Schopnost slyšet ultrazvuk spojujeme s netopýry, případně delfíny, nekterými druhy velryb a hmyzu. V Číně ale žije žába, která nekváká a neskřehotá, ale trylkuje na vysokých frekvencích a samečkové slyší i to, co je za hranicemi možností samičího sluchu.

Podle starozákonního příběhu na příkaz Hospodina velryba spolkla Jonáše utíkajícího před svým pastorizačním úkolem. A pak ho kajícího se opět po třech dnech vyvrhla na břeh. Biologové na jednom malém japonském ostrově objevili plží Jonáše, kteří mají asi 15% šanci, že když je ptačí predátor spolkne, projdou jeho trávícím traktem bez újmy na zdraví.

I dlouho známé horké prameny doposud ukrývají překvapivá tajemství.

Neočekávejte obrázek nově objeveného tvora. Známé paleontologické naleziště vydalo ze zatím neznámého mořského živočicha jen fosilii oka, které je ale na svou dobu překvapivě dokonalé.

Ano. Stanovením poměru izotopů uhlíku a kyslíku v biominerálech lze vystopovat při jaké teplotě se utvářely. Molekuly kalcitu a apatitu v zubech a kostech si tělesnou teplotu pamatují miliony let. Dva zatím testovaní sauropodi měli v dobách své slávy v tlamách 36 a 38 stupňů Celsia.

Průzkum jihoafrických dolů odhalil hlístice milující temné hlubiny v hloubce až 3,6 kilometru. Šťastní objevitelé jednomu druhu přiřkli jméno po faustovském démonovi Mefistofelovi.

...aneb dinosauří celebrita nejen z Aljašky

...plejtvák obrovský nebo sauropodní dinosauři?

...Čingischánův drak nebo mongolský "T. rex"?

Je téměř jisté, že ať otevřete jakoukoliv knihu o dinosaurech z 90. let, téměř v každé z nich najdete „ještěra otřásajícího zemí“ – seismosaura. Zcela jisté pak je, že k němu najdete i komentář v tom smyslu, že se jedná o největšího nebo alespoň jednoho z největších dinosaurů.

...aneb bližší pohled na dinosaura s relativně největší mozkovnou v poměru k velikosti těla

...aneb co byste měli vědět o hvězdě Jurského parku III

Paleontologové vykopali na baleárském ostrově Menorka gigantického králíka Nuralagus rex, který vážil kolem 12 kg. Jaký by asi byl na rožni?

Není mnoho oblastí na pozemské souši, kde bychom nenašli mravence a houby. A tak není divu, že se mezi těmito zcela odlišnými organismy vyvinuly různé vztahy – od symbiózy až po nelítostný parazitizmus. Za miliony let obě formy soužití dosáhly vysoký stupeň specializace.

...aneb redukční dieta až v plnoletosti

Diania cactiformis - vyhynulý příbuzný členovců dává představu jak trilobiti, korýši, hmyz i pavouci ke svým nohám přišli.

Několik fragmentů kostí stačilo vědcům na rekonstrukci obrovského sauropoda, který se před asi 110 miliony let spíše uvážlivě loudal, nežli proháněl územím dnešního Utahu.

...aneb definitivní konec jednoho pozoruhodného objevu

Vakorosnička Guentherova z tropických lesů jihoamerických And oslňuje biology ozubenou dolní čelistí, k nimž přišla po pauze trvající 220 miliónů let. Rohatá žába s vakem tím pádem vyvrací obstarožní Dollovo pravidlo o nezvratitelnosti evoluce.

Když se lidé chtěli přesněji orientovat v průběhu dne, vymysleli a sestrojili sluneční hodiny, které nepotřebovaly žádný složitý stroj. Když svítilo slunce, byly spolehlivé a v rámci tehdejších potřeb dostatečně přesné. Jednoduché jednobuněčné organismy na počátku evoluce pozemského života možná šly podobnou cestou a než se vyvinuly mechanismy na úrovni složitých změn v aktivitě genů, cirkadiální rytmy pravděpodobně řídily enzymy.

Dlouhá putování různých druhů živočichů za potravou a vhodným podnebím skrývají riziko, že se zvířata na nových lokalitách nakazí. Zároveň jim ale umožňují držet patogenní organismy na uzdě, zlepšovat zdravotní stav a imunitu celé populace.

Porovnání velikostí částí mozků u různých druhů primátů popírá jeho „mozaikovou evoluci“.

Rok 2010 byl v rámci "dinosauří paleontologie" bezpochyby jedním z nejúspěšnějších a nejbohatších v celé téměř dvousetleté historii.

Dva američtí biologové vypočetli, že před necelými třemi milardami let proběhla genetická exploze, která ovlivnila chemismus oceánů i atmosféry a rozhodla o směru dalšího vývoje života

...aneb zrak, čich a sluch dávných obratlovců analyzován

Pokračující vykopávky v pozoruhodné jeskyni Liang Bua na indonéském Floresu odkryly velkého marabu Leptoptilos robustus, který mohl sbírat malá hobiťata jako čápi žáby. Současní marabu získali dalšího impozantního příbuzného.

...aneb letošní přírůstek do velké dinosauří rodiny

Hezký příklad evoluce, která v změněném prostředí přetvoří organismus téměř k nepoznání od původního druhu

...aneb pár vět o ankylosaurovi

...aneb mohli se hadrosauridi přiblížit středně velkým sauropodům?

Carlo Jaramillo: „Samozrejme, obávam sa, že niektorí ľudia sa na to pozrú a skonštatujú, že by nás globálne otepľovanie nemalo znepokojovať. Ale práve to nám tvrdí samotný fosílny záznam.“

...aneb tajemství rodičovské péče dinosaurů

...aneb archeopteryx nebyl jediný

Jantar uchoval stopy zápasu starého sto milionů let.

...aneb jak duchovní velkou ještěrku popsal

...aneb honba za rekordními dinosaury.

Druhohorní okřídlení plazi "ptakoještěři" byli prvními obratlovci, schopnými aktivního letu a historicky je považujeme za jakési neohrabance, kteří museli nejdříve „nějak“ vylézt na skálu, aby pak mohli plachtit. Podle nové studie ale šlo o vynikající letce, kteří bez mezipřistání byli schopni zvládnout šestnáct tisíc kilometrů a možná i více. Co do překonávaných vzdáleností zřejmě šlo o nejlepší letce všech dob.

Mnoho iontů těžkého kovu v prostředí plžům škodí, vědcům ale pomáhá chápat mechanismy, s kterými si pohrává evoluce.

Žebernatky řadíme mezi vývojově „primitivní“ mnohobuněčné organismy. Přesto jsou evolučně velmi úspěšné. Jsou přizpůsobivé, dokáží opravit poškozené částí těla a používají jednoduchý, ale velmi účinný způsob lovu. Zajišťují si „přítok“ nic netušící kořisti.

Bez hrozby dinosařích děsivých čelistí se neobejde žádná „cesta do pravěku“, ať už ji podnikají klukovští hrdinové filmu Karla Zemana nebo hrdinové hollywoodského kasovního trháku „Jurský park“. Dravý ještěr Tyrannosaurus rex patří bezpochyby k nejpopulárnějším zástupcům pravěké fauny. Tyranosaura a jeho příbuzné však mají v oblibě i vědci, protože jim studium této skupiny vyhynulých plazů přináší odpovědi na řadu důležitých otázek týkajících se evoluce obratlovců. Nové nálezy a nové technologie dovolují zjistit o tyranosaurech zcela nové, překvapivé skutečnosti.

Někdy ve středním siluru, před 439 až 409 miliony let, se na Zemi objevily cévnaté rostliny. Začaly dobývat souš a obohacovat atmosféru kyslíkem. Ten pak poháněl evoluci živočichů do větších a komplexnějších forem. Vědci se snaží zrekonstruovat, jak se v průběhu stovek milionů let měnil obsah kyslíku rozpuštěného ve vodách dávných oceánů.

Po několik milionů let plachtili nad oceány ptáci s překvapivým rozpětím křídel a chytali ryby do zvláštních zobáků. Ale i nad pevninou se v minulosti vznášeli okřídlení obři. Osud těchto miocénních velkých opeřenců, kteří v současné éře vývoje pozemského života nemají konkurenty, pravděpodobně zpečetilo ochlazení koncem pliocénu, které předznamenalo nástup pleistocénu a rozsáhlé vymírání megafauny.

Nově objevená lokalita s pěkně zachovanou faunou středního kambria poblíž elegantního Stanleyho ledovce v kanadském Kootenay National Park nabídla mimo jiné i dosud neznámého dvaceticentimetrového anomalokaridida.

Kmen Deinococcus (někdy označovaný jako Hadobacteria) jsou koky, které toho hodně vydrží – patří k takzvaným extrémofilům. Stály u zrodu polymerázové řetězové reakce, jedné ze základních genetických metod, neboť jejich enzymy snášejí bez úhony vysokou teplotu. Patří sem i druh bakterií, jenž vydrží silnou radiaci. Deinococcus radiodurans přežije desetitisícinásobně vyšší dávku radioaktivity, než člověk. Přežije dokonce pobyt ve vesmírném chladném vakuu. Nyní víme, jak to dělá a možná to i využijeme k našemu prospěchu.

Rumunští paleontologové slaví objev prvního pořádného evropského predátora z konce křídy. I s pouhými dvěma metry byl Balaur bondoc nepochybně postrachem ostrovního světa. Střední Evropa byla v té době beznadějně zalitá mořem, takže můžeme jenom tiše závidět.

...zdá se, že víc než jeden

Nové analýzy mitochondriální DNA medvědů jeskynních a jejich blízkých příbuzných medvědů hnědých odhalují zručné lovce druhu Homo sapiens coby příčinu pádu pozoruhodných jeskynních medvědů. Nedali jsme jim šanci.

Američtí vědci ohlásili světu objev zkamenělých pozůstatků mnohobuněčného živočicha, který žil v teplých pobřežních vodách jižní Austrálie před 650 miliony let. Pak nastalo období, kdy Zemi nazýváme "sněhovou koulí".

Rozřezání jediné dostupné fosilie maličkého měkkého živočicha ze silurských vrstev poskytlo zajímavý trojrozměrný obraz. Drakozoon kalumon se do dnešních dnů zachoval díky dávné sopečné erupci, která pohřbila okolí sopečným popelem.

...už to tak vypadá