Mapa rozmístění středooceánských hřbetů se současnou rozlohou kontinentů. Také tato místa mohou poskytnout vodítka k událostem z konce křídové periody. Kredit: USGS, Wikipedie (volné dílo)

Se svojí troškou do mlýna v otázce „Kdo skutečně vyhubil dinosaury?“, přichází nová vědecká studie. Není třeba připomínat, že hlavními podezřelými v tomto 66 milionů let starém kriminálním případu, jsou 10 až 15 kilometrů velká planetka Chicxulub a dále enormně silná výlevná sopečná činnost, jejíž stopy se dochovaly zejména na území současné Indie v podobě tzv. Dekkánských trapů.

Nejpravděpodobnější variantou nadále zůstává možnost, že svoji roli sehrály oba fenomény, které spolu nejspíš úzce časově i příčinně souvisí.[1] Co nového tedy přináší čerstvě publikovaná studie vědců z Univerzity v Oregonu? V podstatě potvrzení předchozích vět, totiž faktu, že impakt planetky silně zapůsobil na zemskou kůru a vyvolal zřejmě vzedmutí celosvětové vulkanické činnosti. Výzkumníci totiž odhalili nepřirozeně početné změny v tíhovém poli v hlubokooceánských hřbetech právě z doby přelomu křídy a paleogénu. Ty pak zapříčinily enormní nárůst výlevů magmatu po celé planetě. Jde o dosud zcela neznámou periodu dočasného zvýšení vulkanické výlevné aktivity v celosvětovém měřítku v průběhu pátého hromadného vymírání v dějinách planety. Spouštěcím mechanismem byl přitom nepochybně dopad planetky do oblasti současného Mexického zálivu. Studie profesora Leifa Karlstroma a jeho doktoranda Josepha Byrnse z Oddělení věd o Zemi zmíněné univerzity byla publikována 7. února v periodiku Science Advances. Oba vědci podrobně zkoumali záznamy o vulkanismu podél oceánských hřbetů, které představují hranice mezi tektonickými deskami. Důkazy objevili v drobných výchylkách gravitačního pole na dně oceánu. Zjištění bylo plně ve shodě s předpokladem, že po dopadu asteroidu se pod zemí šířily silné seismické vlny, které podnítily zesílení vulkanické činnosti na mnoha místech světa.[2]

Dekkánské trapy jsou nejvýraznějším pozůstatkem enormně silné výlevné vulkanické činnosti na konci křídy. Ukazuje se však, že rozhodně nešlo o jedinou lokalitu, kde se tehdejší sopky projevovaly nadměrnou aktivitou. Kredit: Cj.samson, Wikipedie (CC BY 3.0)

Nejmarkantnějším příkladem je někdejší ostrov Indie, který se v té době přesouval mladým Indickým oceánem směrem k Eurasii na severu. Dekkánské trapy jsou jedním z největších útvarů svého druhu na světě a dosahují mocnosti až přes 2 kilometry.[3] Nedávné zpřesněné datování ukázalo, že časově velmi úzce souvisejí s dobou impaktu, přičemž ten mohl být zodpovědný za jednu z nejintenzivnějších výlevných událostí v jejich rámci (přímo ale jejich vznik nezpůsobil, protože v době dopadu už byla tato oblast aktivní). Karlstrom se podílel už na výzkumu z roku 2015, který ukázal, že impakt a sopečná činnost v Indii byly prakticky s jistotou dvě spojené příčiny hromadného vymírání na konci křídy.[4] Nový výzkum tento pohled potvrzuje. Seismické otřesy generované dopadem planetky způsobily uvolnění magmatu v zemském plášti pod Dekkánem a stejně tak na mnoha jiných místech světa. Byrnes k těmto výsledkům dospěl podrobnou analýzou volně přístupné databáze tíhových anomálií s opravou z volného vzduchu, topografie oceánského dna a modelu pohybu tektonických desek. V této analýze vytvořil mapu gravitačních odchylek pro každý milion let v posledních zhruba 100 milionech letech. Právě před 66 miliony let přitom zjistil přítomnost „krátkodobého pulzu oceánského magmatismu“ podél dávných oceánských hřbetů. Právě v tomto období je výskyt gravitačních anomálií nejvyšší. Byrnes objevil změny v gravitačním tíhovém poli v rozmezí 5 až 20 miligalů, a to ve spojitosti s částí oceánského dna vzniklého v prvním milionu let po dopadu planetky. Výsledky výzkumu jasně dokládají, že dopad asteroidu i zvýšená sopečná činnost přispěly svým dílem k vyhynutí dinosaurů a mnoha dalších forem života na konci křídy.

Napsáno pro Dinosaurusblog a Osel.cz

.

Short English Summary: A newly obtained record of enormous volcanism preserved along ancient mid-ocean ridges provides evidence for heightened global magmatic activity 66 million years ago, exactly at the time when Chicxulub asteroid struck Earth.

Odkazy:

http://www.sciencedaily.com/releases/2018/02/180207142713.htm

http://phys.org/news/2018-02-seafloor-global-volcanism-chicxulub-meteor.html

http://around.uoregon.edu/content/one-two-punch-may-have-helped-deck-dinosaurs

Joseph S. Byrnes, Leif Karlstrom (2018). Anomalous K-Pg–aged seafloor attributed to impact-induced mid-ocean ridge magmatism. Science Advances; 4 (2): eaao2994 doi: 10.1126/sciadv.aao2994

[1] Renne P. R. ; et al. (2015). State shift in Deccan volcanism at the Cretaceous-Paleogene boundary, possibly induced by impact. Science 6256: 76-78. doi:10.1126/science.aac7549

[2] Schulte, P.; Alegret, L.; Arenillas, I.; et al. (2010). The Chicxulub Asteroid Impact and Mass Extinction at the Cretaceous-Paleogene Boundary. Science.327 (5970): 1214–18. doi:10.1126/science.1177265

[3] Dessert, Céline; et al. (2001). Erosion of Deccan Traps determined by river geochemistry: impact on the global climate and the 87Sr/86Sr ratio of seawater. Earth and Planetary Science Letters. 188: 461. doi:10.1016/S0012-821X(01)00317-X

[4] Richards, Mark A.; et al. (2015). Triggering of the largest Deccan eruptions by the Chicxulub impact. Geological Society of America Bulletin. 127 (11–12): 1507–1520. doi:10.1130/B31167.1