Hiroyuki Sakurai  z Tokijské ženské lékařské univerzity v Japonsku zavrhl tradiční techniku záplatování obličeje a místo  postupného našívání řady plátků vytvořil techniku " z jedné vody načisto".  S novou technikou se Sakurai pochlubil před americkými kolegy  tuto středu na  konferenci  plastických chirurgů, která se konala v Pensylvanii ve městě  Philadelphia. Japonská nová technika spočívá v tom, že se na zádech nejprve provede roztahování kůže a až se získá dostatečně velký plát,  přenese se jako celek a vymodeluje se z něj  obličej.

"Je to jako když máte čerstvé plátno na které malujete, ne jako když  to rozřežete abyste to potom zase po částech látali dohromady," nadšeně komentoval  novou japonskou techniku doktor  Stevenson, plastický chirurg z Kalifornské univerzity v Davisu, poté co na konferenci  účastníci shlédli postup a výsledné fotografie pacienta.

Klasika
Při konvenčním chirurgickém přístupu k popáleninám v obličeji chirurg nejdříve seškrábne zahojené zjizvené plochy, které zůstaly po seškvařené kůži, poté je překryje několik málo milimetrů silnými plátky kůže, kterou vyřízne pacientovi z nohy nebo ze zad. Tyto kousky přikládá na oškrábáním připravenou tkáň s obnaženými  zbytky zachovaných žilek a tepének. Protože je kůže tenká, krevní vlásečnice časem prorostou do nové tkáně. Cévky se ale ne vždy propojí a často je třeba operaci opakovat.
Také rozřezání kůže na plátky není tím nejlepším začátkem pokud máme snahu docílit pozdějšího pravidelného prokrvování všech částí obličeje. Problémy Vznikají, ani ne tak ve  vrchní částí (epidermis), ale ve spodní částí (dermis). Spodní část plátků kůže má především v místech řezu narušené vyživování, dochází zde k různým poškozením.
Čím je kůže rozřezána na více kousků, tím je poškození větší. To vše vede k tomu, že nově přišívané kousky kůže mají po přihojení tendenci se zcvrkávat, všelijak se krabatí,  tvoří se jizvy a vrásky. Výsledkem je, že chirurgům se nedaří dát tváři přirozený vzhled. Krabacení kůže v oblasti očí je často i po úspěšných zákrocích tak velké, že pacienti nemohou zavřít oči. Ikdyž nám to může připadat jako banalita, takové vysychání očí je velkým problémem. Kromě toho, že je pro pacienta nepříjemné a bolestivé, vede ve svém důsledku k opakovaným infekcím, následnému poškození rohovky,…
Ani oblast  kolem úst není ušetřena problémů. Znetvoření vzniklé následným zcvrknutím  se  kůže vede k tomu, že pacienti nemohou dovřít ústa a trvale slintají.

Nový přístup
Chirurg Sakurai se naznačených problémů, spojených s klasickou metodou transplantace, vyvaroval tím, že vypreparoval šest tepének a šest žilek, které normálně zásobují krví obličej  a našil je na tenké cévy přítomné na spodní straně kůže, kterou jako celek přenášel ze zad na nové místo. Toto mikrochirurgické cévní šití se již používá, například při přišívání utržených prstů nebo končetin. Při obličejové chirurgii je použití této techniky napojování na cévní zásobení, světovou premierou. Přednost  přenosu celistvého plátu kůže není tedy v tom, že se omezuje počet nutných zákroků, nýbrž jde o to, že se řeší lepší zásobení štěpu živinami a z toho plynou další výhody. Také další "dodělávky" na dobře prokrvované, nezkrabacené tkáňi mají větší naději na úspěch. Sakurai to potvrdil, třeba tím, že popálenému byla nakonec vymodelována celá nová oční víčka. Na jejich rekonstrukci  použil nejtenší kůže na rukou (z meziprstí). Výsledkem je, že pacient může bez větších problémů dělat to, co si řada z nás ani nedovede představit, že by mohlo být problémem - může otevírat a zavírat oči.
Snad jen na doplnění ještě poznámka jak Sakurai  přišel k tak velkému plátu kůže. Použil k tomu již delší dobu uplatňovanou techniku "balónku". Ta spočívá v tom, že se na záda dá pod kůži  balónek a ten se postupně plní stále větším množství roztoku, dokud potřebná plocha kůže nenaroste. V daném případě bylo v závěrečné fázi v balónku 1,5 litru tekutiny. Po vyříznutí potřebné kůže zbyla pacientovi na zádech jen malá jizva.
Celý experiment byl proveden u šestapadesátiletého muže s několik let starou spáleninou. Nová technika, jak zjistíte z připojených snímků, není zázrakem. Je potřeba mít na paměti, že i když tvář pacienta vypadá lépe, nepohybuje se jako normální tvář a mimika je takovým lidem zcela cizí. Soudě podle rokování plastických chirurgů by ale tento směr mohl znamenat zlom v přístupu k obličejovým popáleninám.

Vize budoucnosti
Optimisté jsou přesvědčeni, že brzo  i tuto techniku  nahradí přenosy celých obličejů. Předpokládá se, že by se pacientům nahrazovaly  obličeje ze zemřelých dárců. Obličeje by se přenášely jako celky a upevňovaly by se přímo na obličejové kosti. Esteticky by bylo dosaženo mnohem lepších výsledků, než se nyní podařilo Sakuraiovi.
Technicky je tento problém zvládnutelný. Problémem nejsou ani etické záležitosti. To co v současné době brání uskutečnění takovýchto cílů je nedostatečné zvládnutí obranného aparátu a nevypočitatelnost imunologické odpovědi.
I po technicky bravurně zvládnutém přenosu může dojít k odhojení cizí tkáně. Riziko, že celý tento transplantát odumře a pak nikdo nebude vědět co s tím dál dělat, je příliš velké.

Před zákrokem

Následně po proceduře. Celý obličej byl vymodelován z jednoho kusu kůže.

O  mateřském pracovišti Sakuraiho (Tokijské ženské lékařské universitě), budeme brzo psát znovu. Jedná se o velmi prestižní japonské pracoviště ze kterého začíná padat jeden výsledek za druhým. Ani ne před měsícem se zde ze spolupráce s firmou Toshiba "narodil"  DNA čip pro detekci revmatismu. Ten z  kapky krve zajistí dostatek informací  vedoucích k  přesné diagnóze, včetně určení účinnosti různých léků a prognózou dalšího vývoje choroby. O tom ale až zase příště.

Pramen: Tokyo Women"s Medical University