Porovnání velikosti ekrixinatosaura a dospělého člověka. Tento rod patřil mezi středně velké abelisauridy a žil ve stínu mnohem většího karcharodontosaurida giganotosaura. Kredit: Henrique Paes, Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

Již tu byla mnohokrát řeč o abelisauridních teropodech, zvláštní skupině dravých dinosaurů, obývajících především jižní kontinenty v období střední jury až nejsvrchnější křídy. Obvykle se však mluvilo o druhu Carnotaurus sastrei (jehož kosterní repliku můžeme obdivovat i ve stálé expozici na pražském Albertově), případně o zajímavém rodu Rugops. Jedním ze zajímavých druhů je však také Ekrixinatosaurus novasi, popsaný týmem argentinských a chilských paleontologů v roce 2004.[1] Zajímavé je již jeho jméno – druhové představuje poctu zasloužilému argentinskému paleontologovi Fernandu Novasovi, rodové pak doslova znamená „ještěr zrozený z exploze“. To proto, že fosilie tohoto abelisaurida byly z hornin uvolněny prostřednictvím výbušnin, což je ve 21. století již velmi neobvyklé. Ekrixinatosauři nejspíš neměli lehký život, protože žili ve stejných ekosystémech, jako jeden z největších známých teropodů vůbec, gigantický karcharodontosaurid druhu Giganotosaurus carolinii o délce přes 13 metrů a hmotnosti přes 8 tun. Naproti tomu ekrixinatosaurus, který byl dříve považován za vůbec největšího zástupce své skupiny s délkou 10 až 11 metrů[2], byl podle novějšího výzkumu dlouhý „jen“ asi 7,4 metru (méně než druh C. sastrei, u kterého stejná studie přichází s délkou 7,8 metru).[3] V ekosystémech souvrství Candeleros o stáří zhruba 100 až 97 milionů let (geologický stupeň cenoman) tak nepochybně nepředstavoval dominantního nebo přinejmenším nejmohutnějšího dravého dinosaura.

Lebka ekrixinatosaura s charakteristicky zahnutou spodní čelistí a vysokým „krabicovitým“ profilem, typickým pro většinu abelisauridů. Kredit: Joseph Shanks, Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

Nápadným znakem ekrixinatosaura byla jeho relativně velmi krátká „krabicovitá“ hlava o odhadované délce asi 83 centimetrů, jejíž spodní čelist se stáčela mírně nahoru (což je znak, který sdílejí i někteří další abelisauridi).[4] Lebka obsahovala množství otvorů a ve své svrchní části byla zdrsnělá, což naznačuje přítomnost keratinových výrůstků na hlavě. Stejně jako ostatní abelisauridi měl i ekrixinatosaurus velmi krátké přední končetiny, které připomínaly spíše zakrnělé výrůstky, naopak jeho zadní nohy byly silné a relativně dlouhé. Dá se předpokládat, že tento teropod byl schopen poměrně rychlého běhu. Nevíme, jakou kořist preferoval, ale je téměř jisté, že útočil na mláďata sauropodů a jiných býložravých dinosaurů ve svém okolí. V úvahu přicházejí například rody Limaysaurus, Nopcsaspondylus a Andesaurus, středně velcí sauropodi, jejichž fosilie známe ze stejného souvrství. Další možnou kořistí pak byli různí iguanodontní ornitopodi.[5] Objev holotypu druhu E. novasi s katalogovým označením MUCPv-294 byl velmi významný, protože se dochovaly i jinak neznámé části kostry. Díky tomu mohli paleontologové zkompletovat dosud poměrně kusé znalosti o kosterní anatomii abelisauridů. Fosilie ekrixinatosaura byly objeveny na ploše 15 m2 při stavbě prováděné plynárenskou společností Gasoducto del Pacífico v lokalitě Bajo del Añelo. Tento abelisaurid patřil do kladu Brachyrostra a jeho blízkými příbuznými byly například rody Ilokelesia nebo Skorpiovenator.[6] Více podrobností o tomto zajímavém teropodovi nám snad prozradí až případné budoucí objevy.

Napsáno pro Dinosaurusblog a Osel.cz

Short English Summary: Ekrixinatosaurus (explosion-born reptile) was a genus of medium-sized abelisaurid theropod which lived approximately 98 million years ago during the Late Cretaceous period (Cenomanian stage) in what is now Argentina.

Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/Ekrixinatosaurus

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/e/ekrixinatosaurus.html

http://dinosaurpictures.org/Ekrixinatosaurus-pictures

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=65416

[1] Jorge Calvo; David Rubilar-Rogers; Karen Moreno (2004). „A new Abelisauridae (Dinosauria: Theropoda) from northwest Patagonia“. Ameghiniana. 41 (4): 555–563.

[2] Juárez Valieri, R.D.; Porfiri, J.D.; Calvo, J.O. (2011). „New information on Ekrixinatosaurus novasi Calvo et al. 2004, a giant and massively-constructed Abelisauroid from the „Middle Cretaceous“ of Patagonia“. In Calvo, González, Riga, Porfiri and Dos Santos. Paleontología y dinosarios desde América Latina(PDF). pp. 161–169.

[3] Grillo, O. N.; Delcourt, R. (2016). „Allometry and body length of abelisauroid theropods: Pycnonemosaurus nevesi is the new king“. Cretaceous Research. 69: 71. doi:10.1016/j.cretres.2016.09.001

[4] Novas, Fernando E.; et al. (2013). „Evolution of the carnivorous dinosaurs during the Cretaceous: The evidence from Patagonia“. Cretaceous Research. 45: 174. doi:10.1016/j.cretres.2013.04.001

[5] Leanza, H.A.; Apesteguia, S.; Novas, F.E. & de la Fuente, M.S. (2004): Cretaceous terrestrial beds from the Neuquén Basin (Argentina) and their tetrapod assemblages. Cretaceous Research 25(1): 61-87. doi:10.1016/j.cretres.2003.10.005

[6] Canale, J. I., Scanferla, C. A., Agnolin, F., and Novas, F. E. (2009). „New carnivorous dinosaur from the Late Cretaceous of NW Patagonia and the evolution of abelisaurid theropods“. Naturwissenschaften. 96 (3): 409–414. doi:10.1007/s00114-008-0487-4