Vědci z Morrison Natural History Museum našli západně od města Denver pozoruhodně zachované stopy od dinosauřích mláďat. Jde o první stopy vylíhlých stegosarů, které známe.

Draví dinosauři byli zdatní plavci.

Ne, Tyrannosaurus rex nebojoval svými smrkanci. Pokud zmiňujeme nasální část jeho lebky, mluvíme v osteologické terminologii. Mohutný svrchnokřídový teropod měl totiž unikátní zbraň v podobě srostlých nasálních kostí, které mu umožňovaly vyvinout extrémní tlak čelistí při skusu.

Velryby, delfíni a další kytovci udivují velikostí mozku. Mezi pozemskými živočichy drží absolutní rekord. Například vorvaň má mozek asi o 60% větší než slon. Pokud jde o poměr velikosti mozku ke zbytku těla, jsou delfíni druzí po člověku a překonávají v tomto směru šimpanze a další lidoopy. Ve složitosti v uspořádání mozkových závitů nemá delfín konkurenty dokonce ani v lidech.

Analýza izotopového složení tajuplných fosilií typu Prototaxites ukázala, že jde s největší pravděpodobností o bizarní několikametrové houby, což dělá ze souše spodního devonu krajinu pohádkových halucinací.

Převratný objev a přečtení aminokyselin útržků kolagenu v kostech tyranosaura a mastodona staví paleontology do zcela nové situace.

Ekologie dinosaurů je často otázkou spekulací. Není pak divu, že když se jedna taková spekulace potvrdí do puntíku, svět dinosaurologie doslova jásá.

Obrácení metod ochrany přírody může přispět k likvidaci nebo alespoň omezení řádění nežádoucích organismů.

Fosilní data ukazují překvapivý nesoulad mezi převratnými změnami v okolí Panamské šíje a náhlým, leč nápadně opožděným vymíráním druhů mořského dna v této oblasti.

Mělo se zato, že v tropech probíhá vznik nových druhů snadno a rychle a proto že je zde také tak rozmanitá fauna. Byl to omyl, tvrdí zoologové Weir a Schluter, který se z učebnic bude odstraňovat. V teplých krajích totiž probíhá tvorba nových druhů mnohem pomaleji než například v místech mírného pásma.

Někteří z dávných obrů byli skutečnými giganty, přesto měli genomy velikosti kolibříka.

Analýza DNA koster prvních neolitických zemědělců ukazuje, že lidé té doby ještě nebyli schopni trávit laktózu a nemohli proto s výjimkou nejranějšího dětství pít mléko.

V Mexiku byla objevena zachovalá fosilie žabky z čeledi Leptodactylidae. Je ze svrchního oligocénu.

Američtí paleontologové našli zachovalou kostru nejstaršího primáta. Náš prapředek o velikosti myši tak protáhl evoluční strom primátů o 10 milionů let.

Molekulární hodiny historie obojživelníků zbavují žabky a mloky cejchu třasořitek se sklonem k totálnímu vymření.

I Evropa měla své obří býložravé dinosaury.

Rok 2006 se po paleontologické stránce opravdu vyvedl. Zvláště pak je to patrné v oblasti „dinosaurologie“.

Rozvoj mnohobuněčných živočichů schopných zanechat fosilie zřejmě souvisel se zvýšením hladiny kyslíku na konci gigantického zalednění před počátkem kambria.

Včela, která byla uvězněna v jantarové pryskyřici před 100 miliony let, se stala důkazem potvrzujícím společný počátek pozemské pouti kvetoucích rostlin a jejich pilných opylovačů.

Sýkory koňadry zpívají ve městě jinak, než v okolních lesích, přičemž se šikovně přizpůsobují městskému prostředí.

Rafinovaný experiment s vysazením dravých leguánů odhalil, že se karibští anolisové dokáží vlivem okolního prostředí změnit raketovou rychlostí.

Bílkoviny z dinosauřích kostí by mohly vyprávět evoluční story druhohorních ještěrů místo DNA, která se zřejmě ve fosíliích nedochovala.

Mutace jedné aminokyseliny změní desaturázu na peroxidázu, což potvrzuje evoluční vznik desaturáz z oxidáz.

Vědci oživili 5 milionů let starý lidský virus. Dali mu jméno po bájném tvorovi, který se po tisíci letech znovu a znovu na Zemi vrací. Nazvali jej Fénixem (anglicky Phoenix).

Dinosauři sice stále žijí kolem nás, ale kolem masového vymírání na přelomu křída/třetihory, kdy vymřelo přes 50% tehdejších druhů to vře. Budou se přepisovat učebnice, podle všeho s tím slavný kráter v Chicxulubu nemá co dělat.

Nově objevená fosilie Priscomyzon riniensis ukazuje, že se dnešní bezčelistnatci vzhledem příliš neliší od těch prvohorních.

Vědci z boulderské University of Colorado prokázali interakci dinosaurů s endoparazity.

Vědcům se podařilo získat nejstarší komplexy molekul organických látek, které kdy byly na Zemi nalezeny. Našly je ve fosíliích lilijic.

V jednej sci-fi knihe sa mimozemšťania pozastavovali nad tým, ako vôbec môžeme žiť v atmosfére plnej jedovatého kyslíka. O jeho „jedovatosti“ by asi najlepšie vedeli rozprávať tí, ktorým bol zabránený prístup k nemu , keby ešte žili...

Nově zpracovaná fosilie ze sklonku devonu prokresluje naše už tak vcelku bohaté představy o přechodu obratlovců z vody na souš.

Téměř tři kilometry pod povrchem země byly objeveny baktérie, které žijí z radioaktivity. Uran pro ně vytváří vodík a ten se jim ve spojení s přítomnými sírany stává zdrojem energie. Živí se tak už po milióny let a je jim zcela jedno, co se na povrchu Země děje.

Pokud jde o studium fosilních živočichů mezozoika, nedávný nález „arktického hřbitova“ můžeme bezesporu považovat za jeden z nejvýznamnějších paleontologických momentů tohoto roku.

Objevit nový druh vymřelého živočicha většinou vyžaduje obrovskou dávku štěstí a úmorné práce v terénu, avšak někdy jen stačí přenést ping-pongový stůl během úklidu pracovny.

Během několika generací našli havajští cvrčci účinnou taktiku proti nebezpečnému vetřelci a vydali se tak na cestu do záhuby.

Mravenčí práce s kostmi mořských krav přináší inspirativní objev s možným přesahem do obecných mechanismů evoluce obratlovců.

Další elegantní doklad evolučního vývoje organismů přináší obdivuhodná zelená měňavka Paulinella chromatophora. Přímo před našimi zraky si zotročuje sinici a je tak druhým známým případem primárního endosymbiotického vzniku plastidu.

Malý hlodavec, kterého většina z nás považuje za myš, mate hlavu genetikům. Jeho genom je snůškou bizarních znaků, které se vymykají mnohým představám o evoluci.

Molekulární genetika dokáže fungovat i jako experimentální archeologie. Spojením funkčních prvků dvou stávajících příbuzných regulačních genů vědci připravili gen, který je funkční a plní úkoly tak, jak byl zvyklý v době, kdy se vyskytoval u našeho pradávného společného předka - praobratlovce.

Při pohledu na žraloka nebo mihuli si teď můžete uvědomit, že vaše lepé ruce a nohy jsou vlastně jen jejich pozměněné nepárové ploutve. Dokládá to nejnovější analýza genetických mechanismů vývoje ploutví těchto bazálních obratlovců.

Genetická studie hybridního roje kalifornských ředkví odhaluje jejich původ a rychlou evoluci úspěšných genotypů.

Byli dinosauři studenokrevní jako dnešní plazi a okřívali jen za teplého počasí? A nebo si naopak dokázali držet do určité míry stálou tělní teplotu?

Americký důchodce chytil ve středním Laosu živého hlodavce o němž se soudilo, že jeho vývojová větev vyhynula před jedenácti miliony lety. Domorodci mu říkají „gha-nů“

Bezprostřední příčinou je vypnutí regulačního genu Sonic hedgehog během embryonálního zadních končetin kytovců.

Taky máte plné kapsy věcí, které by se mohly hodit? Jiří Suchý popisuje v jedné písni celou sbírku předmětů, které schovává pro strýčka Příhodu v krabici. Například „.. rukavice z jelenice, jenže byly obě levé…“ a k tomu „… knot, snad mi přijde vhod…“ Tenhle zvyk (nebo zlozvyk) je starý alespoň 14 milionů let a zdědili jsem jej po předcích, které sdílíme s šimpanzi a orangutany.

Důkladné porovnání rychlostí molekulární evoluce blízce příbuzných druhů dřevin tropů a mírného pásu ukazuje na více než dvojnásobně rychlejší evoluci DNA v tropech.

Poslední dobou se stále více ukazuje, že leckteré závažné neduhy jsou vlastní lidem jako druhu a naši nejbližší příbuzní z nich mají legraci. Evoluce nás bohužel buď dočista náhodou nebo jako vedlejší produkt konkrétního evolučního vývoje připravila o některé klíčové geny a regulační mechanismy.

Nukleární příhoda v Černobylu nečekaně vytvořila úchvatný přírodní park s radioaktivní zárukou nedotknutelnosti.

Co ukončilo jedno z nejteplejších období v historii pozemského života?

Chemikové z Oregon State University přišli s teorií zpochybňující stabilitu řetězců DNA.

Nový senzační nález rybonožce přehledně dokládá klíčový okamžik přechodu lalokoploutvých ryb na souš a přímo odhaluje evoluci kráčivých končetin z ploutví.