Útok stonohy. Kredit: PNAS.

Ve střední Evropě známe stonožky jako zajímavá rychlá stvoření, která se míhají po zemi, ale nijak zvlášť velký děs nebudí. Kupříkladu běžná stonožka škvorová má sice nápadně velká kusadla a je jedovatá (jde o kusadlové nožky s jedovou žlázou), lidi ale neohrozí a ve skutečnosti se jí bojí jenom málokdo. V jiných krajích ale žijí stonožky, kterým je lepší se klidit z cesty. Jsou veliké, děsivé, dravé a nemají problém zaútočit na člověka. Největší stonožky mohou s klidem zabít malého obratlovce, jako je třeba myš, ještěrka, žába, had nebo dokonce netopýr.

Stonoha Scolopendra subspinipes mutilans. Kredit: Yasunori Koide / Wikimedia Commons.

Lei Luo z čínské akademie věd a jeho spolupracovníci prostudovali jed velké stonohy Scolopendra subspinipes mutilans (anglicky Chinese red-headed centipede). Ta žije ve východní Asii a Tichomoří. Dorůstá délky až 20 centimetrů. Tahle stonoha je aktivní dravec, ale navzájem se chovají až nezvykle snášenlivě.

O těchto stonohách se už delší dobu ví, že svým útokem mohou složit hodně velkou kořist. Luo a spol. experimentovali a přitom zjistili, že stonoha o váze asi 3 gramy za 30 sekund složí myš, která váží asi 45 gramů. Otázkou ale bylo, jak je to vlastně možné. Klíčem k úspěchu stonoh se ukázal být jed. Luo se svým týmem dokázali identifikovat konkrétní toxin, díky němuž je jed stonohy Scolopendra subspinipes mutilans tak smrtící. Zároveň se jim povedlo vytipovat možný protijed.

Draslíkový kanál v membráně buňky. Kredit: Hannes Röst / Wikimedia Commons.

Vědci z jedu stonohy izolovali toxin, který dostal atraktivní označení Ssm Spooky Toxin (SsTx). Výraz „Ssm“ je přitom zkratkou z odborného názvu stonohy, čili Scolopendra subspinipes mutilans. Jed určitého organismu je obvykle směs mnoha různých látek s různými účinky. Luo s kolegy se ke svému objevu dopracovali tak, že testovali jednu sloučeninu z jedu stonohy za druhou. Bylo to pracné, ale účinné.

Toxin Ssm Spooky Toxin funguje tak, že blokuje pohyb draslíkových iontů do buněk a z buněk ven. Tím pádem zamezí mozku i srdci, aby řídily svou činnost. Pro živočicha zasaženého tímto toxinem je to téměř okamžitá smrt. Pohyb draslíkových iontů je také významný pro buňky v dýchacích cestách, takže oběť jedu stonohy pocítí i problémy s dýcháním.

Spustit video

Video: Centipede vs. mouse

Stonoha Scolopendra subspinipes mutilans se rozhodně nezalekne ani člověka, i když lidi naštěstí kvůli jídlu neloví. Její kousnutí ovšem není nic příjemného. Bolí to prý jako čert a lidé často vyhledávají lékařskou pomoc. Stává se to vlastně docela často. Například na Havaji, kde jsou tyto stonohy běžné, představují pokousaní lidé jednoho z deseti pacientů u lékaře, kteří vyhledají pomoc kvůli kontaktu s přírodou. Vychází to tak asi na 400 případů ročně a to na Havajských ostrovech žije jen asi 1,5 milionu obyvatel. Úmrtí po kousnutí stonohy jsou ale velice vzácná.

Luo s kolegy také navrhli, která látka by se mohla stát účinným protijedem proti kousnutí stonoh. Jde o lék zvaný retigabin, který je schopný zprovoznit zablokované kanály pro přesun draselných iontů. Používá se jako antikonvulzivum, tedy přípravek proti křečím, zejména při epilepsii. Jestli bude fungovat proti kousnutí stonohy ukáže budoucí výzkum.

Literatura
Phys.org 23. 1. 2018, PNAS online 12. 1. 2018.