Článek o glyfosátu (zde)

Na výše zmíněný výrok, se mi nejprve chtělo reagovat biblickým „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?“ (Mt 7,3) a pod něj uvést odkazy týkající se kauzy profesora Séraliniho, která byla mimo jiné široce diskutována i na stránkách Osla (např. zde, zde a zde). Pak jsem si ale uvědomil, že dopad této kauzy na vnímání věrohodnosti vědeckých výstupů a na šíření konspiračních teorií je tak zásadní, že stojí za podrobnější komentář.

Séralini, Gilles-Eric. Biolog, politický poradce, aktivista proti GMO. Kredit: Wikipedia

V září roku 2012 byl v časopise Food and Chemical Toxicology publikován článek francouzského molekulárního biologa Gillese Erica Séraliniho a jeho týmu s názvem „Long term toxicity of a Roundup herbicide and a Roundup-tolerant genetically modified maize“. V práci byly prezentovány výsledky dvouleté studie na potkanech krmených potravou obsahující přípravek Roundup a/nebo geneticky modifikovanou (GM) Roundup-ready kukuřici. Autoři došli k závěru, že jak Roundup, tak i GM kukuřice, vyvolávají při dlouhodobé expozici poškození jater a ledvin a zvýšený výskyt tumorů. V lednu 2014 byl článek bez souhlasu autorů stažen (retracted). V odůvodnění (retraction notice) se uvádí: Hlavní editor nezjistil žádné známky úmyslného podvodu či manipulace s daty. Nicméně zde existuje legitimní důvod ke znepokojení, které se týká malého počtu zvířat v jednotlivých experimentálních skupinách a výběru konkrétního kmene potkana použitého pro testování. Počet zvířat byl předmětem kritiky již v rámci původního recenzního řízení. Editor se však přiklonil k názoru, že i přes zmíněné nedostatky mají prezentované výsledky určitou vypovídací hodnotu a měly by tedy být publikovány. Podrobnější zhodnocení primárních dat však ukázalo, že vzhledem k malému počtu jedinců v jednotlivých skupinách nelze učinit jednoznačný závěr ohledně vlivu GM kukuřice či glyfosátu na mortalitu a vnik tumorů. Je obecně známo, že kmen potkana Sprague–Dawley je přirozeně náchylný k vysokému výskytu tumorů. Nelze vyloučit, že pozorovaný nárůst četnosti tumorů v exponovaných skupinách je důsledkem uvedeného jevu. Výsledky předložené k publikování, sice nejsou zmanipulované (angl. incorect), ale jsou nejednoznačné (angl. inconclusive), takže nesplňují přísné standardy našeho časopisu.

Retraction Watch

Databáze stažených článků (zde)

Stažení Séraliniho publikace je opakovaně uváděno jako důkaz vlivu korporátních lobbistů na fungování redakcí významných odborných časopisů. Argumentační základnu pro debatu o tomto tématu poskytl sám autor, když v článku s poměrně dramatickým názvem „Conflicts of interests, confidentiality and censorship in health risk assessment: the example of an herbicide and a GMO“ z roku 2014 poukazuje na propojení mnoha svých kritiků včetně editora Richarda Goodmana, který byl v časopise Food and Chemical Toxicology zodpovědný za oblast biotechnologií, na Monsanto a další biotechnologické firmy. Séralini se v úvodu svého textu velice ohrazuje vůči argumentaci „ad hominem“, pak se jí však v míře větší než malé sám dopouští, přičemž i on má značné problémy dostát obrazu morálně bezúhonného a nestranného vědce. Jeho kritiky mu bylo zejména vytýkáno napojení na neziskové organizace bojující proti GM potravinám a předsednictví v (nátlakové) organizaci CRIIGEN (Committee of Independent Research and Information on Genetic Engineering).

Paul E. van der Vet,

University of Twente.

Je zřejmé, že pokud bude při posuzování kvality vědecké práce hrát významnou roli KDO a PROČ, namísto prostého JAK, tak téměř žádný autor nebude nakonec schopen vyvrátit podezření ze střetu zájmů. Každý totiž měří na zařízení dodávaném někým, sbírá data pro někoho a někým je financován. Zdroj financování (ať už je soukromý, nebo státní) by samozřejmě neměl mít vliv na způsob získávání a interpretaci experimentálních dat a neměl by ani ovlivňovat možnost jejich publikování. V daném kontextu je ovšem klíčové nepodlamovat důvěru v nestrannost a kvalitu recenzního řízení (peer-review process). Ale přesně to se (nejen) podle mě, v případě Séraliniho kauzy stalo.

Resnik, D. B., National Institute of Environmental Health Sciences, National Institutes of Health.

V posledním desetiletí se problém stažení týká přibližně 1 z 10 000 článků publikovaných v impaktovaných odborných časopisech. Databázi těchto článků lze nalézt například na webu Retraction Watch. Stahovány jsou zejména práce, jejichž autorům bylo prokázáno porušení etiky vědecké práce, manipulace s daty a konflikt zájmů. Méně časté je stahování z důvodu chyb v metodice získávání a zpracování dat. Velká část prací je stahována na žádost autorů. Stažení publikace z důvodu neprůkaznosti dat je však zcela neobvyklé, z určitého úhlu pohledu jde i proti smyslu vědecké práce jako takové a vrhá poměrně špatné světlo na úroveň a nestrannost recenzního řízení. Christopher J. Portier z Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny (IARC) ve svém úvodníku k dané problematice poznamenal: Ze samotné povahy vědeckého bádání vyplývá, že jednotlivé studie jsou zřídkakdy, pokud vůbec kdy, průkazné. Velký počet publikovaných studií se ve světle pozdějších výzkumů ukázal být chybný a možná to tak bude i se studií prof. Séraliniho………. Stažení publikace nijak zásadně neovlivní způsob, jakým vědu vnímají samotní vědci, ale může mít zásadní dopad na to, jak jsou vědci a věda vnímána veřejností. Cítíme, že editorovo rozhodnutí stáhnout již publikovanou vědeckou práci proti vůli autorů z důvodu její neprůkaznosti zjištěné v průběhu post-publikační analýzy primárních dat, vážně zpochybňuje význam recenzního řízení.

Stažení Séraliniho publikace v impaktovaném časopise Food and Chemical Toxicology (IF₂₀₁₄ = 2.9) bylo následováno jejím opětovným přijetím v časopise Environmental Sciences Europe (open access, bez IF). A to bez nového recenzního řízení – oponenti posuzovali pouze shodu původní a znovu publikované verze. Pokud bylo cílem redaktorů Food and Chemical Toxicology snížit dopad publikace na odbornou komunitu nebo na podobu regulačních opatření týkajících se glyfosátu či GM plodin, dosáhli pravého opaku. Původní verze článku má na Web of Science 103 citací, přičemž více než 60 z nich je z doby po oznámení o jejím stažení. Znovu publikovaná verze byla podle vyhledávače Google Scholar citována již 132-krát. To je velmi pěkný výsledek na práci, která se díky své nízké vypovídací hodnotě klidně mohla propadnout do hlubin zapomnění.

To, že bylo se Séraliniho publikací naloženo nestandardně, jistě vrhá špatné světlo na redakci časopisu Food and Chemical Toxicology a do jisté míry rovněž legitimizuje otázky ohledně její nestrannosti a schopnosti odolávat korporátním tlakům. Bylo by ovšem hrubou chybou, kdyby měla daná skutečnost mít jakýkoli vliv na hodnocení kvality a hlavně významu publikace jako takové. Dvouletá studie na potkanech byla koncipována jako test chronické toxicity (nikoli karcinogenity) a tomu odpovídal i výběr biologického modelu (potkan kmene Sprague–Dawley se zvýšenou tendencí ke vzniku spontánních nádorů), počtu jedinců v jednotlivých skupinách a způsobu vyhodnocení dat. Biochemický rozbor krve exponovaných potkanů jasně prokázal vyšší výskyt látek signalizujících poškození jater a ledvin (bioindikátory), než tomu bylo u jedinců v kontrolní skupině. Tento efekt však nevykazoval závislost na dávce. Stejně tomu bylo i se zvýšenou úmrtností a se zvýšeným výskytem tumorů v exponovaných skupinách.

International Agency for Research on Cancer, Lyon, France.

Danou práci tedy určitě nelze brát jako důkaz o karcinogenních účincích Roundupu či Roundup-ready GM kukuřice – i sám autor přiznává, že studie primárně zaměřená na studium tohoto typu toxického účinku by musela být prováděna na jiném kmeni potkana a s větším počtem jedinců v jednotlivých skupinách. Navíc i zde musí platit výše citovaný Portierův výrok o nízké míře průkaznosti jednotlivých studií. Aby mohl být učiněn smysluplný závěr o karcinogenních účincích látky, je třeba hodnotit výsledky a konzistenci většího počtu různých typů studií (in-vitro testy genotoxicity a klastogenity, in-vivo testy karcinogenity a epidemiologické studie). Organizace, které takové hodnocení provádějí (EFSA, IARC, atd.), musí mít vlastní způsob hodnocení významu a kvality jednotlivých publikací a nemůže jim stačit prostý fakt, že práce již byla někde publikována. Stejně tak by tento fakt neměl stačit politikům. Organizace hodnotící nebezpečnost (hazard = možnost, že vám látka ublíží odhadovaná z jejích vlastností) logicky musí používat jiný hodnotící postup, než organizace zabývající se analýzou rizik (risk = možnost, že vám látka ublíží odhadovaná z jejích vlastností a z míry pravděpodobnosti, s jakou budete dané látce vystaveni). Zatímco v případě prvního typu organizací (IARC) je cílem dopouštět se co nejméně falešně negativních závěrů (zamítnutí hypotézy o nebezpečnosti v případě látky nebezpečné), organizace druhého typu (Evropská agentura pro bezpečnost potravin-EFSA) se musí být schopny efektivně vyvarovat i falešně pozitivních závěrů (přijetí hypotézy o zdravotním riziku u látek, které zásadní riziko nepředstavují). Není v tom tedy žádný podvod a klam, ani korporátní spiknutí, že EFSA závěry Séraliniho studie odmítá, zatímco v monografii IARC týkající se karcinogenity glyfosátu se odkaz na opětovně publikovanou verzi studie vyskytuje. Vyplývá to prostě z cílů a způsobu práce daných organizací.

Vím, celé je to celkem složité, a tak není divu, že se to např. politici ani nesnaží pochopit a raději reprodukují konspirační teorie o vědcích - zaprodancích. Z určitého úhlu pohledu je jejich příklon k principu předběžné opatrnosti (a tím i k závěrům odvozeným z falešně pozitivních výsledků) vlastně pochopitelný. Jedná se totiž o relativně bezpečný způsob, jak se pohybovat v komplexním prostředí vědy, která sama mnohé důsledky svých kroků a přešlapů dostatečně dobře nechápe.

Literatura:

1. Séralini, Gilles-Eric, et al. "RETRACTED: Long term toxicity of a Roundup herbicide and a Roundup-tolerant genetically modified maize." Food and chemical toxicology 50.11 (2012): 4221-4231.

2. Séralini, Gilles-Eric, et al. "Retraction notice to ‘‘Long term toxicity of a Roundup herbicide and a Roundup-tolerant genetically modified maize’’[Food Chem. Toxicol. 50 (2012) 4221–4231]." Food Chem. Toxicol 63 (2014): 244.

3. Séralini, G. E., Mesnage, R., Defarge, N., & de Vendômois, J. S. (2014). Conflicts of interests, confidentiality and censorship in health risk assessment: the example of an herbicide and a GMO. Environmental Sciences Europe, 26(1), 13.

4. Van Der Vet, P. E., & Nijveen, H. (2016). Propagation of errors in citation networks: a study involving the entire citation network of a widely cited paper published in, and later retracted from, the journal Nature. Research integrity and peer review, 1(1), 3.

5. Portier, C. J., Goldman, L. R., & Goldstein, B. D. (2014). Inconclusive findings: now you see them, now you don’t!. Environmental health perspectives, 122(2), A36.

6. Resnik, D. B. (2015). Retracting inconclusive research: lessons from the Séralini GM maize feeding study. Journal of Agricultural and Environmental Ethics, 28(4), 621-633.

7. Séralini, Gilles-Eric, et al. "Republished study: long-term toxicity of a Roundup herbicide and a Roundup-tolerantgenetically modified maize." Environmental Sciences Europe 26.1 (2014): 14.