Ilustrativní jasný kvasar z hlubokého vesmíru. Kredit: ESA/Hubble & NASA.

Podle naší zkušenosti s domovskou supermasivní černou dírou v Mléčné dráze jsou tyto objekty líná monstra o velikosti pár milionů Sluncí. Občas smlsnou nějaké kosmické kamení, někdy možná i planetu nebo hvězdu, ale žádné větší vzrušení si s nimi člověk neužije. Jenomže supermasivní černé díry mohou být i úplně jiné, mnohem větší a hlavně mnohem nenasytnější.

Christian Wolf. Kredit: KIAA-PKU.

Tým australských astronomů z Australské národní univerzity (ANU) nedávno jednoho takového giganta vystopoval. A stojí za to. Jde o supermasivní černou díru z úsvitu vesmíru, která polyká hmotu zcela nezřízenou rychlostí. Podle výpočtů smlsne hmotu odpovídající našemu Slunci každé dva dny. Z toho se až zatočí hlava.

Dotyčná supermasivní černá díra musela vzniknout velice dávno, když byl vesmír ještě hodně mladý. Pozorujeme ji ve vzdálenosti 12 miliard světelných let. Její hmota odpovídá asi 20 miliardám Sluncí, takže jde o jednu z největších známých supermasivních černých děr. Okolní hmotu polyká tak intenzivně, že se každý milion let její hmotnost zvýší o jedno procento.

Naše líná supermasivní černá díra. Kredit: NASA.

Podle objevitelského týmu, který vedl Christian Wolf, tahle supermasivní černá díra hltá hmotu takovou rychlostí, že září tisíckrát jasněji, než celá galaxie. Záření obstarává pohlcovaná hmota, která je zahřívána na vysokou teplotu. Kdyby prý takové monstrum sedělo uprostřed Mléčné dráhy namísto naší domácí supermasivní černé díry, tak by pro nás byla desetkrát jasnější nežli Měsíc v úplňku. Asi bychom se moc nevyspali. Viděli bychom jasný bod na obloze, který by téměř přesvítil všechny ostatní hvězdy a další objekty, jaké jsme zvyklí pozorovat.

Nově objevená supermasivní černá díra je vlastně velice výkonný kvasar. Většinu energie vyzařuje v podobě ultrafialového záření, ale vysílá i rentgenové záření. Vlastně můžeme říct, že kdyby tahle věc skutečně seděla uprostřed Mléčné dráhy, tedy asi 26 tisíc světelných let od Sluneční soustavy, tak bychom tu zřejmě nebyli. Kvůli masivnímu přívalu UV paprsků by život na Zemi podle všeho nebyl možný.

Teleskop SkyMapper, Siding Spring Observatory. Kredit: Iridia / Wikimedia Commons.

Australský tým ale zachytil záři tohoto kvasaru v podobě blízce infračerveného záření. Než se ultrafialové vlny dostaly na Zemi přes ty nekonečné miliardy světelných let, tak se změnily na infračervené. Jak se vesmír rozpíná, tak se změnilo i záření, protože se protáhly jeho vlnové délky. Objev kvasaru si připsal teleskop SkyMapper observatoře Siding Spring Observatory Australské národní univerzity.

Podle objevitelů jsou podobné gigantické a extrémně rychle rostoucí černé díry velmi vzácné. S teleskopem SkyMapper je museli hledat s velkým úsilím po dobu několika měsíců. S výzkumem jim velmi pomohla evropská observatoř Gaia, která teď intenzivně pozoruje všemožné objekty v blízkém i vzdáleném vesmíru. Gaia jim potvrdila, že se jejich objekt vůbec nepohybuje, a že to tedy je něco velice vzdáleného, čili podle všeho velmi velký a jasný kvasar.

Vědci přiznávají, že stále netušíme, jak se mohla objevit tak gigantická černá díra v tak mladém vesmíru. V tomto směru nám stále něco podstatného uniká. Zároveň jsou podobné extrémní černé díry velmi užitečné pro další výzkum. Mohou nám leccos prozradit o raném vesmíru. Po vybudování nové generace velkých pozemních teleskopů bychom také měli být schopni pomocí těchto obdivuhodných supermasivních černých děr přímo měřit rozpínání vesmíru.

Video:  A monster black hole has been discovered, and it's growing very fast


Literatura
Australian National University 15. 5. 2018, arXiv:1805.04317.