Přibližná představa o vzezření teropoda druhu Chilantaisaurus tashuikouensis. Dravý dinosaurus o hmotnosti menšího slona zřejmě terorizoval všechny ostatní dinosaury na území Vnitřního Mongolska v době před 92 miliony let. Kredit: FunkMonk, Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

V současnosti máme poměrně dobrou představu o tom, které dosud známé rody teropodních dinosaurů patří do pomyslné první desítky z hlediska jejich celkové velikosti. Na prvním místě se obvykle objevuje africký kolos Spinosaurus aegyptiacus, který byl ale velmi neobvyklým „obojživelným“ teropodem s poněkud bizarní anatomií a ekologií.[1] Navíc, ačkoliv byl zřejmě nejdelší, nemusel být nutně těžší než například masivní severoamerický tyranosaurid Tyrannosaurus rex a jihoamerický karcharodontosaurid Giganotosaurus carolinii. Každopádně patřily do první desítky i další známé druhy teropodů, jako je Carcharodontosaurus saharicus, Acrocanthosaurus atokensis, Deinocheirus mirificus nebo brazilský spinosaurid Oxalaia quilombensis.[2] V přehledu deseti největších pak nechybí ani méně známý čínský druh Chilantaisaurus tashuikouensis, formálně popsaný již roku 1964.[3] Protože tento východoasijský dinosauří dravec ještě nebyl na blogu pojednán, je na čase se o něm podrobněji zmínit. Jedná se pravděpodobně o zástupce čeledi Neovenatoridae, alosauroidů rozšířených především v období spodní křídy. Sám Chilantaisaurus žil však až v období turonu (před 92 miliony let, raná pozdní křída) a patřil tak k nejmladším známým zástupcům této čeledi. Fosilie tohoto dinosaura byla objeveny v sedimentech souvrství Ulansuhai na území Vnitřního Mongolska (autonomní oblasti na severu Číny) v lokalitě Tashuikou (nebo Chilantai, odtud rodové jméno dinosaura). Typový exemplář s katalogovým označením IVPP V.2884 představuje fragmenty postkraniální kostry, zejména části kostí přední i zadní končetiny (stehenní, pažní a lýtkové kosti). Dlouho panovalo přesvědčení, že do rodu Chilantaisaurus patří i druh, dnes známý jako Shaochilong maortuensis, který byl ostatně roku 1964 popsán jako Chilantaisaurus maortuensis.[4] I vzhledem ke značnému velikostnímu rozdílu (shaochilong dosahoval délky „jen“ asi 5 až 6 metrů) však předpokládáme, že jde spíše o dva samostatné rody.[5]

Skvěle zachovaná fosilní lebka ornitomimida druhu Sinornithomimus dongi. Tento menší „pštrosí“ dinosaurus sdílel ekosystémy s chilantaisaurem i jeho menším příbuzným shaochilongem. Oba pro něj nejspíš představovali smrtelné nebezpečí. Kredit: Yoshitsugu Kobayashi and Jun-Chang Lü, Wikipedie (CC BY 2.0)

A jak velký byl tedy Chilantaisaurus? Samozřejmě netušíme, jakých rozměrů mohly dosáhnout rekordně velké exempláře, ale i dostupný fosilní materiál naznačuje skutečně mohutné proporce. Dochovaná stehenní kost chilantaisaura měří na délku 119 centimetrů, holenní kost 95,4 centimetru a kost pažní 58 centimetrů. Když tyto rozměry porovnáme se známými kostními elementy dalších obřích alosauroidů, vychází nám celková délka těla chilantaisaura asi na 11 až 13 metrů, což je údaj ve velikostní kategorii tyranosaura. Odhady hmotnosti mají mnohem větší rozpětí, pohybují se v rozmezí od 2500 až do 6000 kilogramů.[6] Mezi nejpravděpodobnější odhady pak patří novější údaj 3600 kilogramů.[7] Tím by se čínský neovenatorid řadil spíše až do druhé desítky největších známých teropodů, ale rozměry by to byly přesto impozantní. V průběhu doby byly popsány ještě další dva druhy rodu Chilantaisaurus, v obou případech se ale o stejného teropoda prakticky s jistotou nejedná. Zatímco „Chilantaisaurus“ sibiricus z jihovýchodní části Ruské federace (bývalá Burjatská autonomní sovětská socialistická republika) žil o desítky milionů let dříve (geologické stupně berrias až hoteriv, tedy asi před 145 až 130 miliony let)[8], „Chilantaisaurus“ zhezingensis z Číny byl ve skutečnosti zástupcem skupiny Therizinosauria.[9] A jakými druhy dinosaurů se obří Chilantaisaurus živil? To s jistotou nevíme, ale jisté je, že ve stejných ekosystémech se vyskytoval například středně velký ankylosaur Gobisaurus domoculus s délkou kolem 6 metrů[10], dále malý ornitomimid druhu Sinornithosaurus dongi[11] a konečně i dosud nepopsaný iguanodontní ornitopod. Naopak potravním konkurentem dominantnímu predátorovi chilantaisaurovi byl jeho menší příbuzný Shaochilong maortuensis. Více informací o záhadném obřím teropodovi z Číny nám snad poskytnou až budoucí paleontologické objevy.

Napsáno pro Dinosaurusblog a Osel.cz

Short English Summary: Chilantaisaurus was a genus of very large neovenatorid theropod dinosaur from the late Cretaceous Ulansuhai Formation of Inner Mongolia, China (Turonian stage, about 92 million years ago).

Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/Chilantaisaurus

http://www.dinochecker.com/dinosaurs/CHILANTAISAURUS

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=54836

http://theropoddatabase.blogspot.cz/2012/11/allosauruschilantaisaurus-sibiricus-is.html

[1] Ibrahim, Nizar; et al. (2014). „Semiaquatic adaptations in a giant predatory dinosaur“. Science. 345 (6204): 1613–6. doi: 10.1126/science.1258750

[2] Therrien, F.; Henderson, D. M. (2007). „My theropod is bigger than yours … or not: estimating body size from skull length in theropods“. Journal of Vertebrate Paleontology. 27 (1): 108–115. doi: 10.1671/0272-4634(2007)27[108:MTIBTY]2.0.CO;2

[3] Hu, S.-Y. (1964). „Carnosaurian remains from Alashan, Inner Mongolia.“ Vertebrata PalAsiatica, 8: 42–63.

[4] Brusatte, S., Benson, R., Chure, D., Xu, X., Sullivan, C., and Hone, D. (2009). „The first definitive carcharodontosaurid (Dinosauria: Theropoda) from Asia and the delayed ascent of tyrannosaurids.“ Naturwissenschaften, doi: 10.1007/s00114-009-0565-2

[5] Benson R. B. J.; Carrano M. T.; Brusatte S. L. (2010). „A new clade of archaic large-bodied predatory dinosaurs (Theropoda: Allosauroidea) that survived to the latest Mesozoic“. Naturwissenschaften. 97 (1): 71–78. doi: 10.1007/s00114-009-0614-x

[6] Brusatte, S. L.; Chure, D. J.; Benson, R. B. J.; Xu, X. (2010). „The osteology of Shaochilong maortuensis, a carcharodontosaurid (Dinosauria: Theropoda) from the Late Cretaceous of Asia“ (PDF). Zootaxa. 2334: 1–46.

[7] Roger B. J. Benson, Gene Hunt, Matthew T. Carrano & Nicolás Campione (2017). Cope’s rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology. doi: 10.1111/pala.12329 http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/pala.12329/full

[8] Weishampel, David B; et al. (2004). „Dinosaur distribution (Early Cretaceous, Asia).“ In: Weishampel, David B.; Dodson, Peter; and Osmólska, Halszka (eds.): The Dinosauria, 2nd Edition, Berkeley: University of California Press. Str. 563-570. ISBN 0-520-24209-2.

[9] Z. Dong. (1979). Cretaceous dinosaurs of Hunan, China. Mesozoic and Cenozoic Red Beds of South China: Selected Papers from the „Cretaceous-Tertiary Workshop“, Institute of Vertebrate Paleontology and Paleoanthropology & Nanjing Institute of Paleontology (eds.), Science Press, Nanxiong, China. Str. 342-350.

[10] Paul, G. S., (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs, Princeton University Press, str. 229.

[11] Kobayashi, Y.; Lü, J.−C. (2003). „A new ornithomimid dinosaur with gregarious habits from the Late Cretaceous of China“ (PDF). Acta Palaeontologica Polonica. 48 (2): 235–259.