Věřící se rozhodují intuitivněji

„Negativní korelace mezi racionalitou a religiozitou má kořeny v upřednostňování intuitivních reakcí zejména, když intuice a logika jsou v protikladu“ – zní název článku Richarda E. Dawse a Adama Hampshira z Laboratoře výpočetního, poznávacího a klinického zobrazování mozku londýnské Královské univerzity, kteří se rozhodli prověřit tvrzení: „Je dobře prokázáno, že religiozita nepřímo úměrně koreluje s inteligencí“. Výsledky zveřejnili v časopisu Frontiers in Psychology.

První autor článku, Richard E. Daws. Kredit: The Computational, Cognitive and Clinical Neuroimaging Laboratory, Imperial College London

Klikněte na stránku renomovaného britského centra pro výzkum mozku Cambridge brain sciences, Těch dvanáct on-line testů na ni zobrazených si můžete vyzkoušet i sami. Pravděpodobně přihlášení mailem je nevyhnutné, odměnou však bude výsledek, jenž Vás porovná s podobnými odvážlivci, kteří neodolali. Systém Vás pak bude motivovat k pravidelnému namáhání mozkových závitů, můžete tedy zkusit, jestli i takovéto cvičení zlepšuje kondici. Tu mentální. Navzdor jednoduchému zadání, testy nejsou lehké – běží čas a každou správnou odpovědí se zvyšuje obtížnost. Méně odvážným se nabízí možnost alespoň na videu shlédnout, jak některé z úkolů hbitě řeší ten, co již má něco natrénováno.

Poskytne někdy nějaká zobrazovací metoda odpověď, proč někteří neochvějně věří v nadpřirozeno, jiným jsou takové představy nepřijatelné? Co se stane v mozku při konverzi z věřícího na ateistu a naopak?

Velice podobným dvanácti testům způsobem „napoprvé naostro“ byly on-line vystaveny tisíce dobrovolníků přihlášených přes internet, reagující tak na výzvy zveřejněné na sociálních sítích i v mediích. Vědci uskutečnili dva rozsáhlé průzkumy, první koncem roku 2010 a druhý začátkem roku 2013. Kromě mentálních schopností se u přihlášených zjišťovaly údaje jako věk, země původu, dosažené vzdělání a další socioekonomické informace včetně míry religiozity. Nešlo ani tak o příslušnost k nějaké církvi (mnohé si novorozeně bez rozhodovacího práva připíšou na základě vůli rodičů), ale o skutečný názor. Díky tomu vědci mohli vytvořit tři základní podskupiny testovaných: 1/ skutečně neochvějně věřící, jimiž necloumají pochybnosti, 2/ agnostici, kteří si myslí, že o existenci boha nelze rozhodnout a k náboženským dogmatům se staví povětšinou skepticky, 3/ bezbožní ateisté.

Bratři Christopher Hitchens (1949 – 2011), novinář … a přesvědčený ateista a Peter Hitchens (nar. 1951), také novinář … a přesvědčený křesťan. Oba napsali několik knih. Christopher proti náboženství, Peter na jeho obranu. Před deseti lety se na půdě michiganského Hauensteinova centra potkali ve slovním souboji (ZDE) o válce v Iráku a o náboženství.

Asi tušíte, jaké korelace vědce zajímali. Ověřovali již několika průzkumy naznačenou hypotézu, že inteligence a míra religiozity jsou nepřímo úměrné. I když první práce na toto téma byly zveřejněny před devadesáti lety a po roce 2000 se celá řada studií zabývala tím, jaký vztah má sklon věřit v nadpřirozené božstvo k různým mentálním schopnostem, v současnosti byli výzkumníci nuceni žádat etické komise o schválení. V Británii i v americkém Ohiu byli úspěšní. Kdo ví, jak by se žádostí dopadli v Česku…
První z obou studií poskytla výsledky od 44 780 lidí, z nichž 12 576 se označilo za silně věřící, 14 018 za agnostiky a 18 186 za ateisty. Průměrný věk ve všech podskupinách se pohyboval kolem 30 let. Do druhé studie se zapojilo 18 455 lidí, z nichž 10 876 se přihlásilo k pevné víře, 2 612 k agnostickému „co já vím“ a 4 967 k ateizmu. Spolu tedy 63 235 účastníků. Na tak velkém souboru již lze statistické hrátky odpovědně využít na hledání souvislosti mezi religiozitou a kognitivní výkonností a testovat nezávislost tohoto vztahu od vlivu různých sociodemografických faktorů.

A co naznačují výsledky? Ve schopnosti rychle se zorientovat, pochopit slovní instrukce, logicky uvažovat, rychle plánovat správné postupy, nebo posoudit prostorové změny, v tom všem byli ateisté o něco lepší než věřící. Nejmenší rozdíl byl u úkolů využívajících krátkodobou pracovní paměť a dedukci (třeba hledání souvislostí a rozdílů mezi obrazci), největší pak v testech založených na konfliktu intuice a racionálního úsudku, například na rychlé správné reakci při rozporu zrakového vjemu a slovní informace (double trouble brain test). Analýza výsledků obou studií potvrdila dávněji známý, a nakonec i celkem logický poznatek, že, statisticky vzato, čím jsou lidé více náchylní k náboženské víře, čím snadněji přijmou neověřitelná dogmata jako nezpochybnitelná fakta, tím víc se v rozhodování spoléhají na intuici než na racionální úsudek.

Pro zájemce o podrobné, statistickými metodami zpracované výsledky je dostupný celý článek i s doplňkovými materiály. Místo zdlouhavých popisů nabízíme graf dokumentující hlavní závěry (upraveno podle Daws Richard E., Hampshire Adam: The Negative Relationship between Reasoning and Religiosity Is Underpinned by a Bias for Intuitive Responses Specifically When Intuition and Logic Are in Conflict, Frontiers in Psychology vol. 8, 2017):

Zdroj

Daws Richard E., Hampshire Adam (The Computational, Cognitive and Clinical Neuroimaging Laboratory, Imperial College London, London, United Kingdom): The Negative Relationship between Reasoning and Religiosity Is Underpinned by a Bias for Intuitive Responses Specifically When Intuition and Logic Are in Conflict, Frontiers in Psychology, vol.8, 2017, DOI=10.3389/fpsyg.2017.02191 URL=https://www.frontiersin.org/article/10.3389/fpsyg.2017.02191

Autor: Dagmar Gregorová

Datum: 08.05.2018

Tisk článku

Diskuze:

Matení pojmů...

Jan Kment,2018-05-15 15:18:09

Myslím že jde o oboustranný omyl, skutečná víra má velmi málo společného s poznáním a poznáváním, především ve vědeckém slova smyslu. Víra není li zcela primární a primitivní docela dobře reflektuje samu sebe jako iracionální a do světského poznání oddělenou. Už dávný křesťanský filosof Tertulián říká "Credo quia absurdum" (Věřím, neboť je to absurdní). Absurdnost předmětu víry staví přímo jako její podmínku. A skutečně, psychologicky vzato, bez tohoto cimrmanovského kroku stranou v lidském myšlení by člověka velmi rychle udolala vlastní skepse už ve chvíli kdy zjistí, že je smrtelný. Jedině díky absurdní víře, že věci tohoto světa mají smysl, že myšlenka je věčná, že dobro které vykonáme, se neztrácí, že tam někde v dálce existuje jakýci cíl ke kterému dojdem, jedině díky této víře jsme schopni žít. A to je podstata náboženství, ať už tomuhle světlu v naší mysli říkáme bůh nebo neříkáme, drží nás všechny nad vodou!
Tzv. věřící se od nevěřících liší hlavně tím že "nevěřící" si tuhle vlastnost mysli příliš neuvědomují/nepřipouštějí, zatímco "věřící" ji obestírají všemožnými báchorkami které tak často vypadají jako nepovedený pokus o popis světa a jeho stvoření. To neuvědomování ateistů si i ty báchorky věřících mají tutéž příčinu. Ona se tahle vlastnost mysli totiž sama dost úporně brání přímému nahlédnutí. To proto, že už samotné nahlédnutí, že jde o jakýsi cimrmanovský úkrok v lidském myšlení, který nám nadělila samotná příroda abychom se neusoužili, už toto samotné vědomí zavání těžkou skepsí.
Takže si vlastně věřící s ateisty nemojí co vyčítat, oba tábory se mýlí. Díky bohu! :-)