V nejnovějším čísle časopisu Nature Communications španělsko-americko-britský tým zveřejnil obrázky jantaru původem z Barmy. V době, kdy byl pryskyřicí, což mělo být někdy před 99 miliony let, se v něm „utopili“ parazité. Vznikly tak časové konzervy, na nichž je zajímavé ještě něco. Uchovalo se v nich i peří, jehož majitelem byl tehdy dinosaurus, opeřený dinosaurus. Nový nález se stal nejstarším dosud objeveným exemplářem parazita živícího se krví, který se uchoval spolu s tkání svého hostitele. Jantar a tím i klíšťata jsou z období křídy a jsou oknem do dob tvorů, z nichž někteří dali vznik moderním ptákům.
Podle výzkumníků je peří uchované v jantaru svou strukturou velmi podobné tomu, jaké známe u dnešních „moderních“ ptáků. Kloní se ale k názoru, že artefakt spíše než ptákovi náležel nějakému dinosaurovi, který buďto jen běhal po zemi, případně byl schopen se vznést k obloze. Dinosauří hnízda, alespoň se to tak nyní jeví, byla parazitů plná. Nález je v každém případě důkazem, že už kdysi si dinosauři na svých tělech nosili nezvané hosty, kteří jim doslova pili krev.
U zachovalého nasátého klíštěte se dá zjistit, že v porovnání s poblíž se nacházejícím „hladovým kolegou“ dokázalo zvětšit svůj objem nejméně osmkrát. Na jakém zvířeti se napilo, a zda šlo v tomto případě o dinosaura, se stoprocentně určit nedá. Nasáté klíště, k naší velké smůle, nezalila tehdy smůla celé, a tak se nám z jeho tělíčka zachoval tvar, ale již ne jeho zkamenělý obsah v zadní části těla.
Klíště z jantaru vědci nazvali Deinocroton draculi, a i když jakoby těm dnešním z oka vypadlo, na základě detailů na hlavové části - hypostomu, chelicer a makadel naznali, že jde již o vyhynulý druh.
Hostitelem objevených klíšťáků měl být podle vědců opeřený dinosaurus. Nepřímým důkazem mají být larvy brouků dermestidů. Ty bychom dnes řadili ke kožojedovitým a jejich předchůdci se už tehdy také živili oloupanými zbytky kůže. Tyto brouky se v jantaru rovněž podařilo nalézt.
Bez klíšťat bychom se dnes rádi obešli. Jsou totiž častými strůjci infekcí. Přenášejí bakteriální choroby, jakými jsou například lymská borelióza a ehrlichióza. Roznáší i virové onemocnění, jako například klíšťovou encefalitidu. Zvládají předat i parazitární onemocnění, jako třeba babéziózu, bartonelózu a nebo tularémii. Ani tento výčet jejich „schopností“ není ještě konečný. S velkou pravděpodobností tedy podobnými neduhy obšťastňovala klíšťata své dobrodince už před zmíněnými sto miliony let.
K pokusu o izolaci DNA ze vzácných nálezů uchovaných v jantaru zatím nedošlo. Pro milovníky Jurského parku máme v tomto směru špatnou zprávu. Všechny dřívější pokusy izolovat DNA z jiných vzorků jantaru byly zatím neúspěšné. Nejspíš proto se ani s dnešními nálezy nic podobného nezamýšlí. Zatím.
Vaší pozornosti doporučujeme i další zajímavé obrázky pořízené laserovým konfokálním mikroskopem. Ten z jantarových vzorků dokázal „vytáhnout“ pozoruhodné detaily, včetně morfologie klíštěte - zde.
Nožku parazita dosud se stále držícího jemného paprsku praporu pera – zde.
A nebo anatomické detaily pořízené optickým i skenovacím mikroskopem, z nichž lze určit i pohlaví parazita - zde.
Literatura
Enrique Peñalver et al, parasitised feathered dinosaurs as revealed by Cretaceous amber assemblages, Nature Communications (2017). DOI: 10.1038/s41467-017-01550-z
Další dosud neznámá hrozba od klíšťat – demence
Autor: Josef Pazdera (18.01.2013)
Gigantické blechy v dinosauřím peří
Autor: Vladimír Socha (19.04.2016)
Soucit a milosrdenství jako dílo parazitů?
Autor: Josef Pazdera (02.02.2017)
Dělají z nás vegetariány klíšťata?
Autor: Josef Pazdera (24.06.2017)
Diskuze: