O tom, že biologové významně promlouvají do nejstarších dějin lidstva není pochyb. Analýzou některých molekul v lidském těle (mitochondriální DNA, hemoglobinu nebo různých částí DNA jako třeba chromozomu Y) lze zjistit vzájemnou příbuznost různých etnických skupin a odhalit, jak se lidstvo šířilo po celé Zemi.

Existuje například scénář pravěkých migrací založený na analýze chromozomu Y ( viz článek na Oslu, nebo Ann.Human. Genet.), otázka zní, jak do sebe zapadají migrační scénáře založené na analýze různých molekul a jak zapadají do celkové představy paleontologů a archeologů?

Je třeba přiznat, že shoda těchto migračních scénářů s představami založenými na nálezech lidských ostatků a zbytků lidské činnosti není příliš výrazná. To má hned dvě příčiny. Některé paleontologické a antropologické nálezy nemusí souviset s přímými předky současných lidí (případ člověka od jezera Mongo) a z pohledu antropologů to nemusí být zřejmé. Další příčinou nesouladu výsledků terénních kopáčů a laborantů nad mikroskopem může být také to, že v zemi prostě nelze nejít všechno, a tak se musíme smířit s tím, že některé stěžejní nálezy prostě nemáme.

Podívejme se tedy podrobně na srovnání historie lidstva podle dvou nejsledovanějších (nejčastěji analyzovaných) molekul mitochondriální DNA a chromozomu Y. U obou existuje vývojový mutační strom, který se snaží popsat vznik mutací na jednotlivých molekulách v průběhu času. Vývojový strom mutací na chromozomu Y vlastně představuje jakýsi rodokmen lidstva v mužské linii zatímco strom mitochondriální DNA rodokmen v linii ženské. Při pohledu na oba stromy (nebo rodokmeny) na první pohled překvapí jejich počátek.
Zatímco ženský strom má kořen (nejstaršího ženského předka současných lidí) v době před 100 až 150 tisíci lety (tento údaj byl několikrát posunut z původních 250 000 blíže k současnosti), mužský prapředek žil před 50-70 tisíci lety (také byl podle posledních výzkumů posunut z původních 100 000). Jak je to možné? Vysvětlení je jednoduché, ženská část populace je mnohem konzervativnější. Jestliže se před 100 000 lety setkaly dvě tlupy našich předků a došlo k boji, ztráty utrpěla především mužská část z obou skupin a vítěz bral vše (tedy všechny ženy). Podobně to funguje u šimpanzů a donedávna i u původních obyvatel Nové Guineji. (Vyvražďování ženské populace při genocidě je evidentně až vynález moderní doby, založený na „vyspělých kulturně civilizačních poznatcích“) .

Takhle nějak tedy fungovalo lidstvo v prvopočátcích své existence, kdesi snad na východě střední Afriky. Tam se také nachází nejstarší větve obou rodokmenů (L1 pro ženský a A pro mužský), někdy před 70 000 tisíci lety (ale možná dříve) se oddělila druhá větev (L2 ženská a B mužská) ty se dnes vyskytují převážně v západní a střední Africe. Brzy se objevily delší větve rodokmenů (ženská L3, M a N a mužská C a D) . Vzhledem k tomu, že hladina tehdejších moří byla o téměř 100 metrů níže, dostaly se suchou nohou přes dnešní průliv Bab el Mandeb na Arabský poloostrov a dále do Asie. K těmto pohybům docházelo zřejmě opakovaně v několika vlnách v obou směrech. V Africe se nové linie obou rodokmenů příliš neuchytily (dnes se zde hojně vyskytuje pouze L3, ta se na druhé straně nachází v Asii pouze v malých diasporách v Iránu a Pákistánu), na Asijském kontinentě našly „úrodnou půdu“. Šířily se podél jižního pobřeží až do Indonéského souostroví a po překonání několika desítek kilometrů po moři se dostaly na tehdejší Novoguinejsko-Australský kontinet. Tam vstoupily asi před 50 000 lety. Dnes se v Austrálii nachází z ženské linie převážně větev N, mužské linie jsou zde mnohem mladší. Ženské line M a N dnes tvoří převážnou většinu obyvatelstva jihovýchodní Asie. Mužské linie C a D se vyskytují pouze v zastrčených oblastech na ostrovech (Japonsko, Andamany) a v horách (Tibet, Altaj).

Zvětšit obrázek

Vývojové stromy mutací na chromozomu Y a v mitochondirální DNA (strom pro mtDNA je přibližný, protože se liší podle různých autorů). U obou je uvedena přibližná časová osa.

Zhruba ve stejné době (před 50 000 lety) se na blízkém východě začínají objevovat nové linie v obou rodokmenech. Je to ženská R a mužská F. Obě v pozdější době přinesly celou řadu nových podskupin, které se uplatnily v Evropě a severní Africe, střední Asii ale také v Americe. Mužská linii pocházející ze skupiny F zcela vytlačila předchozí C a D, zatímco ženská R a od ní odvozené jsou dnes rozloženy rovnoměrně se starými M a N. Další pohyb různých skupin je příliš složitý a v tak krátkém článku by byl nepřehledný. Za zmínku však stojí situace v Americe. Původní obyvatelstvo je zde nositelem čtyř hlavních ženských linií A, B (odvozené od R) a  C a D (odvozené od M), mužské pouze P a R. Přičemž mužská linie R se do Ameriky dostala až po skončení poslední doby ledové před 10 000 lety. Je možné že „předledové“ mužské osídlení bylo bohatší a proběhla zde nějaká forma mužské „čistky“.

Poznámka: Další užitečné prameny týkající se mtDNA a Ychromosomu najdete na stránkách: Univ of Cambridge.