Oxidy dusíku si obvykle spojujeme jen s hlášením o smogu na našich silnicích, dálnicích a ulicích. Jenže oxid dusnatý patří k nejdůležitějším buněčným signálům.  Potvrdí vám to leckterý kardiak, jenž se domůže při záchvatu úlevy díky léku, z něhož se v jeho těle uvolňuje právě tento plyn. Oxid dusnatý má jedinečnou schopnost vyvolat roztažení tepen, což kardiakovu srdci samozřejmě jen a jen svědčí, protože je pak lépe zásobováno kyslíkem a živinami a snáze zvládá své úlohy. Dlouho se pro tyto účely používal nitroglycerin, o jehož „tepno-roztažném“ účinku se přesvědčili už jeho první syntezátoři. Bylo to v dobách, kdy každý chemik produkt syntézy hodnotil i organolepticky – okoukl ho, očichal a když sebral dost odvahy, tak si i lízl. Občas to mohlo mít nežádoucí následky, ale líznutí nitroglycerinu vyvolalo (díky roztažení cév) jen „zrudnutí v ksichtu“.

 NO se podílí na řadě dalších životně důležitých funkcí. Točí imunitním systémem, posílá buňky na onen svět, brnká nám na nervy, ba i v rozmnožování je za kvedlačku.
O tom, jakou roli sehrává NO v časném  vývoji živočichů se ale vedly dlouhé dohady. U savců se zdálo, že není k ničemu. Myši, jimž byl vyblokován gen pro enzym vyrábějící NO, trpí řadou neduhů (některé jsou například krajně agresivní a rvou se jako koně), ale přeci jen přicházejí na svět. Je to zčásti tím, že savci mají tento enzym přinejmenším ve třech typech a ty za sebe mohou za určitých podmínek vzájemně zaskočit.

Zvětšit obrázek

Tak vypadá NOS – tedy nitric oxide synthese, enzym produkující v našich tělech oxid dusnatý.

Genetici z Cold Spring Harbor Laboratory vedení Grigorim Enikopolovem proto zkusili „knokautovat“ gen pro enzym vyrábějící NO u drozofily. A hned bylo patrné, že bez oxidu dusnatého je těžko k žití. Zárodky nezvládaly ani nejčasnější stádia vývoje a bídně hynuly.
Před čtyřmi roky američtí biologové dokazovali, že NO je dokonce molekulou, která rozhoduje o tom, že se z vajíčka ježovky po oplození začne vyvíjet embryo. Ale to si naběhli. Tahle úloha je vyhrazena iontům vápníku a „vápníkářská lobby“ je natolik silná, že obratem ruky dokázala, že NO je pro start embryonálního vývoje úplně k ničemu.

No není to tak úplně pravda.
Nedávno se našli nevěřící šťouralové, kteří uštědřili prasečímu vajíčku „kopanec“ oxidem dusnatým a zaujatě pozorovali, že se po něm, celkem ochotně vyvíjí v embryo. Především první kroky mu jdou přímo skvěle. S vývojem za stádium, kdy se embryo rozdělí na osm buněk už je to ale hodně chabé.

Bez NOSu si myši dávají do nosů.