Vědci z Rutherford Appleton Laboratory chtějí ověřit, zda mini magnetické pole bude schopno ochránit posádku kosmických lodí před rozmary Slunce a jeho občasnými velkými erupcemi doprovázenými velkými dávkami škodlivého záření.

Vědci pokročili ve hře na schovávanou. Zatímco nedávné zprávy o plášti neviditelnosti se týkaly pouze mikrovln (záležitost radarů), tentokrát má jít o zařízení, které bude pracovat v oblastech viditelného spektra. Princip „kartáče na vlasy“ má umožňovat zmizení i tak velkých věci jako je letadlo.

Od počátku průmyslové revoluce začátkem 19. století probíhá postupný, ale stále se zrychlující růst koncentrace skleníkových plynů v atmosféře, zvláště oxidu uhličitého. V dolní atmosféře oxid uhličitý skutečně funguje jako sklo ve skleníku nebo v okně vašeho bytu. Viditelné sluneční světlo jím prochází a je absorbováno půdou, rostlinami a trochu i vzduchem ve skleníku. Skleník se tedy uvnitř ohřeje. Ohřátá látka více vyzařuje v tepelné čili infračervené části spektra, ale toto záření sklem skleníku téměř neprochází, teplo zůstává uvnitř, a ve skleníku (nebo v pokoji obráceném na jih ke slunci) je proto podstatně tepleji než venku. A vrstva oxidu uhličitého v atmosféře úplně stejně ohřívá atmosféru u povrchu země.

Americký Úřad pro potraviny a léčiva schvaluje přístroj vyvinutý vědci z Massachusetts Institute of Technology a soukromou společností Myomo. Robotická ortéza pomáhá při rehabilitaci lidem ochrnutým po mozkové cévní příhodě.

Australský důchodce si nechává patentovat větrem poháněný přístroj, který dokáže „vydojit“ ze vzduchu vodu. Odborníci se k zařízení staví skepticky.

Oproti katastrofickým předpovědím byla hurikánová sezóna 2006 v Atlantiku zcela nudná a nijak nevybočující z průměru.

Nová metoda umožňuje provádět chemickou identifikaci jednotlivých atomů na površích pevných látek pomocí techniky AFM (Atomic Force Microscope) operující v dynamickém modu, známém jako DFM (Dynamic Force Microscopy). Metoda byla ověřena na polovodičovém povrchu obsahujícím různé chemické prvky.

Kvantový elektrický Hallův jev, dosud známý jen za velkých extrémů byl pozorován v exotických materiálech grafénech při běžných teplotách.

Světlo můžeme zpomalit, můžeme ho nechat zcela „zmizet“, aby se vzápětí objevilo úplně jinde než kde zmizelo. Ztracené světlo můžeme znovu vyvolat v jeho původní formě i rychlosti. Ne, to není sci-fi, to nám jen poznání otevírá cestu k technologiím, jejichž dopad si jen těžko dovedeme představit.

Robotická vnější kostra může pomoci těm co jsou po mrtvici, mají poškozenou míchu i těm, kteří mají údy nefunkční po úrazu.

Na svět byl přivolán pradávný démon děsící fyziky už po 140 let. I když neporušuje zákony termodynamiky, jde o pozoruhodnou aplikaci nanotechnologie.

V starověkých i novověkých mýtech najdeme dvě koncepce letu. Daidalos se nechal inspirovat opeřenou perutí ptactva. Batman kopíroval od netopýrů. Co je lepší?

Podle údajů amerických špionážních družic to vypadá, že 11.1. Čína otestovala protisatelitní zbraň.

Tření je jedním ze zdánlivě jednoduchých, ale přesto dodnes ne zcela pochopených fyzikálních jevů. A pokud se pokoušíte studovat tření v nano-rozměrech za makroskopických rychlostí, můžete se snadno dočkat překvapení.

V jediném lednovém čísle Physical Review Letters [ref0] se, jistě ne náhodou, objevily hned tři články popisující experimentální úsilí tří skupin z výkladní skříně kvantové teorie informace -- kvantové distribuce klíče (QKD). Řekněme si nejprve, co měly všechny experimenty společného a pak se stručně zastavíme u jednoho z nich. Nebudeme opakovat, co QKD je. Motivovaný čtenář jistě ví, případně z mnoha webových zdrojů [ref1] nastuduje.

Už jsme na Oslu psali o tom, že zapomenuté miny lze odhalit geneticky modifikovanými rostlinami, které v přítomnosti oxidu dusičitého (uvolňuje se z trhavin) mění barvu. Lze to udělat také pomocí cvičených potkanů. Nejnovější objev je založen na principu „jak se do lesa volá...“

Mezinárodní tým tvořený více než dvěma tisíci vědců připravuje největší fyzikální experiment. K jeho spuštění má dojít příští rok ve středisku CERN.

Nejen DNA, ale voda vytváří dvojitou šroubovici.

Australané neberou snahu snížit spotřebu vody na lehkou váhu. Přichází se zajímavým nápadem jak snížit při sprchování množství spotřebované vody až o 30%.

Stetoskopu využívajícímu dopplerův efekt, nevadí okolní hluk.

Vědci z MIT mají projekt velikostně polovičního motoru, který bude stejně výkonný jako jeho stávající dvojnásobně velcí bratříčci. Jeho efektivita využití paliva má být srovnatelná s dnešními hybridními motorovým systémy. A cena jen o tisíc dolarů vyšší.

Pyramida Slunce v nejvelkolepějším městě všech předhispánských kultur ležícím v centrální plošině Mexika, je zkoumána detektorem mionů. Miony - částice s 207krát větší energií než má elektron, by měly dát odpověď na to, zda v pyramidě jsou dosud neobjevené prostory.

Tandem amerických vědců představil prototyp umělé sítnice, která napodobuje základní funkce sítnice savčího oka.

Je to pravděpodobné. Vědcům se podařila fotonová fúze za normálních podmínek a na běžném světle.

Obří vakuová komora nastoupila 9000 km dlouhou cestu.

Zajímavá technologie tryskových mikroturbín možná v blízké budoucnosti vyřeší technologickou krizi ve vývoji baterek.

Královská švédská akademie věd oznámila, že letošní Nobelovu cenu za fyziku získávají američtí astronomové John Mather a Georgie Smoot za objevy dosažené při výzkumu mikrovlnného záření. Jejich práce založené na měřeních kosmické družice COBE výrazně přispěly k pochopení procesů v nejrannější historii vesmíru.

Je libo Velký třesk? Za rok a kousek spustí stroj, který vám ho vyrobí. A k němu ještě černé mikrodírky, hodně ujeté částice, další rozměry a možná temnou hmotu nebo temnou energii. Ne, není to sci-fi, ta věc se staví v evropském CERNu.

Britská společnost SPR Ltd (Satellite Propulsion Research) založená Rogerem Shawyerem už od roku 2002 vyvíjí unikátní koncept pohonné jednotky, která nepotřebuje palivo. Zařízení nazvané EmDrive v současné době přitahuje pozornost amerických i čínských kosmických agentur.

Naša súčasná civilizácia bude v budúcnosti predmetom výskumu archeológov, ktorí budú skúmať a do podrobnosti rozoberať to, čo im my zanechávame na smetiskách. Jeden druh odpadu však na smetisku nemá čo robiť, je totiž priveľmi nebezpečný. Je to rádioaktívny odpad z jadrových elektrární.

Ač to zní šíleně, světlo světa spatřil sofistikovaný model, jenž by mohl umožnit ověřit existenci dalšího prostorového rozměru v rámci halucinogenní teorie bránového světa.

Je až zázračné, co dokáže obyčejný atom uhlíku ve spojení se dvěmi atomy kyslíku - oxid uhličitý. Tatáž molekula může být jednou skleníkovým plynem, sněhem, ledem či dokonce supertvrdým sklem.

V právě publikovaném článku ve Physical Review Letters se můžeme dočíst, že se rakouskému týmu fyziků podařilo pozorovat ineterferenci dvou nezávislých fotonů. Experiment je poslední a zároveň doposud nejlepší ukázkou jistého, výlučně kvantového, jevu znamého jako interference n-tého (v tomto případě čtvrtého) řádu. Co ve Vídni uvařili a jaké to má důsledky pro kvantovou komunikaci?

Nanotrubky nachází využití i tam, kde bychom je nikdy dříve nečekali. Koho by napadlo, že někdy budeme stříhat nanovlákna z nejtvrdších materiálů světa uvnitř nanotrubky?

Tak jsme se konečně dočkali. Poprvé se serióznímu vědeckému týmu povedlo provést experiment, který doslova bourá Einsteinovu obecnou relativitu. Jeho výsledek se od předpovědí liší o dvacet řádů.

Hurikány a gigantické ničivé vlny tsunami mohou jít ruku v ruce. A v Karibiku už se jim to zřejmě několikrát povedlo. Opakovat se to může už příští hurikánovou sezonu. Kam by se pak hrabala Katrina!

Nalézt zdroj elektrické energie vhodný pro napájení nanorobotů bylo dlouhou dobu neřešitelným problémem. Vědci však přišli na to, jak neužitečně vyplýtvanou energii kolem nás efektivně přeměnit a pohánět jí stroje o velikosti několika nanometrů.

Auto velké pouhých několik nanometrů je poháněno paprskem světla a může jezdit neomezeně dlouho. Má všechno, co čekáte u běžného automobilu - podvozek, motor a dokonce i točící se kola.

Konec brýlím s bifokálními skly věští novinka z University of Arizona. Čočky z tekutých krystalů zaostří na to, co potřebujete vidět.

Móda nanostruktur nejrůznějších typů neustává. Nanotrubky se vyrábí z uhlíku, zlata, platiny a dalších materiálů nemluvě o nanokroužcích, pružinách či prachu. Nyní se vědci rozhodli prozkoumat potenciál nanotrubek z oxidu ceričitého.

Nakonec se možná ukáže, že oxid uhličitý je jen pro legraci, že globální změny teploty jdou úplně mimo nás a že jistý meteorit, co vybuchl před sto lety nad Sibiří, toho způsobil víc, než by se kdo nadál.

Po cestách, necestách bude mechanizovaný nosič následovat svého pána. Neohroženě půjde všude, kamkoli jeho pána povinnosti zavedou.

Družice a jiná kosmická tělesa jsou ve vesmíru vystavena velkým rozdílům teplot. Někdy potřebují přitopit, jindy by se jim hodilo chlazení. Nový mikroskopický radiátor někdy hřeje, jindy chladí.

Uhlíkové nanotrubky nemají pouze úžasné mechanické vlastnosti, ale i s elektřinou dokáží dělat věci, které bychom nečekali. Dokáží rozsvítit žárovku nebo vytvořit dokonale ohebný displej.

Výroba solárních článků je stále příliš drahá na to, abychom je mohli použít jako běžný zdroj energie. Vědci stále hledají nové postupy, které by zvýšily jejich užitnou hodnotu. Naposledy na pomoc povolali titanové nanotrubky a vylepšili jimi solární články, které svou funkcí napodobují fotosyntézu v rostlinách.

Tenké trubičky z uhlíku, které jsou obtočené organickou molekulou, lze vložit do nitra buňky, kde mohou být sondou zjišťující přítomnost škodlivých látek. Objev otvírá nanotechnologii další dveře, tentokrát v oblasti využití nových typů optických senzorů. Přístrojů, které jsou schopny měřit probíhající chemické děje uvnitř jednotlivých buněk.

Nové materiály jsou čím dál tím "schopnější a inteligentnější". Teď už umí opravit i samy sebe a ještě se tím zpevní.

Čištění vany, umyvadla a dalšího příslušenství koupelny patří ke spíše neoblíbeným domácím činnostem. Rakouští vědci to také neradi dělají, a tak vymysleli chytrý materiál, který bude čistit za ně.

Mikroskopické duté kostky jsou příslibem pro léčbu i diagnózu mnoha chorob. Nejlepší je na nich, že se smontují dohromady skoro samy.

Letadlo se dvěmi sty pasažéry na palubě se po dlouhém letu blíží k cílovému letišti. To je však zahaleno tak silnou mlhou, že jí ani silné letištní reflektory neprozáří. Pilot si nasadí brýle, které mu na sítnici promítnou obraz okolí jako za slunného dne a bezpečně přistane. Toto je realita dneška.