Kultivace v živných médiích s obsahem resveratrolu (0.1 mM) například vedla k prodloužení průměrné doby života háďátka obecného (Caenorhabditis elegans) o 10 - 14% a u octomilky obecné (Drosophila melanogaster) došlo díky dietě obohacené resvertrolem (0.01 – 0.2 mM) k prodloužení života dokonce až o 29%. Ještě výraznější účinek byl pozorován u halančíka tyrkysového (Nothobranchius furzeri) – tato ryba se díky krmivu s obsahem resveratrolu 0,6 mg/g dožila o 59% vyššího věku, než její méně šťastní kolegové krmení běžnou potravou. No nekupte to.

Kolega Google za 0,16 sekundy nabídne něco přes tři miliony odkazů na přípravky s resveratrolem.

Doplňky stravy s obsahem resveratrolu se samozřejmě koupit dají. Obvykle se jedná o extrakty z plodů vinné révy či z kořene křídlatky japonské (Reynoutria japonica). Část prodejců bohužel uvádí místo skutečného obsahu účinné látky v tobolce či tabletě pouze obsah příslušného extraktu, takže je poměrně obtížné jednotlivé přípravky cenově či kvalitativně porovnávat. Z vinné révy lze ovšem resveratrol dopravit do organismu i příjemnějším způsobem – červená vína ho obsahují mezi 0,1 až 14.3 mg/L, zatímco v bílých nebývá překročena hranice 2.5 mg/L. K dalším potravinovým zdrojům dané látky patří pistácie (0.09 – 1.67 mg/kg), arašídy (0.02 – 1.92 mg/kg) a chmel (0.5 – 1 mg/kg). Uváděná rozmezí obsahu resveratrolu v jednotlivých potravinách jsou velmi široká, což souvisí s jeho fyziologickou funkcí v rostlinných tkáních.

Resveratrol  je přírodní antioxidant, polyfenol a derivát stilbenu C₁₄H₁₂O₃

Derivát stilbenu resveratrol (trans–3,4',5–trihydroxystilben) totiž patří mezi tzv. fytoalexiny. Tyto látky s antibiotickými vlastnostmi jsou produkovány celou řadou rostlin v reakci na exogenní stresový podnět, jako je mechanické poškození, napadení plísněmi, vystavení vysokým dávkám UV záření apod. Obsah resveratrolu ve slupkách vinné révy dosahuje maxima přibližně 24h po začátku působení stresového faktoru a během dalších 24 – 72h dojde k jeho téměř kompletnímu odbourání vlivem enzymu stilben oxidázy. Na obsah látky ve víně tak budou mít proto významný vliv klimatické i technologické podmínky pěstování a způsob zpracování hroznů.

Octomilka obecná. Kredit: André Karwath .

V organismech živočichů je účinek resveratrolu připisován jeho schopnosti aktivovat expresi některých genů a ovlivňovat funkci celé řady proteinů. K nejčastěji zmiňovaným receptorům zprostředkovávajícím blahodárné působení resveratrolu na lidský organismus patří gen SIRT1 a jím kódovaný protein sirtuin 1. Tento protein zasahuje do biochemických drah ovlivňujících metabolismus, odolnost vůči stresu, stárnutí buněk, zánětlivé procesy, funkci cévního endotelu, cirkadiální rytmus atd. Zvýšená exprese genu SIRT1 je přirozenou součástí buněčné odpovědi na snížený příjem živin a má se za to, že resveratrol by měl být schopen organismu zajistit blahodárné účinky kalorické restrikce bez nutnosti podstupovat strasti hladovění. K dalším proteinům, jejichž funkce může být ovlivněna resveratrolem patří enzymy eNOS (endotelová NO-syntáza) a AMPK (adenosin-monofosfátem aktivovaná proteinkináza). První z těchto enzymů se podílí na regulaci hladiny oxidu dusnatého (NO) ve tkáních a zasahuje tak do sekrece inzulínu, angiogeneze (růst cév), vývoje nervové soustavy a svalového napětí (tonus) v cévách a dýchacích cestách, zatímco druhý z nich je klíčový pro udržování energetické rovnováhy v buňkách. Z výčtu receptorů resveratrolu vyplývá, že jeho nejvýznamnější terapeutický potenciál se předpokládá při léčení nemocí způsobených poruchami řízení metabolických procesů, zánětlivými procesy a poruchami buněčného cyklu. No a samozřejmě nelze opominout ani potíže způsobené oxidativním stresem, neboť také resveratrolu, jakož i jiným polyfenolům rostlinného původu, je připisována schopnost snižovat v organismu hladiny reaktivních forem kyslíku (superoxidový radikál, peroxid vodíku, hydroxylový radikál atd.).

Křídlatka japonská. Někdy překládána jako opletka japonská, je nejznámější druh rodu křídlatka. Je to statná, vytrvalá, rychle se rozrůstající invazní rostlina dosahující výšky okolo 2 metrů. Vytlačuje všechny původní druhy rostlin a je prakticky nevyhubitelná. Nedovolí, aby pod ní cokoliv vyrostlo. A šíří se rychle.  Wikipedie

Prodejci potravních doplňků a červených vín prezentují resveratrol bezmála jako zázračný všelék a bezbřehý optimismus je cítit i z mnoha publikací zabývajících se účinky resveratrolu na biochemické úrovni, výsledky klinických studií ovšem nejsou zdaleka tak jednoznačné.

V březnu 2017 poskytlo vyhledávání hesla „resveratrol and cancer“ v databázi PubMed něco okolo 2600 odkazů, přičemž klinických studií bylo v tomto souboru pouze 15. Většina z nich se navíc zabývala pouze otázkami farmakokinetiky – tedy jak dobře se resveratrol vstřebává, jakých maximálních koncentrací dosahuje v krevní plazmě a jednotlivých tkáních a jak rychle se odbourává. Pokud šlo o výzkum skutečných terapeutických účinků, jsou výsledky týkající se konkrétních typů rakoviny málo průkazné či rozporuplné. Příkladem může být léčba rakoviny prostaty. Jedna z klinických studií přípravku MPX, což jsou pulverizované sušené slupky z hroznů révy pobřežní (vitis riparia) s vysokým obsahem resveratrolu, řešila vliv daného přípravku na hladinu proteinu PSA (prostate-specific antigen). Je známo, že 33 až 50 % pacientů trpí po ukončení léčby recidivou a právě hladina PSA v séru je signálem opětovného návratu nemoci. Čas, který uplynul mezi ukončením léčby a nárůstem hladiny PSA na dvojnásobek normální hladiny, dokázal přípravek MPX prodloužit průměrně o 5.3 měsíců. Autoři druhé klinické studie však došli k závěru, že ani vysoké dávky resveratrolu nemají prokazatelný vliv na velikost prostaty či hladinu PSA a daná látka tedy nemůže sloužit k léčbě rakoviny prostaty. Dvě studie týkající se rakoviny tlustého střeva sice prokázaly, že podávání resveratrolu (přípravek SRT501) po dobu 1 až 2 týdnů vede k nárůstu koncentrace dané látky a jejích metabolitů v tkáních trávicího traktu na úroveň, která byla zjištěna jako účinná v průběhu in-vitro či in-vivo studií, vlastní terapeutický účinek však pozorován nebyl. U pacientů s mnohočetným myelomem vedlo podávání resveratrolu dokonce až k selhání ledvin. Spíše než k léčbě tak může snad resveratrol nalézt své uplatnění v rámci prevence některých nádorových onemocnění. Slibné výsledky byly v tomto ohledu získány např. v rámci studie týkající se vlivu resveratrolu na expresi genů (RASSF-1a) majících vztah ke vzniku rakoviny prsu.

Velké naděje jsou do resveratrolu vkládány rovněž v oblasti prevence vzniku a léčení neuro-degenerativních onemocnění jako je Alzheimerova choroba. Zde hraje vliv i skutečnost, že na rozvoj daných onemocnění měla v rámci některých in-vivo studií pozitivní vliv právě kalorická restrikce a exprese genu SIRT1. Dvě klinické studie prokázaly bezpečnost resveratrolu pro pacienty s mírně až středně závažnými projevy Alzheimerovy choroby a dále též pozitivní vliv na hladiny některých biomarkerů (látka jejíž detekce slouží k diagnóze chorobného stavu).

V rámci in-vitro a in-vivo studií bylo prokázáno, že resveratrol ovlivňuje celou řadu receptorů majících vztah k fungování srdce a cév – např. že snižuje srážlivost krve, snižuje hladinu „zlého“ cholesterolu (LDL-low density lipoprotein), pozitivně působí na fungování cévního endotelu atp. Podávání resveratrolu zpomalovalo u laboratorních zvířat vznik aterosklerózy, čehož bylo dosaženo potlačením tvorby proteinů zodpovědných za ukládání tuků v cévách a rozvoj zánětlivých procesů. V rámci klinických studií bylo zjištěno, že u pacientů s vysokým rizikem kardiovaskulárních onemocnění snížila konzumace sušených slupek z hroznového vína hladinu biomarkerů zánětlivých procesů a srážlivosti krve. Zánětlivé procesy v plicních cévách se také podařilo pomocí resveratrolu potlačit u dlouhodobých kuřáků. Naopak u obézních pacientů trpících schizofrenií vyvolal resveratrol zvýšení hladiny cholesterolu a zhoršil jejich lipidový profil. Ani další studie týkající se pacientů s nadváhou pozitivní vliv resveratrolu na riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění neprokázala. Velmi rozporuplně vyznívají rovněž klinické studie zabývající se terapeutickými účinky resveratrolu ve vztahu k diabetu či steatóze jater.

Shrnuto a podtrženo – resveratrol prodlužuje život kvasinkám a vinným muškám. U vyšších organismů v závislosti na mnoha okolnostech pozitivně ovlivňuje hladiny biomarkerů sloužících k diagnóze některých závažných onemocnění, jeho skutečný terapeutický efekt však v rámci klinických studií zatím prokázán nebyl. Rozpor mezi slibnými výsledky z preklinického výzkumu a málo přesvědčivými výstupy klinických studií má z velké části na svědomí malá biologická dostupnost látky – resveratrol je totiž velmi rychle metabolizován a následně vylučován. Prodej sušených slupek z hroznového vína jistě prospívá jejich dealerům – v případě konzumentů má blahodárný vliv zejména v těch případech, kdy je takový přípravek pořízen z prostředků původně určených k nákupu bůčku a dojde tak ke snížení příjmu kalorií.

Literatura

1. Wood, J. G., Rogina, B., Lavu, S., Howitz, K., Helfand, S. L., Tatar, M., & Sinclair, D. (2004). Sirtuin activators mimic caloric restriction and delay ageing in metazoans. Nature, 430(7000), 686-689.

2. Valenzano, D. R., Terzibasi, E., Genade, T., Cattaneo, A., Domenici, L., & Cellerino, A. (2006). Resveratrol prolongs lifespan and retards the onset of age-related markers in a short-lived vertebrate. Current Biology, 16(3), 296-300.

3. Baur, J. A., & Sinclair, D. A. (2006). Therapeutic potential of resveratrol: the in vivo evidence. Nature reviews Drug discovery, 5(6), 493-506.

4. Berman, A. Y., Motechin, R. A., Wiesenfeld, M. Y., & Holz, M. K. (2017). The therapeutic potential of resveratrol: a review of clinical trials. NPJ precision oncology, 1(1), 35.

5. Cottart, C. H., Nivet‐Antoine, V., & Beaudeux, J. L. (2014). Review of recent data on the metabolism, biological effects, and toxicity of resveratrol in humans. Molecular nutrition & food research, 58(1), 7-21.