Čtveřice amerických biologů využila gravitací podmíněný selektivní výběr, aby prokázala, že jednobuněčné kvasinky dokáží za velmi krátkou dobu na změněné podmínky zareagovat, a když je to pro přežití výhodnější, změní svůj způsob života z individuálního na "společenský" a začnou tvořit mnohobuněčné shluky. A to tím větší, čím je selekce intenzivnější

Vlny pandemického úhynu včelstev v USA může mít na svědomí i malá muška, která doposud unikala podezření.

V Jižní Americe od Brazilie po Mexiko se můžeme setkat s poněkud jiným včelařením, než na jaké jsme zvyklí u nás. Kromě včely medonosné (Apis mellifera) tu chovají včely, jimž říkají uruçu, jandaíra, mandaçaia, jurupá, tiúba, weyrauchi, fiebrigi. Pro jejich společné označení se většinou používá termín jataí. Jsou menší, než běžné včely a většinou patří k druhuTetragonisca angustula. Britsko-brazilsko-americký tým vědců u nich objevil něco, s čím jsme se zatím setkávali u termitů a mravenců.

...nejvyšší živočich historie planety?

Jevit se svým predátorům jako větší nebo nebezpečnější živočich, nebo jako součást jeho těla, je jednou z účinných obranných taktik menších a bezbrannějších druhů. Ve vodách indonéských Sundských ostrovů německý vědec pozoroval malou rybku, která očím predátorů splyne s malou chobotnicí, jež se sama maskuje za jiné, nebezpečnější druhy.

Pomyslný žebříček z prehistorie naší planety máme často spojenou s představou nebezpečných monster a příšer přímo pohádkových proporcí. Dinosauři, šavlozubí tygři, obří žraloci a mnozí další zástupci dávnověku v nás vyvolávají představu minulých geologických dob coby jednoho velkého „Jurského parku“ napěchovaného až po okraj tvory, pro něž by člověk byl jen bezbrannou jednohubkou. Taková představa je však poměrně vzdálená realitě. Z hlediska délky geologického času, po který již naše planeta existuje, se velcí živočichové se schopností zabít tvora velikosti člověka objevují až v relativně nedávné době. Na druhou stranu je ale pravda, že jakmile se tak v období devonu (asi před 400 miliony let) stalo, světové ekosystémy natrvalo přestaly být bezpečným místem pro jakéhokoliv většího živého tvora. V průběhu evolučního vývoje obratlovců se postupně objevují formy živočichů, které již nemají v dnešním světě, ovládaném člověkem, obdoby. Výběr taxonů je samozřejmě přizpůsoben atraktivitě a různorodosti, neodpovídá tedy jakémukoliv praktickému hledisku.

...aneb titanosauří patriot, který přepsal velikostní tabulky.

Nalezený obratel vypovídá o velkém rozšíření titanosaurů i o klimatických poměrech v jižní polární oblasti v době svrchní křídy.

O červech, kteří na dně oceánů plní funkci hyen. K životu jim stačí kosti uhynulých velryb.

Rafinovaní řásníci manipulují vzhled, chování i sociální zařazení vosíků skvrnitých. Infikovaní vosíci se shlukují, aby zajistili páření parazitů, přezimují jako falešné královny a pak místo vajíček svého druhu trousí děsivý náklad larev řásníků.

Deset centimetrů a možná i větší „buňky“ žijí na dně nejhlubšího oceánu. Jsou to xenophyophorea. Radost ze života si nenechají kazit trvalou tmou a obrovským tlakem, ale dokonce ani vysokou koncentrací toxických látek a radioaktivních prvků a s nimi spojeným rizikem mutací. Tak jim to vyhovuje možná již půl miliardy let.

Když o někom řekneme, že má všech pět pohromadě, myslíme tím, že to má v hlavě srovnané a rozhoduje se správně. Na uvážlivém úsudku a kvalitních vstupní informacích poskytovaných našimi smysly často závisí i přežití a jasně si to uvědomovali již Staří Řekové. Aristotelovo pojetí pěti hlavních smyslů používáme prakticky dodnes a v něm má původ ona „pětka“, která v lidovém rčení zastupuje oko, ucho, kůži, jazyk a nos. Vědci nyní přichází s tvrzením, že předek 96 % obratlovců, včetně nás, oplýval i „šestým“ smyslem.

Ve svrchněkřídovém jantaru z kanadské Alberty zkamenělo peří ptačích i neptačích dinosaurů, kteří se potloukali poblíž stromů s pryskyřicí.

...aneb pár vět o prvním ceratopsovi z Jižní Koreje

3,4 miliardy let starý pískovec ze Strelley Pool v oblasti Pilbara snad obsahuje nejstarší známé fosilie. Jsou to mikroorganismy se sírovým metabolismem nebo jenom šmouhy v kameni?

Mezi velká zvířata, megafaunu poslední doby ledové patřili kromě známých mamutů i nosorožci srstnatí. Vědci objevili kosterní pozůstatky jejich pravděpodobného vývojového předka, který se dávno před nástupem zalednění přizpůsobil na drsné životní podmínky Tibetské náhorní plošiny a z ní, možná i s jinými na chlad adaptovanými druhy, se v pleistocénu rozšířil do Eurasie a Ameriky.

Pozoruhodně zachovalá fosilie jurského zvířátka podobného rejskovi ze severovýchodní Číny poskytla nový obraz nejranějších předků dnešních placentálních savců. Milník jejich vzniku se posunul o 35 milionů let do minulosti.

Naše oči vidí ostře svět obklopený atmosférou. Když se však ponoříme, obraz se v důsledku většího indexu lomu světla rozmazává, k čemuž přispívá případné zakalení vody, protože zvyšuje rozptyl a snižuje průhlednost. Naopak, zrak ryby je uzpůsoben na vodní prostředí a v atmosféře se mu ztrácí ostrost. Jak se na svůj způsob života adaptovaly druhy, které ho tráví právě na rozhraní voda – vzduch a potřebují zřetelně vidět nad i pod sebe?

Schopnost slyšet ultrazvuk spojujeme s netopýry, případně delfíny, nekterými druhy velryb a hmyzu. V Číně ale žije žába, která nekváká a neskřehotá, ale trylkuje na vysokých frekvencích a samečkové slyší i to, co je za hranicemi možností samičího sluchu.

Podle starozákonního příběhu na příkaz Hospodina velryba spolkla Jonáše utíkajícího před svým pastorizačním úkolem. A pak ho kajícího se opět po třech dnech vyvrhla na břeh. Biologové na jednom malém japonském ostrově objevili plží Jonáše, kteří mají asi 15% šanci, že když je ptačí predátor spolkne, projdou jeho trávícím traktem bez újmy na zdraví.

I dlouho známé horké prameny doposud ukrývají překvapivá tajemství.

Neočekávejte obrázek nově objeveného tvora. Známé paleontologické naleziště vydalo ze zatím neznámého mořského živočicha jen fosilii oka, které je ale na svou dobu překvapivě dokonalé.

Ano. Stanovením poměru izotopů uhlíku a kyslíku v biominerálech lze vystopovat při jaké teplotě se utvářely. Molekuly kalcitu a apatitu v zubech a kostech si tělesnou teplotu pamatují miliony let. Dva zatím testovaní sauropodi měli v dobách své slávy v tlamách 36 a 38 stupňů Celsia.

Průzkum jihoafrických dolů odhalil hlístice milující temné hlubiny v hloubce až 3,6 kilometru. Šťastní objevitelé jednomu druhu přiřkli jméno po faustovském démonovi Mefistofelovi.

...aneb dinosauří celebrita nejen z Aljašky

...plejtvák obrovský nebo sauropodní dinosauři?

...Čingischánův drak nebo mongolský "T. rex"?

Je téměř jisté, že ať otevřete jakoukoliv knihu o dinosaurech z 90. let, téměř v každé z nich najdete „ještěra otřásajícího zemí“ – seismosaura. Zcela jisté pak je, že k němu najdete i komentář v tom smyslu, že se jedná o největšího nebo alespoň jednoho z největších dinosaurů.

...aneb bližší pohled na dinosaura s relativně největší mozkovnou v poměru k velikosti těla

...aneb co byste měli vědět o hvězdě Jurského parku III

Paleontologové vykopali na baleárském ostrově Menorka gigantického králíka Nuralagus rex, který vážil kolem 12 kg. Jaký by asi byl na rožni?

Není mnoho oblastí na pozemské souši, kde bychom nenašli mravence a houby. A tak není divu, že se mezi těmito zcela odlišnými organismy vyvinuly různé vztahy – od symbiózy až po nelítostný parazitizmus. Za miliony let obě formy soužití dosáhly vysoký stupeň specializace.

...aneb redukční dieta až v plnoletosti

Diania cactiformis - vyhynulý příbuzný členovců dává představu jak trilobiti, korýši, hmyz i pavouci ke svým nohám přišli.

Několik fragmentů kostí stačilo vědcům na rekonstrukci obrovského sauropoda, který se před asi 110 miliony let spíše uvážlivě loudal, nežli proháněl územím dnešního Utahu.

...aneb definitivní konec jednoho pozoruhodného objevu

Vakorosnička Guentherova z tropických lesů jihoamerických And oslňuje biology ozubenou dolní čelistí, k nimž přišla po pauze trvající 220 miliónů let. Rohatá žába s vakem tím pádem vyvrací obstarožní Dollovo pravidlo o nezvratitelnosti evoluce.

Když se lidé chtěli přesněji orientovat v průběhu dne, vymysleli a sestrojili sluneční hodiny, které nepotřebovaly žádný složitý stroj. Když svítilo slunce, byly spolehlivé a v rámci tehdejších potřeb dostatečně přesné. Jednoduché jednobuněčné organismy na počátku evoluce pozemského života možná šly podobnou cestou a než se vyvinuly mechanismy na úrovni složitých změn v aktivitě genů, cirkadiální rytmy pravděpodobně řídily enzymy.

Dlouhá putování různých druhů živočichů za potravou a vhodným podnebím skrývají riziko, že se zvířata na nových lokalitách nakazí. Zároveň jim ale umožňují držet patogenní organismy na uzdě, zlepšovat zdravotní stav a imunitu celé populace.

Porovnání velikostí částí mozků u různých druhů primátů popírá jeho „mozaikovou evoluci“.

Rok 2010 byl v rámci "dinosauří paleontologie" bezpochyby jedním z nejúspěšnějších a nejbohatších v celé téměř dvousetleté historii.

Dva američtí biologové vypočetli, že před necelými třemi milardami let proběhla genetická exploze, která ovlivnila chemismus oceánů i atmosféry a rozhodla o směru dalšího vývoje života

...aneb zrak, čich a sluch dávných obratlovců analyzován

Pokračující vykopávky v pozoruhodné jeskyni Liang Bua na indonéském Floresu odkryly velkého marabu Leptoptilos robustus, který mohl sbírat malá hobiťata jako čápi žáby. Současní marabu získali dalšího impozantního příbuzného.

...aneb letošní přírůstek do velké dinosauří rodiny

Hezký příklad evoluce, která v změněném prostředí přetvoří organismus téměř k nepoznání od původního druhu

...aneb pár vět o ankylosaurovi

...aneb mohli se hadrosauridi přiblížit středně velkým sauropodům?

Carlo Jaramillo: „Samozrejme, obávam sa, že niektorí ľudia sa na to pozrú a skonštatujú, že by nás globálne otepľovanie nemalo znepokojovať. Ale práve to nám tvrdí samotný fosílny záznam.“

...aneb tajemství rodičovské péče dinosaurů