Obvyklé definice popisují kmenové buňky jako buňky velmi málo specializované, popř. ochotné na svoji specializaci zapomenout. Dále předpokládáme, že tyto naivní buňky, či jejich potomstvo, dokáží dát vzniknout široké škále vyhraněných buněčných typů. A ještě bychom rádi, aby tyto buňky stárly co nejpomaleji a regenerovaly naše těla po dlouhá léta. JENOMŽE …
Nejlepší kmenovou buňkou je oplozené vajíčko. Specializované není, jeho potomstvo vytvoří všechny buňky všech orgánů těla a bude tu s námi až do konce konců. JENOMŽE je to pořád jen jedna buňka, navíc vzácná. Slevíme-li trochu z požadavku úplné naivity, dostaneme se k embryonálním kmenovým buňkám. Ještě stále jsou „všehoschopné“, JENOMŽE jejich výzkum a použití v medicíně za sebou vlečou balík etických otazníků.
Řešením situace by mohlo být používání dospělých kmenových buněk. Každou chvíli se dozvídáme, že vědci objevili kmenové buňky v dalším typu naší tkáně. JENOMŽE s čestnou výjimkou kostní dřeně jde spíš o hledání špendlíku ve stohu slámy. A rozhodně se už nejedná o buňky bez historie. Zestárly, aktivní enzym telomeráza, který napravuje konce chromozomů zkracované při každém dělení, byl detekován jen v některých dospělých kmenových buňkách. Během života dárce byly buňky vystaveny různým vlivům, příležitostí ke vzniku drobných poškození bylo habaděj. Specializace na různé tkáně těla je také obtížnější než u embryonálních buněk. Z buněk získávaných z kostní dřeně se dobře daří vypěstovat buňky chrupavky, kosti a tukové buňky. Neurony a buňky svalu nebo jater jsou oslavovanými úspěchy.
A tak se hledají kompromisní buňky – co nejmladší (a tím „nejnepopsanější“), ale snadno dostupné, nezatížené etickými problémy. Velmi příjemně se proto čte studie japonských vědců z University of Tokyo, publikovaná v letošním roce v odborném časopise Stem Cells. Yumi Fukuchi a jeho (její?) kolegové v ní popisují velmi propracovanou, japonsky důkladnou výzkumnou cestu, která vedla k prokázání přítomnosti kmenových buněk v placentě.
Povedlo se jim nasbírat téměř šedesát placent po normálním porodu normálních chlapečků. Izolovali a napěstovali z nich buňky, které vzhledově připomínaly obyčejné fibroblasty. Pomocí detekce Y chromozomu si ověřili, že mají buňky plodu, ne matky. Flourescenčními barvičkami si označili šest různých druhů molekul na povrchu buněk a pomocí metody PCR změřili úroveň aktivace 21 různých genů. Získané údaje u těchto buněk porovnávali údaji, které jsou známé pro kmenové buňky kostní dřeně, embryonální kmenové buňky a buňky z pupečníkové krve.
Metodami ověřenými u kmenových buněk jiných tkání se jim podařilo přimět placentální buňky k nastoupení cesty diferenciace směrem ke kostním buňkám (osteoblastům) a tukovým buňkám (adipocytům).
Vyrovnali se i s nejčastější námitkou proti podobným studiím. Placenta totiž obsahuje velké množství různých buněčných typů a popisovat jednu typickou buňku na základě analýzy celé buněčné populace je ošidné. To, že se po přidání specifických faktorů v kultivační misce objeví osteoblasty, může mít na svědomí pouze malá část celkové populace. Ve vhodných podmínkách tyto buňky převáží a přerostou majoritní typ buněk. Aby japonský tým dokázal odpovědět, potřeboval získat charakteristiku jediné buňky a ověřit u ní vše, co zjistil na celé buněčné populaci. Jediná buňka je ale pro experimenty příliš málo. Výzkumníci proto naředili buňky tak, že v každé kultivační misce zbylo po jediné buňce. Za několik dní kultivace pak mohli z jamek sklidit skupinky buněk (klony), které všechny pocházely z jediné původní a měly by tedy mít stejné vlastnosti. Doufáte v dobrý konec? Tady je.
U klonů se potvrdilo, že jejich znaky odpovídají charakteru celé populace a umí „udělat“ kostní i tukové buňky.
Zdá se, že se děti rozhodly sekat dobrotu a chvíli plnit naše přání.
Placenta je dostupný, vlastně odpadní materiál, mohla by být lépe přijímána imunitním systémem, její buňky za sebou mají jen minimální historii. Snad by z nich šly z nich udělat i neurony, játra a slinivka. JENOMŽE… S nabytou důvěrou v úspěch se teď můžeme pustit na dlouhou cestu prověřování.
Mezenchymální kmenové buňky z placenty.
Kostní buňky vznikající z kmenových buněk placenty.
Kostní buňky vznikající z kmenových buněk placenty.
Diskuze:
dospělé kmenové buňky
Petra S,2011-04-07 13:26:02
Kmenové buňky z placenty, z pupečníku, z plodové vody,
z pupečníkové krve a z mléčných zubů dítěte. To je již poměrně velký repertoár možností a jistě také dobrá inspirace pro zájemce o archivaci kmenových buněk.
Výhoda zmíněných možností je jasná - zcela bezbolestný a bezrizikový odběr, mládí a zdraví získaných buněk a také samozřejmě naprostá etická bezúhonost.
Co si přát více?
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce