Na kykladský ostrov Sikinos přišla v římské době bohatší rodina z maloasijské Lýkie a podle svého zvyku si pod horami postavila v 3. století mauzoleum. V 7. století bylo přestavěno na katedrálu, nakonec znovu trochu přestavěno při opravě v 17. století. Pak bylo biskupství opuštěno, v našem století se celek dočkal výzkumu a restaurování.

Hrnčířská čtvrť u potoka Eridanos, ve které prý bydlel Sókratés. Odtud vycházely panathénajské průvody na Akropoli. Odtud vedla i „Posvátná cesta“ k mysterijní svatyni v Eleúsis, kolem Platónovy Akadémie. Rozsáhlý archeologický areál zahrnuje antický hřbitov a sakrální i obranné stavby.

Pokud se octnete na výstavě antických soch, je to obvykle přehlídka více či méně bělostných postav, vzdálených běžnému životu. Původně ale vypadaly úplně jinak. Obvykle hýřily barvami a připomínaly komiksovou verzi svého vzoru. A jak se zdá, antické sochy útočily na smysly i libou vůní. Dnešní muzea a galerie by se měly zamyslet.

Méně známé athénské archeologické muzeum, přestože patří mezi několik základních. Vystavuje nálezy z antického hřbitova a z okolí Posvátné brány, od 11. století před n. l. do konce antiky. Je tady kvantum pozoruhodné keramiky, ale také šperky a velké plastiky.

Právě vyšlo! Úvodní studie, překlad a podrobný komentář od Hynka Bartoše, vydal Pavel Mervart 2025. Je to vlastně úvod do Aristotelových zoologických spisů. Vydání obsahuje také přehlednou tabulku Aristotelovy zoologické systematiky.

Některé teorie antické vědy byly opřené o pozorovaná data. Jindy šlo jen o zajímavý tip, který se později ukázal jako správný, zatímco jiný jen jako kuriozita. Liší se to případ od případu. Zvláštností byly čistě teoretické dedukce, údajně racionální, ale často věcně nesprávné, někdy ovšem inspirativní.

Pokus o orientaci ve spletitém pojmosloví a dějinách teologických oborů. Aby nás Pánbůh při zdravém rozumu uchovati ráčil!

Pramen života „na konci světa“, u Apollónova chrámu, kdysi dávno adaptovaného na kostel. Křesťanské převzetí pohanského poutního místa zde proběhlo mimořádně nekonfliktně. Od té doby se poutě konají k Bohorodičce – a někteří šplhají až k hornímu klášteru na útesu, který světoběžníci porovnávají s Gibraltarskou skálou.

Římská říše ovlivnila půdu, vodstvo i ovzduší většiny Evropy. Kromě kultury ale také bohužel šířila olovo. Toxické znečištění zřejmě tehdy dosahovalo obludných rozměrů a vedlo k neurologickému poškození populace většiny Evropy. IQ na populační úrovni šlo dolů o 2,5 až 3 body, což je docela síla.

Většinou nepůjde o kdovíjakou vtipnost. Někdy se zasmějeme aspoň tomu, čemu se tenkrát lidé smáli, jak už to u starých vtipů bývá. Něco je snad přece jenom nadčasové. A místo blondýn nebo policajtů jsou nejčastějším terčem scholastici, takže to je vlastně korektní a nepodvratné.

Řetěz Pf přání, které dojdou na adresu ja(zavinutec)osel.cz budeme postupně doplňovat.

V naxijských horách až za Apeiranthem se potká leccos. Třeba i kompletně stojící kostel z 8. nebo 9. století, o samotě v krásném okolí, se zvláštními freskami. Nejsou na nich lidské postavy, neboť respektují požadavky ikonoklastů, tedy obrazoborců. Kdo chce dát o Vánocích přednost stylizovaným kohoutům s vlajícími šálami před dojemnými postavami, má šanci.

Dá se mluvit o evoluci v umění? A je vývoj výtvarných stylů dokonce zákonitý? Mnohdy to tak vypadá, po nějakou dobu se tvary zesložiťují a techniky se zdokonalují. Jenže důsledně vzato vede takový popis k potížím, což jsou ovšem konce nejedné důslednosti. Krom toho obtížně hledáme kvantifikovatelná měřítka. Stran zákonitosti vývoje umění zůstávají rozpaky.

U pohřbených barbarských válečníků v zemích za hranicemi Římské říše, se často nacházejí nenápadné lžičky, u nichž není jasné, k čemu mohly sloužit. Polští badatelé jsou přesvědčeni, že je bojovníci používali ke šňupání psychoaktivních látek před bitvou a klidně i jindy. Jak se zdá, evropští barbaři neholdovali jen alkoholu.

Za takovou dobu se na tak významných místech na Kykladách vykopalo leccos, co stojí nejen za řeč, ale i za ukázání. K tomu něco dobových fotografií z nalézání.

Vládne světu jednotný účel? Nebo žádný celkový účel všeho není? Nebo jde spíše o klubko příběhů, které dokážeme rozumně vyprávět pouze po částech? Otázka po celkovém účelu světa patří k novinkám řecké klasické doby. A jaký smysl má život, zvláště pak lidský, to radši necháme na jindy.

Veletrh China International Aviation & Aerospace Exhibition 2024 je přehlídkou rozmanitých vojenských technologií. Podstatná část z nich přitom souvisí s drony a s obranou proti nim. CSGC a Norinco překvapili masivním mikrovlnným bojovým systémem, instalovaným na nákladním vozidle 8x8 Shacman SX2400/2500.

Cesta živlů od kořenů k prvkům začíná romanticky, přestože šlo o jeden z prvních pokusů o reduktivní výklad přírodního dění. Živly jakožto kořeny všeho u Empedokla, pak živly jakožto prvky u Aristotela. A taky kvintesence. Hippokratés se bez živlů ještě obešel (navzdory převažující populární verzi), zato alchymisté je často pěstují, až Boyle zavede pojem prvek v novodobém smyslu slova.

Někteří filosofové rádi myslí principiálně. Problém je už s tím, co má být oním kýženým principem. Ještě větší problém je s diskuzí, co je počátkem či principem kosmu. Začal s ní asi Aristotelés a připsal tenhle problém všem předsokratikům. Je „počátkem“ voda, vzduch nebo oheň? Nebo něco jiného? Nejspíš to mysleli úplně jinak. Mezi tím taky o podstatě u Aristotela.

Pojem hýlé (látka, hmota) zavedl do filosofie a vědy Aristotelés. Místo toho, aby se pochlubil prvenstvím, jej připsal už nejstarším filosofům. Tak se nám do učebnic dostaly všechny ty látky a pralátky u filosofů v dobách před Sókratem. Přitom závaží a váhy se v egejském prostoru najdou už v rané době bronzové. Dnes je hmotnost jednou ze základních fyzikálních veličin.

Půjde o předsokratiky. Při jejich studiu je člověk okouzlen prostředím postupného vznikání filosofie i přírodovědy a jejich pojmosloví. Společnost je to velice pestrá, po všech stránkách. Většina životopisů jsou ovšem fikce. Díla se zachovala zlomkovitě, v citátech pozdějších autorů. Ti k nim často přidávali referáty o díle dotyčného a drby o jeho životě.

Paleolitická osada s kamenným dlážděním! Totiž s kamennými podlážkami několika domů, spíše tedy chýší. Patří k nejstarším lidským stavbám ve střední Evropě, jsou staré skoro 20 tisíc let. To vše nad břehem řeky Jihlavy.

Když koncem první židovské války padl Jeruzalém a Římané zničili Druhý chrám, zbývající židovští povstalci kladli poslední odpor v několika pevnostech. Legenda říká, že jako úplně poslední byla dobyta Masada, bráněná extrémistickými zélóty, která podlehla až po několika letech obléhání. Izraelští archeologové teď ovšem, jak se zdá, s tímto příběhem skoncovali.

Slavná socha Vozataj delfský je vrcholným příkladem „přísného stylu“ rané klasické doby, také památkou na zobrazování vítězů a pak spíše donátorů her, ale i zobrazením metafory vozataje. Platón metaforu vozataje použil pro vyjádření vztahu intelektu a „nižších“ složek duše, které ovšem táhnou káru života, totiž emocí a fyziologických dějů.

Určitě neuměli odříkat Newtonovy zákony nebo narýsovat řez komolým kuželem. Přesto prokázali stavitelé dolmenu Menga obdivuhodné znalosti přírodních věd. Jejich dílo díky tomu odolává času už 6000 let.

aneb Být někomu dlužný se ani kdysi nevyplácelo. Pokuty za nevyrovnané závazky byly zatroleně mastné.

Ostrov Kyklópů? Malé Kyklady jako vrchol inzulárních efektů. Kyklopova jeskyně, odkud Polyfémos metal skály po Odysseovi. Jeskyně Ag. Prodromos s krápníky a s poutěmi, které jsou slavné po celých Malých Kykladách. A taky o překryvech kultur a jejich náboženství.

Kandidát na nejdelší vodovod z řecké archaické doby. Stavba dlouhá 11,5 km přiváděla keramickými trubkami vodu z prameniště na okraji vysočiny do hlavního města ostrova. V okolí svého začátku vedl vodovod tunelem dlouhým 220 metrů. V 1. a znovu v 4. století n. l. byl opraven a zčásti přestavěn, fungoval do 8. století. K tomu trapné dovětky o vodě dnes.

Povstání, láska, politika… Láska zrozená při povstání, nenaplněná pro zvůli politiků. Postupný zmar nejen lásky, ale taky idejí svobody a humanity ve prospěch osobních ambic protivníků, bývalých spojenců, a extrémního národovectví. Čím větší a prázdnější něčí ambice, tím absurdnější velikášská idea.

Fosilie Argonautů v místní Chóře. Majáček nad antickým přístavem. Posvátná cesta horským svahem od antického města k Apollónovu chrámu, místy s původní dlažbou. Chrám „na konci světa“, dávno přestavěný na klášter, naštěstí hodně zajímavě a s ponecháním opěrných zdí celého okrsku. Dál je už jen Dračí sluj a šílený útes Kalamos. To vše na ostrově Anafi.

Surovinové bohatství ostrova od nejstarší doby po současnost, teď se zřetelem k síře. Popis výletu k sirným dolům s ruinami fabriky, která krachla roku 1958. Taková nostalgická průmyslová památka.

Z nudy minulého léta mi vytanula na mysli jedna otázka. Jak to bylo s tím prvním a zakládajícím dokumentem vší moderní ústavnosti. Tak jsem si ji přeložil. Jedná se o český překlad verze Magny Carty (MC) vydané Jindřichem III roku 1225 a potvrzenou Eduardem I roku 1297.

Pirátská bambitka a jiné zbraně, šperky samotné Madó Mavrogenús a věci z Kastra Mykonu, další památky na povstání. Z výstavy v Archeologickém muzeu na Mykonu v letech 2021-22.

V prostoru kostela věštila jeptiška podle odlesku vody z pramene. Pověst věštírny ohrožovali ještě v 20. století spíše námořní piráti než církevní vrchnost, ale pak se něco pokazilo. K tomu pirátská nemocnice a taky leprosárium, obojí plně funkční ve 20. století. Plus příběh pro souvislosti.

Vodovodů z římské doby (akvaduktů) je fůra, ale z řecké archaické doby jich není mnoho. Nejznámější je na ostrově Samu, dokonce vede obřím tunelem, ale docela slušný se najde i v Athénách. Naxijský necháme na jindy, to je zvláštní případ už svou délkou.

Virtuální prohlídka skvělého archeologického muzea athénské Staré agory, zacílená spíše na věci jinde málokdy vídané. Luxus, politika, kalibrované míry, všední život, proměny dob.

Psi na Akropoli nesměli. Co však dělat, když pes leží na oltáři Dia Ochránce domu? Pozorný věštec si všimnul, že Venuše je zrovna v plném lesku, a vyslovil závěr. Stalo se v Athénách někdy kolem roku 300 před n. l. Pro někoho je to jen komické číslo, je to však i příležitost k nahlédnutí do myšlení a představ helénistické doby, včetně role dějepisectví.

Stará Agora patří k hlavním athénským archeologickým areálům, navíc je z ní pěkný pohled na Akropoli a na Areopagos. Projdeme několik chrámů, radnici, vězení (patrně i Sókratovo), velké vodní hodiny, cestu slavnostních průvodů a skončíme u rekonstruované obří Attalovy stoy, v níž je teď muzeum, ale to necháme na jindy.

Koláčky obětované při antických obřadech bývaly rozličné. Zvláštní roli měly omfalické obřadní předměty s výstupkem uprostřed. A naprosto zvláštní by byly koláčky polyomfalické, tedy mnohopupíkaté. Ty známe jenom z textu křesťanského učence Kléménta z Alexandrie a z orfického Papyru Derveni. Asi o nich psal už Hérakleitos, nejspíš to měl být vtip.

Jak si něco zapamatovat prostřednictvím představy prostorového rozmístění. Nezapomeňte mu však za toto metodické poučení zaplatit. Jak vydělat i na básních. A co teď s „autorskými“ (dnes spíše s nakladatelskými) právy? A jak sdílet nové myšlenky?

Spis uchovaný na Papyru Derveni cituje a parafrázuje řadu nestarších filosofů. Zvláštní roli v něm mají citáty Hérakleita. Krom dávno známých se našly i nové, které dokreslují naše porozumění Hérakleitovi.

Výrazný mem „Bůh je mrtev“ provází naši kulturu podstatně déle než od Nietzscheho doby, kdy se stal znovu slavným a omílaným v nových kontextech. Za podrobnější citaci stojí legenda o výkřiku „velký Pan zemřel“, která pochází z 1. století n. l. Před tím se zmíníme o tom, kdo všechno z dávných bohů zemřel. Nakonec něco o nových problémech naší doby.

Jeden z nejstarších řeckých papyrů a nejstarší papyrus nalezený v Evropě! Svitek z doby kolem roku 330 před n. l. nese skoro o století starší text, který obsahuje řadu ještě starších citátů. Některá místa papyru představují nejstarší fyzicky zachovaný filosofický text. Obsah většiny spisu je ovšem kuriózní, je to výklad excentrické orfické básně, která má analogii v dávném churritském mýtu.

Našim kolegům se podařilo určit stáří vrstev ze kterých pocházejí jedny z nejstarších kamenných nástrojů v Evropě. Známé paleolitické nálezy v západoukrajinském Korolevu by tak měly pocházet z doby před téměř 1,5 milionů let. Metodiky využívající kosmogenní radionuklidy by mohly posloužit ke zjištění průběhu kolonizace Evropy našimi dávnými předky. Měření podporují hypotézu, že osidlování Evropy probíhalo z východu.

Pod romantickým názvem se skrývá pevnůstka z helénistické doby, kolem roku 300 před n. l. Je to obranná nebo spíše signální věž, vysoká přes 15 metrů. Tahle je snad nejlépe zachovaná a najde se v odlehlých končinách na jihovýchodě Naxu.

Dojemný příběh Orfea a Eurydiky, krásné verše s hlubokými myšlenkami, – ale taky odcizení pozemskému životu a rady do podsvětí, jak vyzrát na převtělování. K tomu falza textů. Na řecké poměry podivnost. Co s tím? Dokážeme si užít umělecký motiv, aniž bychom propadli divnostem, které evokuje?

Když do Dánska před 5 900 lety dorazili první lidé neolitu, rozpoutal se masakr. Koho neskolily meče a šípy, ten skonal na nemoci, které vetřelci přinesli. Původní lovci a sběrači zmizeli během pár generací, tak dokonale, že po nich nezůstala ani DNA v genomech dnešních Dánů. Vítězné zemědělce ovšem potkal stejný osud před 4 850 lety, když do Dánska dorazili nomádi od Černého moře.

Archeologové objevili na lokalitě Houten-Castellum v Nizozemsku nádobku z duté kosti, která obsahovala stovky jedovatých semen blínu černého. Dutá kost zřejmě nesloužila ke kouření, ale k uchování semen, které lidé mohli využívat v medicíně nebo třeba k rituálním účelům. Jak je vidět, lidé odjakživa věděli, co je blín zač.

Erechtheion stojí na athénské Akropoli vedle Parthenonu. Chrám z let 421 až 406 před n. l. sdružoval řadu základních athénských kultů, zvláště Athény Městské, Erechthea (Erechtheona) a Poseidóna. Je slušně zachovaný, dost lidí jej považuje za nejhezčí řecký chrám.

Před několika dny vyšel článek o výzkumu hnědých fleků, které občas kazí vzhled mramorových metop z dob řecké antiky. Na kousíčku jedné takové skvrny se vědci vyřádili mnoha metodami: fyzikálními, chemickými a biochemickými. Jsou to metamorfáty zbytků polychromie? Nebo metamorfáty navátých nečistot? Nebo něco jiného?