Vědci sestavili molekulu DNA z nepřirozených nukleotidů se čtyřmi nepřirozenými bázemi.

V učebnicích zoologie patří kopinatci významné místo, i když s výjimkou odborníků tohoto celkem nenápadného tvora jen málokdo viděl na vlastní oči. Živočich se na první pohled podobá rybce, ale od ryb a dalších obratlovců se významně liší už tím, že postrádá páteř. Tu mu nahrazuje pružná hřbetní struna.

Zcela nový princip výroby vakcín odhalili američtí vědci vedení Eckardem Wimmerem z newyorské Stony Brook University. Jak se zdá, jejich postup dokonale splňuje dva zcela protikladné nároky na očkovací látku. Vakcína se musí co nejvíce podobat původci choroby, aby očkováním navozený stav bojové pohotovosti imunitního systému dokonale chránil proti skutečné nákaze. Na druhé straně ale musí být vakcína zcela bezpečná.

Siven a pstruh využívají v Pyrenejích stejná trdliště a vzájemně se kříží.

Nárůst epigenetických změn genomu může stát za vznikem náchylnosti k celé řadě nemocí.

Sklon mužů k homosexualitě je výslednicí mnoha faktorů. Mezi nimi sehrávají významnou roli i dědičné vlohy. Vědci sice zatím neodhalili konkrétní geny, jejichž varianty by byly za mužskou homosexualitu zodpovědné, ale na druhé straně existuje dostatek důkazů o tom, že se v příbuzenstvu homosexuálů především na matčině straně vyskytuje homosexualita ve zvýšené míře.

Původní populace volně žijících tygrů čítala asi 100 000 kusů. Dnes žije ve volné přírodě asi 3 000 těchto velkých kočkovitých šelem. Počty tygrů chovaných v zajetí se odhadují na 15 000 až 20 000. Význam těchto zvířat pro záchranu tygra nebyl dlouho jasný, protože jejich genetický status zůstával záhadou.

Genetici pronikají do tajů lidské dědičné informace studiem genů myší. Jak lidská tak i myší dědičná informace je kompletně přečtená a naše DNA se s DNA myší shoduje z plných 85%. Zdálo se, že se nemůžeme dopouštět velkých chyb. Nejnovější studie zveřejněná prestižním vědeckým časopisem Proceedings of the National Academy of Sciences však odhalila, že i naprosto totožné geny se mohou v myším a lidském organismu chovat zcela odlišně.

Kolik je na světě různých organismů? Odpověď na tuto jednoduchou otázku hledají badatelé celá staletí. Švédský přírodovědec Karl Linné utřídil v 18. století do uceleného systému tisíce rostlin a živočichů. Dnes odhadují vědci počet pozemských forem života v milionech. Tyto odhady lze výrazně zpřesnit studiem tropických rostlin a druhů býložravého hmyzu, který na nich žije.

Genoví inženýři vytvořili genetickou modifikací opičí model pro studium Huntingtonovy choroby.

Lidé, kteří byli v raném dětství zneužíváni, mohou mít na celý zbytek života změněné pracovní nasazení genů v mozku. K tomuto překvapivému závěru dospěli kanadští vědci z montrealské McGill University studiem dědičné informace v mozcích sebevrahů.

Zatím se ke genové léčbě přistupovalo jen u lidí na smrt nemocných. Nyní je to poprvé, co se takto léčili pacienti s neletální poruchou. Mezinárodnímu týmu se podařilo zlepšit stav nemocných s amaurózou.

Hloupý Honza se rozdělil s kouzelným dědečkem o uzlík buchet, ale jeho vychytralejší bratři dědečkovi nedali nic. Pohádka se příčinou rozdílu v chování bratří nezabývá. Článek izraelských vědců zveřejněný časopisem Genes, Brain and Development dokazuje, že na tom, zda se chováme nezištně nebo sobecky se podílí varianty genu AVPR1.

Jeden z největších skandálů postihl slavný cyklistický závod Tour de France v roce 2006, kdy byl vítěz Floyd Landis dodatečně diskvalifikován za doping mužským pohlavním hormonem testosteronem. Nejnovější výsledky výzkumu švédských vědců dokazují, že někteří sportovci za pozitivní dopingový test na testosteron nemohou. A naopak. Jiní sportovci mohou testosteronem dopovat a odhalení stávajícími testy jim nehrozí.

Pod pojmem evoluce si většina z nás představuje postupné narůstání rozdílů, jež nakonec vede ke vzniku nového druhu. Nyní se ukazuje, že to příroda umí i naopak. Ze dvou druhů dělá jeden. A nijak zvlášť se s tím nepáře – to, s čím se piplala stovku milionů let, umí v mžiku vrátit zpět.

Genetici vědí stále více o našich dědičných sklonech k chronickým onemocněním, jako jsou choroby srdce, cukrovka nebo rakovina. Od nových objevů na tomto poli si slibují zlepšení prevence chorob, jejich spolehlivější diagnostiku a v neposlední řadě i účinnější léčbu.

Studie, která se nedávno objevila v New England Journal of Medicine, potvrzuje, že kombinace genů již dříve spojovaných s hladinou cholesterolu odráží nejen vlastní hladinu cholesterolu u pacientů, ale může poukazovat i na zvýšené riziko srdeční mrtvice, infarktu nebo náhlé srdeční smrti.

Nápad, jak pomoci nastávajícím matkám od vážných zdravotních potíží, dostal Seung Kim ze Stanfordovy university při léčbě nádorových onemocnění. Jeden z jeho pacientů trpěl vzácným typem vrozené rakoviny. Nemoc mu zasáhla slinivku a donutila k zběsilému množení buňky produkující inzulín. Koncentrace hormonu v těle pacienta prudce rostla. Kim si přitom vzpomněl na pacientky, které měly s produkcí inzulínu zcela opačné problémy. Příčinou nebyla rakovina ale těhotenství.

Korejští vědci získali kočku, která ve tmě červeně svítí díky fluoreskujícímu proteinu vypůjčenému od korálovníku Discosoma.

V arabském světě jsou dědičné choroby na denním pořádku. V Tunisku se potvrdilo, že rozsáhlý výskyt dědičných chorob souvisí s vysokým koeficientem příbuznosti vyvolaným sňatky mezi příbuznými.

Psi sdílejí s člověkem mechanismy vzniku některých nádorových onemocnění. Američtí genetici Jaime Modiano z University of Minnesota a Matthew Breen z North Carolina State University o tom referují ve studii zveřejněné ve vědeckém časopise Chromosome Research.

Výsledky výzkumu provedeného v USA prokázaly, že zdrojem koronavirů způsobujících SARS nebyly cibetky, ale netopýři.

V současné době onemocní ve světě každý rok zhoubným nádorem asi 10 milionů lidí. V roce 2020 už můžou tyto nádory postihnout až 15 milionů pacientů. I proto hledají vědci stále nové zbraně proti nádorovému bujení. Hned dva týmy amerických vědců publikovaly v prestižním vědeckém časopise Science objev, který nabízí pro nově vyvíjené protinádorové léky hodně překvapivé cíle.

Islandští vědci vedení Karim Stefanssonem ze společnosti deCODE Genetics zjistili, že rodiče, kteří mají společné prapradědečky, plodí více dětí a těší se z většího počtu vnoučat.

Můra šedavka kukuřičná (Helicoverpa zea) se stala prvním hmyzím škůdcem, který prolomil obranou bariéru delta-endotoxinu geneticky modifikovaných Bt-plodin. Tým vedený americkým entomologem Brucem Tabashnikem z University of Arizona našel housenky odolné varianty můry na desítce různých plodin. K jejímu rozšíření přispělo pěstování geneticky modifikované Bt-bavlny.

Rhinoviry lidem způsobují zhruba tři čtvrtiny všech případů nemocí nachlazení. Ačkoliv jsou rýma a kašel brány jako banalita, jejich následky mohou být fatální. U malých dětí mohou vést k nutnosti léčby v nemocnici, u lidí s oslabeným imunitním systémem často odstartují zápal plic a spouští většinu astmatických záchvatů. Také jsou hlavní příčinou akutních projevů COPD (chronické bronchitidy a rozedmy plic) a přispívají tak k vyšší úmrtnosti na tyto nemoci.

Klasický model, kdy má dítě „jen“ dva rodiče - matku a otce – už vzal dávno za své. Oplození ve zkumavce, dárcovství pohlavních buněk a možnost najmout náhradní matku k donošení embrya splétá kolem některých dětí gordické uzly vztahů. Dárce spermatu pro oplození ve zkumavce je biologickým otcem. Dárkyně vajíčka je biologickou matkou. Pár, který tyto pohlavní buňky dostal, se stane otcem a matkou de iure. V některých zemích může za „matku de iure“ či biologickou matku donosit embryo a porodit dítě „pěstounská matka“ (foster mother). Kolem malého človíčka tak může být hned pět lidí, kteří jsou nějakým způsobem jeho rodičem.

Člověk a šimpanz mají velmi podobné geny, ale nikdo si je mezi sebou nesplete. Markantní rozdíl mezi člověkem a šimpanzem se připisuje odlišné funkci genů. Čínsko-německý tým prokázal, že část těchto odlišností je dána různým jídelníčkem.

Odvětví syntetické biologie má za sebou další milník. Vědci vyrobili v laboratoři kompletní dědičnou informaci bakterie Mycoplasma genitalium.

Všichni tak nějak tušíme, že nervový systém u obezity nějakou úlohu hraje. Otázka zní - jakou?

Vědci objevili 273 lidských bílkovin, s jejichž pomocí zdolává virus HIV imunitní obranu svého hostitele.

Genová terapie je příslibem pro léčbu mnoha onemocnění – od dědičných chorob až po rakovinu. Zatím však neodrostla dětským nemocem. Teď se snad blýsklo na lepší časy. Britští vědci vyvinuli prostředek pro genovou léčbu, který by měl být pro pacienty podstatně bezpečnější.

Z technologie GMO budou těžit automobilisté.

Gen p53 si plným právem vysloužil přezdívku „anděl strážný “ lidského genomu.

Mutace podporující vznik rakoviny tlustého střeva mají dávné kořeny a jejich stopování může významně podpořit prevenci střevních nádorů.

Nově objevený virus je možná vzácnou živou fosilií, což je věc mezi rychle se měnícími viry skutečně nevídaná.

Vědci z Duke University přistoupili k našemu genomu tak, jako by se jednalo o obdobu „Rozetské desky“. Na jednu stranu dali údaje o několika známých genech podléhajících imprintingu a na druhou stranu geny u nichž si byli jisti, že u nich k jejich vypínání souvisejícím s pohlavím rodičů, nedochází. Tato data nechali zpracovat počítačem s inteligentním programem a ten své poznatky aplikoval na celý náš lidský genom. Tak vznikla mapa imprintovaných genů. Ukázalo se, že jich je mnohem více, než se soudilo. O praktickém smyslu nové mapy nikdo nepochybuje.

Pryč jsou doby, kdy přečtení kompletní dědičné informace bakterie byl oslaveno jako průlomový počin a přečtení genomu vyšších organismů oznamovaly sdělovací prostředky jako zprávu prvořadé důležitosti. Mezinárodní konsorcium genetiků oznámilo na stránkách vědeckého týdeníku Nature bez velkého halasu, že k dvěma dosud přečteným genomům mušek octomilek přidalo hned desítku nových.

S lidskou dědičností je to zase o něco složitější. Výjimečné případy, kdy v buňkách pracuje jen gen zděděný od jednoho z rodičů, zatímco druhý si válí šunky, nejsou vůbec výjimečné. A tak je lidstvo opět geneticky pestřejší, i když v „zápisu“ DNA genetickým kódem se to neprojeví.

Oproti dřívějším názorům vyšlo najevo, že muchomůrkové toxiny alfa-amanitin a falacidin mají v DNA své vlastní geny, které je kódují.

Kompletní přepis vystoupení Jaroslava Petra v Českém rozhlasu Leonardo a zvukový záznam pořadu.

Fluoreskující protein, jehož gen si vědci vypůjčili z přírody k celé řadě legrácek, jako jsou svítící myši, králíci či prasátka, nyní našli i u dalšího organismu. Jde o živočicha, jež v živočišné říši zastává klíčové postavení. To by mohlo znamenat, že se jedná o široce rozšířenou záležitost.

Američtí vědci vytvořili myší super-běžce. Genetickou modifikací získali myši, které uběhnou bez zastávky šest kilometrů rychlostí dvacet metrů za minutu. Myši dostaly jméno PEPCK-Cmus.

Žabí pulci z laboratoře Nicka Dalea a Elisabeth Jonesové na universitě v anglickém Warwicku vypadají tak trochu, jako kdyby utekli z natáčení filmové ságy Hvězdné války. Někteří mají na hlavě hned několik očí, jiní si nesou oko na břiše a další se pyšní řádkou oček na ocásku. Mimozemsky vyhlížející pulci africké žáby drápatky jsou výsledkem experimentů, které vedly k odhalení jednoho z základních tajů vývoje oka.

Telomery si můžeme si je představit jako koncovky chránící konce tkaniček od bot před otřepením.

Myšice křovinná a myš domácí se vyvíjely odděleně po dobu 20 milionů let. Jejich geny jsou z 18 % odlišné. Vědci nyní vytvořili organismy, které jsou tvořeny směsí jejich buněk. Jde o mezidruhovou chiméru, kde původní druhy mají k sobě dvanáctkrát dál, než má člověk k šimpanzovi.

Dnes tvoří leváci čtvrtinu až pětinu populace. Před sto lety se jich však bylo v Anglii čtyřikrát méně. Prozradily to dokumentární záběry natočené britskými filmaři Sagarem Mitchellem a Jamesem Kenyonem na severu Anglie v rozmezí let 1897 až 1913.

Pstruh vyrostlý ve volné přírodě a ryba odchovaná v sádkách vypadají na první pohled stejně, ale svými vlastnostmi se dramaticky liší. Rozdíl je tak markantní, že vědci začínají pochybovat o tom, zda lze ryby mizející z řek a jezer nahradit uměle odchovanými jedinci. Naopak, zdá se, že vysazení „zdomácnělých“ ryb ze sádek do volné přírody představuje pro volně žijící populaci vážné nebezpečí.

Genomy organismů nejsou zatuchlá mauzolea, v nichž by se nic nedělo. Naopak, genomy jsou svižně dynamické a neustále prožívají dramatické změny na nejrůznějších úrovních.

Evropská unie (EU) bojuje se zámořím o dovoz geneticky modifikovaných krmiv už dlouhá léta. Nulová tolerance pro dovoz produktů z geneticky modifikovaných (GM) plodin, jež zatím nebyly v EU schváleny, by mohla podle zprávy DG Agri Evropské komise vyvolat v evropských chovech hospodářských zvířat nedostatek krmiv.