Nasáté klíště se dinosauřího peří drží už sto milionů let. Kredit: Peñalver et al.: Ticks parasitised feathered dinosaurs as revealed by Cretaceous amber assemblages. Nature Communications,Open access.

V nejnovějším čísle časopisu Nature Communications španělsko-americko-britský tým zveřejnil obrázky jantaru původem z Barmy. V době, kdy byl pryskyřicí, což mělo být někdy před 99 miliony let, se v něm „utopili“ parazité. Vznikly tak časové konzervy, na nichž je zajímavé ještě něco. Uchovalo se v nich i peří, jehož majitelem byl tehdy dinosaurus, opeřený dinosaurus. Nový nález se stal nejstarším dosud objeveným exemplářem parazita živícího se krví, který se uchoval spolu s tkání svého hostitele. Jantar a tím i klíšťata jsou z období křídy a jsou oknem do dob tvorů, z nichž někteří dali vznik moderním ptákům. 
Podle výzkumníků je peří uchované v jantaru svou strukturou velmi podobné tomu, jaké známe  u dnešních „moderních“ ptáků. Kloní se ale k názoru, že artefakt spíše než ptákovi náležel nějakému dinosaurovi, který buďto jen běhal po zemi, případně byl schopen se vznést  k obloze. Dinosauří hnízda, alespoň se  to tak  nyní jeví, byla parazitů plná. Nález je v každém případě důkazem, že už kdysi si dinosauři na svých tělech nosili nezvané hosty, kteří jim doslova pili krev.

Enrique Peñalver,

první autor publikace. Museo Geominero, Madrid, Španělsko

U zachovalého nasátého klíštěte se dá zjistit, že v porovnání s poblíž se nacházejícím „hladovým kolegou“ dokázalo zvětšit svůj objem nejméně osmkrát. Na jakém zvířeti se napilo, a zda šlo v tomto případě o dinosaura, se stoprocentně určit nedá. Nasáté klíště, k naší velké smůle, nezalila tehdy smůla celé, a tak se nám z jeho tělíčka zachoval tvar, ale již ne jeho zkamenělý obsah v zadní části těla.

Klíště z jantaru vědci nazvali Deinocroton draculi, a i když jakoby těm dnešním z oka vypadlo, na základě detailů na hlavové části - hypostomu, chelicer a makadel naznali, že jde již o vyhynulý druh.

Peří dinosaurů se vyznačuje podobnou strukturou, jakou má to dnešní, moderních ptáků. Pravěká klíšťata se od těch dnešních také prakticky neliší. Obě jsou 5 mm dlouhá. Kredit: E. Peñalver

Hostitelem objevených klíšťáků měl být podle vědců opeřený dinosaurus. Nepřímým důkazem mají být larvy brouků dermestidů. Ty bychom dnes řadili ke kožojedovitým a jejich předchůdci se už tehdy také živili oloupanými zbytky kůže. Tyto brouky se v jantaru rovněž podařilo nalézt.

Bez klíšťat bychom se dnes rádi obešli. Jsou totiž častými strůjci infekcí. Přenášejí bakteriální choroby, jakými jsou například lymská borelióza a  ehrlichióza. Roznáší i virové onemocnění, jako například klíšťovou encefalitidu. Zvládají předat i parazitární onemocnění, jako třeba babéziózu, bartonelózu a nebo tularémii. Ani tento výčet jejich „schopností“ není ještě konečný. S velkou pravděpodobností tedy podobnými neduhy obšťastňovala klíšťata své dobrodince už před zmíněnými sto miliony let.

K pokusu o izolaci DNA ze vzácných nálezů uchovaných v jantaru zatím nedošlo. Pro milovníky Jurského parku máme v tomto směru špatnou zprávu. Všechny dřívější pokusy izolovat DNA z jiných vzorků jantaru byly zatím neúspěšné. Nejspíš proto se ani s dnešními nálezy nic podobného nezamýšlí. Zatím.

Vaší pozornosti doporučujeme i další zajímavé obrázky pořízené laserovým konfokálním mikroskopem. Ten z jantarových vzorků dokázal  „vytáhnout“  pozoruhodné detaily, včetně morfologie klíštěte - zde. 
Nožku parazita dosud se stále držícího jemného paprsku praporu pera – zde.
A nebo anatomické detaily pořízené optickým i skenovacím mikroskopem, z nichž lze určit i pohlaví parazita - zde. 

Literatura

Enrique Peñalver et al, parasitised feathered dinosaurs as revealed by Cretaceous amber assemblages, Nature Communications (2017). DOI: 10.1038/s41467-017-01550-z