodou a vysoušečem ohřátým vzduchem. Občas i s dokonalým ozvučením pro poslech oblíbené hudby nebo sledování zpráv a filmů. Kam až sahají počátky nynějšího komfortu?

Vnímání těla a duševních stavů podle textu homérských eposů. Nečekané nejstarší významy slov pro tělo i duši (život) a tzv. psychofyzické orgány.

Keramika z doby vzniku homérských eposů, většinou z 9. a 8. století, i když s přesahy. Jednoduchá a dobře funkční. Nabízí také pěkné doklady dobové reflexe vidění lidského i zvířecího těla.

Vstup do Ameriky blokoval před 23 000 roků souvislý pevninský ledovec. Přesto se daleko za ním, v Novém Mexiku, proháněla po břehu dnes zaniklého jezera pravěká děcka. Počátky osídlení Ameriky se pousouvají o celá tisíciletí dál do minulosti.

Nejstarší evropské eposy, Ílias a Odysseia, popisují děje před koncem doby bronzové, v 12. století před n. l. Známou podobu získaly díky rapsódovi, kterému tradičně říkáme Homér, v 9. nebo spíš 8. století před n. l., Odysseia asi o málo později. V 6. století před n. l. athénský tyran Peisistratos nařídil, aby jejich text byl písemně fixován, a tak ochráněn před dalším spontánním vývojem.

Pro ilegální kopáče ve službách překupníků tu byla cesta zarubaná, poklady skončily v místním muzeu. Napřed tedy poklady z rané doby bronzové, pak něco málo řecké antiky, nakonec záhadný falický reliéf s motýlem. (Poslední článek z minisérie detailů řecké kultury, s dovětkem o detailech a celku i problémech s příklady.)

Obzvláštní horský městys uprostřed Naxu má opravdu 5 muzeí, nahlédneme však jenom do tří: geologického (už kvůli paleoloxodontovi), vlastivědného a předběžně i do archeologického. Prolínání vědy a romantiky. Na konec ještě něco málo o podivuhodném městečku a okolí.