Barvoslepost - nebo také porucha barvocitu, lékařsky achromatopsiea a v anglických odborných textech CVD (colour vision deficiency), je dědičná porucha, při níž máme problém při rozlišení určitých barev. Věda zatím žádnou léčbu této poruchy nezná. Je jen několik metod, které vnímání barev o něco málo zlepšují. Například skleněné filtry. Ty jsou ale drahé a hlavně robustní a nejde je kombinovat s jinými korekčními skly (brýlemi).

Podle typu hendikepovaných buněk se rozlišují i typy poruch barvocitu. Procenta uvádí jejich zastoupení v populaci.

My, kteří jsme zdraví, máme trichromatické vidění. To znamená, že náš mozek si z  toho, co mu přichází, míchá barvy podobně jako v tiskárně - modrou, červenou a zelenou. Zásluhu na tom mají kuželovité buňky zvané čípky. Máme je nahromaděné v zadní části oka. Zachycují fotony a na tento podnět depolarizují buněčnou membránu gangliových buněk. Ty vzruch předají neuronům zrakového nervu a ten pak informaci doručí do mozku. Část z těchto buněk se specializovala na fotony krátkých vlnových délek (modrá barva), jiné na střední vlnové délky (zelená) a třetí na dlouhé vlnové délky (červená). Když některý z těchto typů chybí, mozku se dostává neúplné informace a je nucen pracovat s výsledkem, který připomíná tiskárnu, které se ucpala tryska. Pochopitelně, že takový obraz umí jen omezeně interpretovat. Podle typu invalidních buněk nám do chorobopisu zapíší některou z následujících poruch:

Částečnou nápravu barvosleposti, kterou má „v každém fotbalovém mužstvu někdo“, dokáže zajistit sloučenina na bázi rhodaminu.

Při částečné barvosleposti (tzv. dichromázii) registruje oko pouze 2 ze zmíněných 3 charakteristik. V tomto případě oko nemůže odlišit určitou spektrální barvu od bílé (šedé) barvy. Hovoří se o tzv. neutrálním bodu a podle jeho polohy se určují různé typy částečné barvosleposti. Částečná barvoslepost je charakteristická tím, že takový jedinec některé barvy od sebe nerozezná (připadají mu stejné). Nejčastěji to bývá červená a zelená (tzv. daltonismus), vzácněji žlutá a modrá. Úplná (celková) barvoslepost se vyskytuje jen výjimečně a takový postižený nerozliší žádný barevný odstín, vše vidí jen černobíle s různou intenzitou.

Mnohem častěji jsou barvoslepí muži. Geny pro tvorbu fotoreceptorů jsou totiž umístěny na chromozomu X. Ženy mají takové chromozomy dva. I když má něžné pohlaví na jednom z chromozomů gen vadný, jeho funkci zastoupí gen z druhého chromozomu. My, muži, máme místo druhého X chromozomu jen malého prcka (Y) a na něj se už rezervní geny nevešly, a tak máme smůlu.

V našich končinách by nás barvoslepých mělo být okolo 8 %. Žen jen 0,5 %. Z pohledu ras jsou na tom běloši nejhůř, nejlépe černoši.

Za zmínku stojí, jak si se svým hendikepem popasoval  Neil Harbisson, kterého osud obdařil achromázií (úplnou barvoslepostí). Říká o sobě, že je konceptuální umělec. Nejvíce ho ale proslavilo, když ho britská vláda oficiálně uznala jako kyborga. Má to zapsáno i v cestovním pasu. Na hlavě má směrovou anténu, která z příslušného směru registruje barvu a přeměňuje ji na slyšitelnou frekvenci. Kosti hlavy z implantované destičky přenáší vibrace až do středního ucha a proto je Harbisson vnímá jako zvuk. Paradoxně je tak schopen „vidět“ více barev, než my.

Video: Neil Harbisson - první lidský kyborg, který to má zapsáno v pasu.

Výzkumníci z Birminghamu přišli s jednodušším řešením. Jejich nápad spočívá v použití běžné komerční kontaktní čočky. Jen je třeba ji obarvit netoxickým derivátem rhodaminu. Ten má schopnost absorbovat určité vlnové délky světla. Konkrétně jde o to, že utlumí přechodový pás mezi červeným a zeleným světlem - respektive jeho vlnové délky. Fígl je v tom, že jde o oblast vlnových délek, které stimulují (vnímají) dva typy čípků.

Oční čočky ke korekci nejrozšířenějšího typu barvosleposti. Kredit: University of Birmingham.

Jakmile čočka toto sporné pásmo vyzmizíkuje, barvoslepému se vylepší kontrast mezi červenou a zelenou a tím je schopen je od sebe snáze rozlišit. Nejde tedy o uvedení zraku do normálu, jen obejití problému šalamounským trikem. Testy na lidech s touto nejběžnější formou barvosleposti (problémem rozlišit červenou a zelenou) dopadly nadmíru slibně. 

Další testy, tentokrát na korekci další poruchy, tentokrát v oblasti purpurové a modré, jsou už v běhu. Vše nasvědčuje tomu, že barvoslepí si brzo budou moci na své oči nasadit „berličky“, které jim jejich hendikep částečně potlačí. Sympatické na tom všem je, že náprava je netoxická, výroba čoček snadná a tak i léčba by měla být dostupná takřka pro všechny potřebné. Dokonce k ní nebude třeba ani žádného složitého vyšetřování. Z takových vynálezů je radost.

Literatura

Abdel-Rahman Badawy et al. Contact Lenses for Color Blindness, Advanced Healthcare Materials (2018). DOI: 10.1002/adhm.201800152University of Birmingham