Schizofrenie je duševní porucha, při které je narušena většina základních psychických funkcí - myšlení, vnímání, pozornost, paměť, vůle, afektivita, vztah k okolnímu světu. K charakteristickým symptomům patří bludy a halucinace. Mezinárodní klasifikace duševních poruch se definici schizofrenie vyhýbá a vlastně jen popisuje typické příznaky onemocnění. Pro určení diagnózy schizofrenie stanovuje následující kritéria:

Schizofrenie
Po většinu období epizody psychotického onemocnění, které trvá alespoň jeden měsíc a

musí být přítomna alespoň jedna z následujících charakteristik:
a) slyšení vlastních myšlenek, pocity vkládání nebo odnímání myšlenek, vysílání myšlenek;
b) bludy kontrolování, ovlivňování nebo ovládání, zřetelně se projevující pohyby těla nebo končetin, nebo zvláštními myšlenkami, činnostmi nebo pocity; bludné vnímání;
c) halucinace hlasů, které komentují pacientovo chování nebo o něm mezi sebou hovoří nebo jiné typy hlasů, které přicházejí z některých částí těla;
d) trvalé bludy jiných typů, které nemohou být podmíněné příslušnou kulturou a jsou zcela nepatřičné, jako náboženská nebo politická identita, nadlidská moc nebo schopnost (např. schopnost kontrolovat počasí nebo být ve spojení s cizinci z jiného světa);

nebo alespoň dvě z následujících charakteristik:
a) přetrvávající halucinace jakéhokoliv typu, pokud se vyskytují denně po dobu nejméně 1 měsíce a jsou spojeny s bludy (buď s občasnými, nebo jen částečně formovanými) bez jasného emotivního obsahu, nebo jsou doprovázeny trvale zvýšeným sebehodnocením;
b) neologismy, přerušování nebo zákazy myšlení, jejichž důsledkem jsou inkoherence nebo zmatený slovní projev;
c) katatonní chování, jako např vzrušenost, nástavy nebo vosková ohebnost, negativismus, mutismus a stupor;
d) "negativní" symptomy, jako jsou zřetelná apatie, ochuzení řeči a ploché nebo nepřiměřené emoční odpovědi (musí být jisté, že se nejedná o následek deprese nebo neuroleptické léčby);
(e) výrazné a nápadné kvalitativní změny v osobním chování, jako je ztráta zájmů, bezcílnost, nečinnost, ztráta vztahů k okolí a sociální stažení.

Genetika
Nalézt příčiny  choroby se snaží především genetici. Ti postupně odhalují nová a nová místa na genomu, jejichž porucha má vztah k schizofrenii. Jeden z posledních objevů v tomto směru je ze srpna letošního roku. Učinili jej  v National Institute of Mental Health (NIMH) a  týká se glutamátu, který je nervovým přenašečem. Nový kandidátní gen schizofrenie je gen pro glutamátový receptor (GRM3), který zodpovídá za převedení vzruchu na spojích mezi jednotlivými mozkovými buňkami. 

Statistika
Podstatně větší vzrušení v odborném světě ale nyní způsobili obyčejní statistici. Nepátrali po příčinách nemoci, ale ke slávě jim stačilo to co „ vyzobali“  z matrik a zdravotnických zařízení. „Papírová válka“ britsko-švédského  týmu  ukázala, že s  každou dekádou otcovského věku navíc, to pro potomka znamená, že se u něj zdvojnásobuje riziko vzniku schizofrenie.
Studie na 700 000 lidech ve Švédsku zjistila, že více než 15% případů schizofrenie může být  přičteno na vrub tomu, že otcův věk byl větší než 30 let. „To je dost vážné zjištění, když se vezme v úvahu, že trend vývoje společnosti. Věk otců se během posledního desetiletí prudce zvýšil“, prohlásil člen Finn Rasmussen z Královského lékařského institutu ve Stockholmu  (Karolinska institutet).

Jedna z budov švédského Královského institutu - Karolinska Institutet, Stockholm.

Je-li váš otec starší, znamená to, že se u vás riziko vzniku schizofrenie  zvyšuje. Toto pravidlo platí  obecně, tedy nejen v rodinách ve kterých se schizofrenie již v minulosti vyskytla. Platí to u všech početí. Je to tím, že v DNA spermií se s postupujícím stářím otce zvyšuje počet spontánních mutací. A mutace, jak známo, zvyšují riziko obecně. Právě potvrzené zvýšené riziko pro schizofrenii nebude platit jen pro ni, ale bude se vztahovat také na další chorobné stavy.

Horší, než se soudilo
Některé předešlé studie již také naznačovaly souvislost mezi věkem a schizofrenií. V roce 2001 se na populaci Američanů z  New Yorku zjistilo, že taťkové nad 50 mají třikrát vyšší riziko, že budou mít schizofrenické dítě. Nynější Rasmussenova studie je ze všech dosavadních nejrozsáhlejší a bere v úvahu  socioekonomické údaje a další psychické nemoci v rodině, které by mohly mít vliv na vznik schizofrenie a výsledky zkreslit. Výsledky této studie jsou tedy směrodatnější a přesnější. Pro muže nad 50 to není dobrá zpráva, protože tato nová studie prozradila, že riziko potomků u takto starých mužů potomků je ještě větší, než se dosud na základě  předchozí americké studie usuzovalo. Skutečnost je taková, že u dětí padesátníků,  ve srovnání s dětmi otců ve věku 21-24 let, se schizofrenie vyvíjí čtyři až pětkrát častěji.
 
Švédská studie vychází z údajů let 1973 až 1980. Analýza byla provedena ze záznamů vedených o narození dětí a jejich nemocničních údajů z let 1989 až 2001. Ze 700 000 sledovaných dětí se schizofrenie vyvinula ve 639 případech.
Z Rasmussenovy studie mimo jiné vyplývá, jak se demografický vývoj ohledně zvyšujícího se věku otců bude také projevovat.  Ve Velké Británii, kde například vzrostl věk otců z 29,2 let (v roce 1980) na 32,1 (v roce 2001) to  znamenalo, že v Anglii a Walesu se k „základnímu“ stavu narozených dětí postižených schizofrenií ( 5 923 pacientů), se v roce 2001 narodilo  o 710  schizofreniků  více.

A jaký že z toho plyne závěr? Pro Evropu dost neradostný. Patříte-li ale mezi rodiče, jejichž syn, místo budování své kariéry, do toho „spadnul brzo“, máte vlastně štěstí. Když nic jiného, tak vám tím snížil riziko, že nebudete muset jezdit navštěvovat  vnoučata se schýzou. Patříte-li do druhé skupiny rodičů, můžete se utěšovat, že to riziko není velké neboť se pohybuje okolo desetiny procenta.

Hlavní prameny: National Institute of Mental Health,  Karolinska Institutet

Schizofrenie v umění



V podání norského malíře Edvarda Muncha ( 1894)



 ...v podání  moderního polského umělce