Výzkumné týmy Univerzity Nového Jižního Walesu vyvinuly dva systémy qubitů v substrátu z křemíku-28. Přesnost jejich kvantových operací dosahuje slušných 99,99 procent.

Na Washingtonské univerzitě vyvíjejí fúzní reaktor, který by vyrobil gigawatt elektřiny za méně peněz, než uhelná elektrárna se stejným výkonem.

Dva masivní detektory neutrin z PVC, vzdálené od sebe 810 kilometrů. To je experiment NOvA, nejnovější past na nepolapitelná neutrina. Ve Fermilabu chytají duchy světa částicové fyziky.

Z důmyslně zmačkaného grafenového papíru lze vyrobit ohebné a snadno roztažitelné superkapacitory, které se mohou stát zdroji energie pro populární pružnou elektroniku.

V březnu tohoto roku proběhla medii zabývajícími se popularizací vědy smršť článků o potvrzení existence reliktních gravitačních vln pocházejících z velmi rané inflační fáze vývoje vesmíru. Nyní se po detailní analýze dat ze sondy Planck ukázalo, že polarizace reliktního záření pozorovaná přístrojem BICEP2 nepochází z velmi dávných dob vzniku reliktního mikrovlnného záření, ale z poměrně nedávné doby vlivem rozptylu na prachu v naší Galaxii.

Zvídaví fyzici prověřili skálopevnost poměru hmotnosti protonu a elektronu ve slabém a velice silném gravitačním poli. Z měření absorpčních spekter na Zemi a na povrchu bílého trpaslíka odvodili, že je doopravdy jako skála jistoty ve veselém chaosu vesmíru.

Minulý týden prezentoval Samuel C. C. Ting výsledky měření elektronů a pozitronů kosmického záření pořízené spektrometrem AMS, který je umístěn na vesmírné stanici ISS. Výsledky ukazují velice rozdílné chování závislostí počtu pozitronů na jejich energii oproti situaci u elektronu. Chování podílu pozitronů ve spektru elektronů a pozitronů u kosmického záření u velmi vysokých energií může naznačovat, že jde o produkty anihilace částic temné hmoty.

Hned dva vědecké týmy úspěšně syntetizovaly germanen, materiál z plošně uspořádaných atomů germania. Jeho vlastnosti jsou zaručeně udivující.

Jsme na počátku technologií rádiového přenosu dat s naprosto ohromující kapacitou?

V době, kdy největší laboratoř částicové fyziky slaví 60. výročí svého založení, je docela vhodné si zopakovat, jak se vyznat v té velmi pestré mozaice částic, které vytváří náš svět. To nám usnadní orientaci v článcích, kterých se v době výročí této instituce objeví celá řada.

Ve Vídni kvantově zobrazili šablonu ve tvaru kočky s pomocí entanglovaných párů infračerveného a červeného fotonu. Erwin Schrödinger by se jistě divil.

Přesněji řečeno nejvíce přímo zchlazené molekuly na světě. V magnetooptické pasti je zchladili na nový rekord, teplotu 2,5 tisíciny stupně nad absolutní nulou.

Jednoduchý experiment bez opory v matematické teorii. Ale funguje to. Pingpongový míček pluje po hladině jako očarovaný.

Přízračné galaktické bubliny gama záření stále svítí nad a pod galaktickou rovinou. A my si s nimi moc nevíme rady. Mezi odborníky vzbuzují respekt.

Skládaní paprsků diodových laserů o různé vlnové délce umožnilo vytvořit výkonné a efektivní přímé diodové lasery, kterými lze řezat a svářet kov. Průmyslové aplikace jsou v plném běhu.

Pomůže nám experimentální časoprostor z grafenového filmu ostřelovaného ultrakrátkými laserovými pulzy osvětlit rej gravitačních vln?

Velkým počtem populárně vědních serverů proběhla informace, že srovnání doby příletu světla a neutrin ze supernovy SN1987A ukazuje na to, že rychlost světla je menší než maximálně možná. Podívejme se na to, co data ze supernovy opravdu reálně vypovídají.

Kupodivu to vypadá, že by mohl. Higgs by měl být ve spojení s inflací pro vesmír zničující. Jenže vesmír podle všeho existuje a daří se mu vcelku obstojně. Kde se stala chyba?

Úžasně! Buckyball, čili buckminsterfulleren C60 se po zásahu sprškou fotonů rentgenového paprsku rozletí na malé kousky. Není nad experimenty s femtosekundovým rentgenovým laserem.

Dříve se v Texasu střílelo mnohem více, teď prý tradici zachraňuje, dost netradičně, horda přistěhovalců. Uhlíkovými projektily pálí jen do terče, ještě k tomu nepřesně a přesto o nich píše celý svět.

Na frontové linii titánské bitvy mezi obecnou relativitou a kvantovou mechanikou o ovládnutí světa se motají i cesty časem. Prozatím si můžeme rafinovaně simulovat uzavřené časové křivky pomocí fotonů.

Německý synchrotron COSY potvrdil existenci extrémně krátkověkého a stejně tak zajímavého dibaryonu, exotické formy hmoty tvořené šesti kvarky.

Laser-plasmové urychlovače s brázdovým polem by mohly být průlomem v technologiích urychlování částic. Klíčovým trikem je skládání mnoha méně výkonných laserů namísto jednoho extrémně výkonného.

Co kdyby se nám povedlo udržet červí díru natolik dlouho, že skrz ní projde světelný signál? Pak bychom mohli komunikovat napříč prostorem a možná i časem. Luke Butcher z Cambridge navrhuje využít Casimirovu energii kvantových fluktuací.

Téměř mytologický problém částicové fyziky, který byl dlouhá desetiletí považován za neřešitelný, teď najednou směřuje k experimentu se srážečem fotonů. Vyrobíme elektrony a pozitrony z čirého záření?

V CERN (Centrum evropského (sub)jaderného výzkumu) u Ženevy se vážně začíná diskutovat o příštím velkém urychlovači pro budoucí generace částicových fyziků. Uvažuje se o kruhovém urychlovači o obvodu 80 až 100 km, v němž by se s velkou pravděpodobností opět srážely protony s protony, jako je tomu již v případě stávajícího kruhového urychlovače LHC (Large Hadron Collider).

Higgsův boson možná není elementární částicí. Říká se, že by ho mohla tvořit dvojice technikvarků svázaných silou technicoloru. V takovém případě by Higgs přestal porušovat estetický fyzikální princip přirozenosti.

Bert, Ernie a Pták Buk jsou hvězdami Sezamové ulice a zároveň nejvíce energetickými neutriny, která k nám přiletěla z hlubokého vesmíru. Všechna tři zachytila antarktická neutrinová observatoř IceCube.

3, 2, 1… Restart!

Nanoskleněnka v laserové pasti je občas na štíru s entropií. Druhý termodynamický zákon je v nanosvětě jako z pirátského zákoníku. Spíše jen takové dobré doporučení.

Po třech letech, které začátkem března uplynuly od havárie ve Fukušimě I se podařilo dosáhnout několika průlomů. Z bazénu čtvrtého bloku je vyklizena více než třetina palivových článků. Došlo k dohodě s rybářskými svazy o tom, jak zacházet s podzemní vodou přitékající do elektrárny. Trvalý návrat obyvatel začíná už u druhého samosprávného celku v zakázané zóně do 20 km.

Trio kosmologů nesdílí jásot nad pozorováním otisku primordiálních gravitačních vln v datech BICEP2. Není prý jasné, jestli jde o ozvěnu kosmologické inflace anebo nějakého neinflačního jevu.

Úspěšné pozorování otisku primordiálních gravitačních vln spustilo dramatický masakr v kosmologických teoriích. Co se asi vynoří z doutnajících trosek?

Grafen je v současnosti asi ten nejvíce cool a sexy materiál pro fyzikální bádání. Je všestranný jako švýcarský armádní nůž, může fungovat jako izolant, polovodič, vodič, tak proč ne supravodič?

Tým vědců projektu BICEP2 oznámil v pondělí v podvečer našeho času oznámil, že poprvé v historii zkoumání vesmíru se podařilo přímo detekovat důkazy toho, že náš vesmír prošel krátce po velkém třesku fází exponenciálního „rozfouknutí“ známého pod názvem kosmická inflace. V naměřených datech se rovněž podařilo zachytit gravitační vlny – zvlnění samotného prostoročasu. Pokud se výsledky potvrdí, máme tu zřejmě další adepty na Nobelovu cenu za fyziku.

Představte si, že budete chtít někomu promítnout na zeď podařené video z Youtube, nebo vaši prezentaci, ale místo dataprojektoru použijete mobil. Dnes je to ještě fikce, ale práce vědců CALTECHu tomu dláždí cestu.

LHC ani ještě neběží na plánovaný výkon a už nestačí. V CERNu zahajují přípravu na stavbu kruhového či lineárního urychlovače, který se snad za několik desetiletí stane nástupcem LHC.

Víme, že gravitační vlny existují. Takřka jistě. Zatím jsme ale ještě žádnou takovou vlnu nesjeli. Nicméně, prý to bude brzo. Připravte si prkna!

O jednom hypotetickém modelu, realitě se skladováním energie a problémech když nefouká a je zamračeno.

Jestli v raném vesmíru bublalo Higgsovo pole, tak ozvěny srážek bublin mohly vyvolat gravitační vlny, zachytitelné přístroji příští generace.

Zvenčí lithium-iontový článek, zevnitř granátové jablko? Grenadinu z nich neuděláte, jinak jsou ale tyhle baterie s nanočásticemi křemíku uvnitř uhlíkových slupek velmi slibné.

Kolem černých děr se šíří strach z ohnivé zdi. Uhasí ji astrofyzici s pomocí entanglovaných červích děr, obrácení plynutí času v černých dírách, fuzzballů, zdánlivých horizontů anebo bizarních Planckových hvězd?

Plánované opětovné spuštění urychlovače těžkých iontů RHIC jitří obavy ze strangeletů, exotické hmoty obsahující podivné kvarky. Nakolik jsou oprávněné?

Je to průlom uprostřed dlouhé a trnité cesty. V Národním zážehovém zařízení NIF vytěžili z fúzního paliva 1,2 až 1,9 krát víc energie, než kolik předtím palivo pohltilo při laserovém zážehu.

Štěstěna se stále víc přiklání ve prospěch mizivé, leč existující hmotnosti neutrin. Souhlasí s ní i pozorování reliktního záření Planckovým teleskopem a gravitační čočkování galaxií.

V CERNu se na experimentu ASACUSA chystají s hyperjemnou spektroskopií antivodíku vyzvat k souboji trýznivou záhadu baryonové asymetrie. Přijdeme konečně na to, proč je v našem vesmíru mnohem víc hmoty než antihmoty?

V Boseho-Einsteinově kondenzátu vyvolali simulované magnetické monopóly. Až utichnou bujaré oslavy, můžeme o to nadšeněji hledat jejich ryze přírodní protějšky.

Biologové ze svých konvenčních mikroskopů nevymáčknou lepší rozlišení, než je 200 nanometrů. Pro větší rozlišení je nutno použít drahou a komplikovanou techniku. Švýcaři ale vymysleli, jak to velmi levně obejít.

Rád by je u černých děr nahradil zdánlivými horizonty. Pokud uspěje, tak by vyřešil paradox ohnivé zdi, v němž se tluče kvantová mechanika s obecnou relativitou. Válka o černé díry pokračuje.

V minulém roce uplynulo 80 let od publikace klíčového článku, ve kterém Fritz Zwicky poprvé použil termín „temná hmota“. Ačkoliv v posledních deseti letech se podařilo učinit řadu klíčových objevů v této oblasti, je přesto podstata tohoto jevu stále neznámá. Je proto zajímavé si shrnout současné znalosti fenoménu, který by nám mohl otevřít cestu k nové fyzice za Standardním modelem částic a interakcí.