Rekonstrukce pravděpodobného vzezření olorotitana. Tento lambeosaurinní hadrosaurid obýval území východní Asie v období nejpozdnější křídy, asi před 70 až 66 miliony let. Patřil tak vůbec k posledním známým neptačím dinosaurům z této části světa. Při délce kolem 8 metrů dosahoval hmotnosti nosorožce. Kredit: ДиБгд, Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

Rodové jméno tohoto kachnozobého dinosaura skutečně v překladu znamená „Labutí titán“. Velký hadrosaurid, jehož fosilie byly objeveny na území Ruské federace, patří k nejzajímavějším dosud objeveným dinosaurům z ruského Dálného východu, proto si nepochybně zaslouží pozornost ve formě samostatného článku. Olorotitan arharensis byl rod lambeosaurinního hadrosaurida, jehož zkameněliny v podobě téměř kompletní kostry byly objeveny v sedimentech souvrství Udurčukan na území Amurské oblasti (zhruba 8000 kilometrů východně od Moskvy). Stáří zmíněných sedimentů odpovídá střednímu až pozdnímu věku maastricht, tedy době před asi 70 až 66 miliony let.[1] Olorotitan tak patřil k jedněm z posledních známých asijských dinosaurů. Formálně jej popsal v polovině roku 2003 belgický paleontolog Pascal Godefroit se svými dvěma ruskými kolegy.[2] Druhové jméno arharensis odkazuje ke kraji, ve kterém byl nález učiněn (Arhara). Mezi nejnápadnější anatomické znaky tohoto dinosaura patří dozadu ubíhající lebeční hřeben ve tvaru sekyrky či vějíře, podobný například lebečnímu hřebeni severoamerického lambeosaura. Holotyp olorotitana s označením AEHM 2/845 je natolik kompletní, že jde o jednu z nejlépe zachovaných fosilií lambeosaurinních hadrosauridů z území Asie. Celková délka dospělého exempláře se pohybovala kolem 8 metrů.[3] Stehenní kost byla dlouhá 110 centimetrů a vzhledem k její délce byla odhadnuta hmotnost dinosaura zhruba na 2540 kilogramů.[4] Gregory S. Paul zase v roce 2010 odhadl hmotnost osmimetrového olorotitana přibližně na 3100 kilogramů.[5] Nápadně dlouhý byl zejména krk olorotitana, jehož páteř se skládala z 18 cervikálních obratlů (před objevem tohoto druhu bylo přitom u hadrosauridů známo nanejvýš 15 obratlů). Také křížová oblast měla s 15 až 16 obratli zhruba o tři více, než kolik je známo u jiných hadrosauridů. U proximální třetiny kaudálních obratlů zase nacházíme podivné srůsty vršků neurálních trnů; ocas tak byl pevný a poměrně málo ohebný. Je možné, že šlo o pouhou patologii, pro potvrzení této možnosti bychom ale potřebovali více fosilních jedinců olorotitana.

Zrekonstruovaná kostra olorotitana v expozici Belgického muzea přírodních věd v Bruselu. Na objevu a výzkumu tohoto „dálnovýchodního“ býložravého ornitopoda se podílel i známý belgický paleontolog Pascal Godefroit. Kredit: Paul Hermans, Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

Nejbližšími vývojovými příbuznými tohoto asijského lambeosaurina byly podle provedené fylogenetické analýzy severoamerické rody Corythosaurus a Hypacrosaurus. Stejně jako oni byl také Olorotitan poklidným spásačem nízko rostoucí vegetace a větví v nižších patrech jehličnatých stromů. Je pravděpodobné, že žil rovněž v menších stádech a dokázal se dorozumívat zvuky, vydávanými za pomoci svých lebečních dutin a hřebene (podobně jako Parasaurolophus).[6] Pro účinné mechanické rozmělňování potravy měl k dispozici tzv. zubní baterie, představující sofistikovaný kousací aparát. Vzhledem k omezenému rozsahu vykopávek v oblasti nálezu víme o ekosystémech a tvorech, kteří je s olorotitanem sdíleli, poměrně málo. Byly zde objeveny další druhy dinosaurů, například parasaurolofin Charonosaurus jiayiensis (popsaný roku 2000) nebo vývojově primitivnější hadrosaurid Amurosaurus riabinini (popsán roku 1991). Čtvrtým kachnozobým dinosaurem, známým z této oblasti, pak byl ještě Kerberosaurus manakini, oficiálně představený roku 2004.[7] Dále je odtud známý také sauropodní dinosaurus Arkharavia heterocoelica, formálně popsaný roku 2010. Objeveny zde byly také fosilie teropodů (velký tyranosaurid i malí dromeosauridi a troodontidi)[8] a „obrněných“ nodosauridů[9], ty však zatím nebyly formálně popsány. Ekosystémy s olorotitanem sdílela také celá paleta dalších živočišných druhů, od želv až po krokodýly a jiné obratlovce. Zajímavé je, že zatímco v Severní Americe už byli v období maastrichtu (tedy zhruba za posledních 6 milionů let křídové periody) na značném ústupu, ve východní Asii naopak jejich populace vzkvétaly. Na základě značné druhové rozmanitosti těchto dinosaurů v oblasti ruského Dálného východu tak můžeme usuzovat, že klimatické a ekologické podmínky zde byly do značné míry odlišné od těch severoamerických. Podobná situace je přitom třeba i s některými vývojovými liniemi titanosaurních sauropodů. Olorotitan je každopádně zajímavým druhem kachnozobého dinosaura, o němž bychom se měli snažit dozvědět i do budoucna co nejvíce informací.

Napsáno pro Dinosaurusblog a osel.cz

Short English Summary: Olorotitan was a medium-sized genus of lambeosaurine duckbilled dinosaur from the Late Cretaceous, whose remains were found in the Udurchukan Formation beds of Kundur, Amur Region, Far Eastern Russia.

Odkazy:

https://www.smithsonianmag.com/science-nature/outlining-olorotitan-34877588/

http://www.dinosaurfact.net/Cretaceous/Olorotitan.php

https://en.wikipedia.org/wiki/Olorotitan

http://www.dinochecker.com/dinosaurs/OLOROTITAN

[1] Godefroit, P., Lauters, P., Van Itterbeeck, J., Bolotsky, Y. and Bolotsky, I.Y. (2011). „Recent advances on study of hadrosaurid dinosaurs in Heilongjiang (Amur) River area between China and Russia.“ Global Geology, 2011(3).

[2] Godefroit, Pascal; Bolotsky, Yuri; Alifanov, Vladimir (2003). „A remarkable hollow-crested hadrosaur from Russia: an Asian origin for lambeosaurines“. Comptes Rendus Palevol. 2 (2): 143–151. doi: 10.1016/S1631-0683(03)00017-4

[3] Godefroit, P., Bolotsky, Y. L., and Bolotsky, I. Y. (2012). Osteology and relationships of Olorotitan arharensis, a hollow−crested hadrosaurid dinosaur from the latest Cretaceous of Far Eastern Russia. Acta Palaeontologica Polonica57 (3): 527–560.

[4] Viz například odkaz http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=72095

[5] Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 309

[6] Horner, John R.; Weishampel, David B.; Forster, Catherine A (2004). „Hadrosauridae“. In Weishampel, David B.; Dodson, Peter; Osmólska, Halszka. The Dinosauria (2nd ed.). Berkeley: University of California Press. str. 438–463. ISBN 0-520-24209-2.

[7] Bolotsky, Y.L.; Godefroit, P. (2004). „A new hadrosaurine dinosaur from the Late Cretaceous of Far Eastern Russia“. Journal of Vertebrate Paleontology. 24(2): 351–365. doi: 10.1671/1110

[8] J. Van Itterbeeck, Y. L. Bolotsky, P. Bultynck and P. Godefroit (2005). Stratigraphy, sedimentology and palaeoecology of the dinosaur-bearing Kundur section (Zeya-Bureya Basin, Amur region, far eastern Russia). Geological Magazine 142(6): 735-750.

[9] T. A. Tumanova, Y. L. Bolotsky, and V. R. Alifanov (2004). The first finds of armored dinosaurs in the Upper Cretaceous of Russia (Amur region). Paleontological Journal 38(1): 73-77.