Vesmír kolem Země působí temně a nehybně, je to ale jenom zdání. Žijeme sice v poklidném koutě Mléčné dráhy, kde jsme ušetřeni častých hvězdných erupcí a podobných zábavných epizod, i tak se ale v našem okolí leccos děje. Země neustále schytává zásahy vysokoenergetickými částicemi, opéká nás kosmické záření, a také na Zemi neustále proudí sluneční vítr. Mezi všemi těmito částicemi jsou i antielektrony, čili pozitrony. Jinými slovy, jsou to částice antihmoty.
Pozitrony představují jenom malou část všech částic kosmického záření. Jejich původ je ale stále dost záhadný. Astrofyzici se obvykle domnívají, že k nám tyto pozitrony proudí snad převážně z pulzarů, divoce roztočených neutronových hvězd v okolním vesmíru. Problém je ale v tom, že pozitronů je více, než by jich mělo být. Ukázaly to například měření sondy PAMELA v roce 2008, která na oběžné dráze detekovala více vysokoenergetických pozitronů, nežli vědci čekali.
Velký mezinárodní tým badatelů, který vedl astrofyzik Anushka Udara Abeysekara z Utažské univerzity, analyzoval nedávná měření nové gama observatoře HAWC (High-Altitude Water Cherenkov) v Mexiku. Ve svém výzkumu se soustředili na hypotézu, podle které je nadbytečná antihmota (tedy nadbytečné pozitrony) generovaná pulzary. Gama observatoř je sama o sobě podivuhodná. Nalézá se v nadmořské výšce 4 100 metrů, na okraji vulkánu Sierra Negra. Observatoř tvoří 300 velkých nádrží s vodou, s jejichž pomocí badatelé sledují spršky částic vytvořené dopadem částic gama záření na pozemskou atmosféru.
Pulzary, extrémně rychle rotující jádra velkých hvězd, které vybuchly jako supernovy, kolem sebe pohánějí proudy elektricky nabitých částic v supersilných magnetických polích. Když pak proudy energetických částic zasahují okolní plyn a prach, tak fungují jako gigantické urychlovače částic, v nichž se srážejí částice a vznikají částice nové. Ve zběsilých podmínkách se objevují i elektrony a jejich antihmotové protějšky pozitrony, které pak vzápětí odhazují do okolního vesmíru rázové vlny vytvořené kolizemi. Tak to alespoň říká teorie.
Observatoř HAWC nedávno detekovala gama záření dvojice pulzarů, Geminga a PSR B0656+14, ve vzdálenostech necelé tisícovky světelných let od nás. Tyhle dva pulzary jsou přitom vhodné ke studiu záležitosti s pozitrony. Podle fyzika Francisca Salesy Greuse z Polské akademie věd v Krakově zachytily detektory observatoře HAWC gama záření, které vyzařují elektrony produkované pulzary. Pulzary zároveň toto gama záření produkují s ohromnou energií.
Pozorování observatoře HAWC probíhala 17 měsíců. Po všech analýzách získaných dat dospěli vědci k závěru, že pulzary sice zodpovídají za některé vysokoenergetické pozitrony, ale ke kompletnímu vysvětlení množství pozitronů, které skrápí naši planetu, to nestačí. Podle další členky badatelského týmu, Sabriny Casanova z Polské akademie věd, je stále pravděpodobnější, že pro příliv pozitronů na Zemi potřebujeme jiné vysvětlení, než pulzary. Jednou z možností je například rozpad částic temné hmoty. Bylo by skvělé vysvětlit dvě velké záhady najednou. Dá to ale ještě hodně práce, aby se něco takového potvrdilo.
Video: HAWC Launches in Mexico
Literatura
IFL Science 17. 11. 2017, Science 358: 911–914.
Temná hmota vesmíru
Autor: Pavel Brož (07.04.2004)
Jak je to s „oblakem antihmoty“ v Galaxii
Autor: Vladimír Wagner (29.01.2008)
Budou se kosmické lodě navigovat podle signálů pulsarů?
Autor: Stanislav Mihulka (28.05.2013)
Nemožný ultrazářivý pulsar z galaxie M82
Autor: Stanislav Mihulka (13.10.2014)
Extrém extrémů: Nejtěsnější dvojhvězdy, jaké kdy svět viděl
Autor: Stanislav Mihulka (17.07.2016)
Diskuze: