Velikostní srovnání subadultního a plně dospělého jedince tarbosaura v porovnání s člověkem o výšce 1,8 metru. Největší v současnosti známý exemplář tarbosaura dosahoval délky asi 11 až 12 metrů a jeho hmotnost se pohybovala až kolem 5 metrických tun. Kredit: Steveoc 86, Wikipedie (CC BY 2.5)

O velikosti obřího tyranosauridního teropoda druhu Tarbosaurus bataar se vedou diskuze již dlouhou dobu. Tento blízký příbuzný slavného severoamerického druhu Tyrannosaurus rex byl jeho mírně starším a o trochu menším „bratránkem“. O kolik byl však menší, to zůstávalo dlouho předmětem dohadů. Obvykle se uvádí, že tarbosauři dosahovali délky 10 až 12 metrů a hmotnosti v rozmezí 4 až 6 metrických tun, takže byli spolu s dalším východoasijským druhem Zhuchengtyrannus magnus největšími tyranosauridy hned po svém slavnějším příbuzném. Jaká je ale skutečnost? Dosud největším exemplářem tohoto pozdně křídového predátora je fosilie s označením PIN 551-2, částečně zachovaná lebka o kompletní délce 135 centimetrů. Ta skutečně svědčí o celkové délce těla přes 10 nebo snad i 12 metrů.[1] Pro porovnání lze uvést, že největší lebka tyranosaura (exemplář FMNH PR2081„Sue“) měří na délku kolem 150 centimetrů (udávané údaje kolísají zhruba mezi 141 a 153 cm), celá kostra pak 12,3 metru.[2] U zmíněného exempláře tarbosaura se bohužel nedochovalo více fosilního materiálu, který by umožnil přesnější odhad velikosti. Všichni ostatní dosud popsaní jedinci tarbosaura (často pod dnes již neplatnými jmény) byly menší a dosahovali délky v rozmezí 6 až 9 metrů. V roce 2006 byly objeveny a o dva roky později popsány také fosilie asi tři až pět let starého mláděte tarbosaura, jehož délka dosahovala v době smrti pouze asi 2 metrů (lebka byla dlouhá jen 29 cm).[3]

Nádherná fosilie tarbosauřího mláděte, objeveného japonskými paleontology v mongolské Gobi roku 2006. Tento asi 3 až 5 let starý exemplář dosahoval v době smrti délky pouze kolem dvou metrů. Kredit: Yuya Tamai, Wikipedie (CC BY 2.0)

Nás ale zajímají největší jedinci tohoto druhu. Již Jevgenij A. Malejev, který tarbosaura v roce 1955 formálně popsal, udával jeho délku na 10 až 12 metrů.[4]Hmotnost dospělého tarbosaura je pak odhadována asi na 4000 až 5000 kilogramů. Při délce autobusu tedy vážil tolik, co středně vzrostlý slon africký. Tarbosauři byli nepochybně dominantními predátory svých ekosystémů a stopy po jejich zubech nacházíme i na fosiliích obřího ornitomimosaura deinocheirafosiliích obřího ornitomimosaura deinocheira nebo třeba kachnozobého dinosaura saurolofa[6]. Byl to skutečný postrach současných oblastí Mongolska a Číny před asi 71 až 68 miliony let. Je nicméně velmi pravděpodobné, že tarbosauři byli v průměru podstatně menšími teropody, než tyranosauři. Zatímco totiž dospělé exempláře tyranosaurů dosahovaly obvykle délky v rozmezí 10,5 až 12,5 metru, u tarbosaura to bylo zřejmě „jen“ kolem 9,5 metru. Běžně velké exempláře tarbosaurů také zdaleka nedosahovaly hmotnosti druhu T. rex, která činila asi 5400 až 7700 kilogramů.[7] Odhadovaná hmotnost dosud objevených jedinců se totiž pohybuje jen mezi 1280 a 4500 kilogramy.[8] Dokonce i zatím rekordní exemplář PIN 551-2 byl podle vědecké studie z roku 2007 dlouhý jen kolem 9,9 metru a vážil asi 4460 kilogramů.[9] Jiný odhad pracuje s délkou 11,0 metru a hmotností zhruba 6000 kilogramů.[10] Tarbosauři tedy mohou být považováni za „asijskou obdobu T. rexe“, ve skutečnosti se ale obřím jedincům, jako byla Sue s hmotností až kolem 9,5 tuny[11], ani nepřibližují.

Holotyp druhu Tarbosaurus bataar, částečně zachovaná lebka s označením PIN 551-1. Tarbosaurus byl popsán sovětskými paleontology v polovině 50. let minulého století a jeho výrazná podobnost se severoamerickým tyranosaurem pozornosti vědců rozhodně neušla. Kredit: Pavel Bochkov, Wikipedie (CC BY-SA 2.0)

Zbývá tedy jediná naděje v podobě dosud neznámých objevů případných mnohem větších exemplářů. Zajímavou zmínku nabídl například český cestovatel a kryptozoolog Jaroslav Mareš, který ve své dnes již legendární Záhadě dinosaurů z roku 1993 (kapitola „Dinosauří horečka“; str. 87-88) uvedl o rozhovoru s ruským paleontologem Andrejem G. Sennikovem z roku 1991: „…Těsně před jejím skončením [sovětské paleontologické výpravy do Gobi] narazili ruští lovci dinosaurů na gigantické kostry dravého tarbosaura a kachnozobého saurolopha. Jejich délku odhadovali na neuvěřitelných 17-20 metrů. Neměli čas je vyzvednout. Nechali je tedy v hornině s tím, že je vykopou při další expedici. K té však již následkem vnitřních změn v bývalém SSSR nikdy nedošlo. Obě kostry zůstaly v zemi a jen mezi zasvěcenými se o nich hovoří tónem, kterým mluvíme o neuvěřitelných legendách…“[12] I když přijmeme jako fakt, že podobné zprávy jsou prakticky vždy přehnané a údaje o rozměrech nadsazené, jde o velmi zajímavou informaci. I kdyby totiž tyto zvěsti přeháněly řekněme o celou třetinu, stále by šlo o kostry dlouhé asi 11 až 13 metrů. A to by pro tarbosaura znamenalo vyrovnání délky největších známých jedinců druhu T. rex. Těžko říci, zda tyto fosilie budou ještě někdy dohledány a vykopány. Jisté je, že musíme v nehostinné Gobi pátrat dál. Vždyť ten skutečný velikostní rekordman mezi tarbosaury možná na svoje objevení teprve čeká…

Psáno pro Dinosaurusblog a osel.cz

Short English Summary: Although slightly smaller than large Tyrannosaurus rex individuals, Tarbosaurus was definitely one of the largest tyrannosaurid theropods. The largest known individuals were probably between 10 and 12 meters long. The mass of a fully grown individual is considered somewhat smaller than in Tyrannosaurus, perhaps some 4 000 to 5000 kilograms.

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Tarbosaurus

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/t/tarbosaurus.html

https://www.smithsonianmag.com/science-nature/you-say-tyrannosaurus-i-say-tarbosaurus-142897656/

https://blog.everythingdinosaur.co.uk/blog/_archives/2007/08/27/3194599.html

http://www.dinochecker.com/dinosaurs/TARBOSAURUS

[1] Holtz, Thomas R., Jr. (2004). „Tyrannosauroidea“. In Weishampel, David B.; Dodson, Peter; Osmólska, Halszka. The Dinosauria (Second ed.). Berkeley: University of California Press. p. 124. ISBN 0-520-24209-2.

[2] Hutchinson, J. R.; et al. (2011). „A Computational Analysis of Limb and Body Dimensions in Tyrannosaurus rex with Implications for Locomotion, Ontogeny, and Growth“. PLoS ONE. 6 (10): e26037. doi: 10.1371/journal.pone.0026037

[3] Tsuihiji, Takanobu; et al. (2011). „Cranial Osteology of a Juvenile Specimen of Tarbosaurus bataar (Theropoda, Tyrannosauridae) from the Nemegt Formation (Upper Cretaceous) of Bugin Tsav, Mongolia“. Journal of Vertebrate Paleontology. 31 (3): 497–517. doi: 10.1080/02724634.2011.557116

[4] Maleev, E. A. (1955). (Do angličtiny přeložil F. J. Alcock). „New carnivorous dinosaurs from the Upper Cretaceous of Mongolia“ (PDF). Doklady Akademii Nauk SSSR. 104 (5): 779–783.

[5] Bell, P. R.; et al. (2012). „Tyrannosaur feeding traces on Deinocheirus (Theropoda:?Ornithomimosauria) remains from the Nemegt Formation (Late Cretaceous), Mongolia“. Cretaceous Research. 37: 186–190. doi: 10.1016/j.cretres.2012.03.018

[6] Hone, D., & Watabe, M. (2010). New information on scavenging and selective feeding behaviour of tyrannosaurs. Acta Palaeontologica Polonica 55 (4), 2010: 627-634. doi: 10.4202/app.2009.0133

[7] Benson, R. B. J.; et al. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLoS Biology, 12(5), e1001853. http://doi.org/10.1371/journal.pbio.1001853

[8] Viz odkaz http://fossilworks.org/bridge.pl?action=checkTaxonInfo&taxon_no=57254 (založeno na extrapolaci z délky stehenní kosti)

[9] Therrien, F.; Henderson, D. M. (2007). „My theropod is bigger than yours … or not: estimating body size from skull length in theropods“. Journal of Vertebrate Paleontology. 27 (1): 108–115. doi: 10.1671/0272-4634(2007)27[108:MTIBTY]2.0.CO;2

[10] Viz příspěvek na Dinosaur Mailing List: http://dml.cmnh.org/2003Jul/msg00355.html

[11] Hutchinson, J. R.; et al. (2011). A Computational Analysis of Limb and Body Dimensions in Tyrannosaurus rex with Implications for Locomotion, Ontogeny, and Growth. PLoS ONE, 6(10), e26037. http://doi.org/10.1371/journal.pone.0026037

[12] Mareš, J. (1993). Záhada dinosaurů. Svoboda-Libertas, Praha (str. 87-88)