…aneb Představuje se Chucarosaurus

…aneb Giganti mezi kachnozobými dinosaury

…aneb Existoval skutečně jurský čtyřnohý alosauroid?

…aneb V Jurském parku to měli nejspíš špatně

…aneb Příběh „gravidní“ tyranosauřice pokračuje

…aneb James Fassett to stále nevzdává

…aneb Co skutečně víme o dakotaraptorovi?

…aneb Proč stále uváděných 65 milionů let už neplatí

Evoluce může být mnohem rychlejší, než se na první pohled zdá. V tomto ohledu je výtečnou laboratoří evoluce Austrálie, dlouho izolovaný kontinent bývalé Gondwany. S příchodem lidských kolonistů se v Austrálii rozeběhly neúmyslné evoluční experimenty s invazními druhy, které jsou evolučně při chuti a mají spoustu prostoru. Časem se tam může objevit nový druh kočky, velblouda nebo třeba ropuchy.

…aneb Stručný pohled na událost K-Pg v populární kultuře

…aneb Další číselné ohlédnutí za uplynulým rokem v dinosauří paleontologii

…aneb Dinosauří „Top 5“ pro rok 2022

…aneb Druhohorní Vánoce nedaleko jižního pólu

…aneb Pátrání po hmotnostním limitu pro suchozemské živočichy

…ale teď už doopravdy

… aneb Představení dalšího obřího tyranosaurida

…aneb Umění přežít v pozdně jurském světě

Na velšské pastvině narazili na fosilie ze středního ordoviku, mezi nimiž se ukrýval podivuhodný mieridduryn. Představte si malou opabinii s ostnitým chobotem. Díky novému objevu je ve hře možnost, že chobot, původně považovaný za bizarní „omyl“ je vlastně původním znakem dávných členovců, z něhož se snad vyvinul dnešní horní pysk členovců.

…aneb První svědectví o lovu na dlouhokrkého obra?

…aneb Nejnebezpečnější ekosystém druhohor

…aneb Představuje se Meraxes gigas

…aneb Podivuhodný příběh vzniku „strašlivých ještěrů“

…aneb Když hlavonožci přežijí (o trochu) dinosaury

…aneb Co nám prozradili „ještěři ze Slezska“?

Australským tým simuloval superkontinentální cyklus naší planety, v němž se již nejméně 2 miliardy let srážejí a opět roztrhávají kontinenty. Podle těchto simulací se příští superkontinent, až se za zhruba 300 milionů objeví, vytvoří uzavřením Pacifiku, momentálně nejstaršího oceánu světa.

…aneb Karel IV. by se divil

…aneb Představuje se Gnathovorax cabrerai

…aneb T. rex trichomonózou přece jen netrpěl

…aneb Podivný útvar z Mexického zálivu

…aneb Historie pátrání po „ground zero“ vymírání na konci křídy

…aneb Nemoc králů v druhohorní éře

Kontinenty zná každý, ale jak vznikly a vyvíjely se, to neví nikdo. Podle nových analýz izotopů kyslíku v prastarých krystalech zirkonu z kratonu Pilbara v Západní Austrálii to vypadá, že se kontinenty zrodily ve strašlivých bolestech planety po dopadech velikých kosmických těles, na konci devastující éry Pozdního těžkého bombardování.

…aneb Definitivní důkaz o existenci obřího titanosaura z Indie?

…aneb Nejhorší den v dějinách života na Zemi?

…aneb Bylo před katastrofou na konci křídy hezky?

Vyvinuli se savci z teplokrevných evolučních předků, nebo se schopnost kontrolovat tělesnou teplotu zrodila až v této naší živočišní třídě? Výsledky studií se různí, ta nejnovější však podpořila první možnost. Na základě změn geometrie kostěného labyrintu vnitřního ucha.

…aneb Další exkurz do dinosauřích mozkoven

…aneb Srstí a mateřským mlékem k evolučnímu úspěchu

…aneb Příběh jediného formálně popsaného polského dinosaura

Analýza zuboviny už vydala celou řadu svědectví. Třeba o tom, že muž z ledu Ötzi žil převážně na jižních svazích Alp a že dětství trávil nedaleko Brixenu, kde později nedobrovolně pobýval Karel Havlíček Borovský. Nejnovější izotopová studie zuboviny je z dílny University of Cincinnati a vnáší jasno do životního stylu tři metry vysokých a až jedenáct tun vážících monster Severní a Střední Ameriky.

…aneb Objev šokující pravdy o vyhynutí dinosaurů

…aneb Byl získán konečný důkaz dinosauří endotermie?

…aneb Jak si vedla vegetace v „Den, kdy svět vzplál“

…aneb O významu „učebnicového praptáka“

Jak rychle se organismy mohou přizpůsobovat změnám v prostředí? Každý na to má názor a nikdo nemá pořádná data. Nový výzkum se to snaží změnit. Analýzy 19 populací 15 druhů ptáků a savců ukázaly, že se mnohé druhy zřejmě mohou měnit až překvapivě rychle, rozhodně rychleji, než jsme doufali.

Japonským vědcům se podařilo do evoluční posloupnosti, vedoucí k suchozemským čtyřnožcům, zařadit malého mořského obratlovce, jehož asi 390 milionů let staré zkameněné otisky mátly paleontology i evoluční biology po dlouhá desetiletí.

…aneb Co šustilo v prvohorním kapradí

…aneb Představení kanadského býložravce

…aneb Co nám po 170 letech prozradila fosilie britského dinosaura

…aneb Měli to chlapci z Cesty do pravěku správně?