Žabí lepidlo na bolavá kolena
Australští vědci testují lepivý sekret žab k léčbě poškozených chrupavek.
Australské žáby rodu Notaden mají zvláštní zvyky. Žijí v bahně vyschlých vodních nádrží, kde se uchylují do hloubky jednoho metru pod krustu vedrem ztvrdlého dna. Na světlo denní vylézají, jen když zaprší a jezírko nad jejich hlavami se opět naplní vodou. Není to pro ně dvakrát příjemná vycházka, protože na ně má spadeno nejrůznější hmyz. Žáby proto vylučují v místě poranění z kůže zvláštní sekret, který zalepí hmyzu tlamu a navíc jej i polapí. Žába se tak mění v živou mucholapku. Hmyz (např. mravenci) uvízne žábě na kůži. Tyhle „hmyzí přívěšky“ nepřijdou vniveč, protože žáby rodu Notaden jednou či dvakrát týdně svou kůži svlékají a pak ji sežerou.
„Je to pohled, při kterém se vám chtě nechtě zvedá žaludek,“ říká Mike Tyler z Adelaide University, který lepivý sekret žabí kůže studuje.
Žabí lepidlo si zaslouží přízvisko „vteřinové“ protože tuhne během několika sekund a to dokonce i když je žába ve vodě. Přitom ale zůstává pružné a ohebné. Vědci se domnívali, že sekret je jedovatý, ale toto podezření se nepotvrdilo. Tyto vlastnosti předurčují „žabí lep“ k využití v medicíně, protože stávající umělé materiály mají vždycky nějakou mouchu – buď pořádně nedrží nebo bývají toxické. Australští vědci by s jeho pomocí rádi opravovali poškozené chrupavky menisku v koleni.
Ověřovací pokusy zatím proběhly na ovcích, kterým lékaři nejprve roztrhali na kusy meniskus v koleni a následně jej slepili „žabím lepem“. Po deseti týdnech pak koleno ovcím zkontrolovali. Menisky stále držely pohromadě. Navíc ale začaly srůstat, protože místy lomu vyplněnými lepidlem prorůstala kolagenová vlákna, jež jsou základem chrupavky.
Spoj zajištěný „žabím lepem“ zůstává porézní, takže jím mohou procházet nejen plyny, ale i živiny a dokonce jím mohou prorůstat i buňky. Tato vlastnost samozřejmě napomáhá hojení jakýchkoli ran, které by byly „žabím lepidlem“ vyspraveny. Problém je zatím se zdrojem lepidla. Kůže žab, které se ukrývají metr pod zemí, není vždycky k mání v dostatečném množství. Vědci proto zkoušejí výrobu lepidla pomocí geneticky modifikovaných bakterií.
„Je to pohled, při kterém se vám chtě nechtě zvedá žaludek,“ říká Mike Tyler z Adelaide University, který lepivý sekret žabí kůže studuje.
Žabí lepidlo si zaslouží přízvisko „vteřinové“ protože tuhne během několika sekund a to dokonce i když je žába ve vodě. Přitom ale zůstává pružné a ohebné. Vědci se domnívali, že sekret je jedovatý, ale toto podezření se nepotvrdilo. Tyto vlastnosti předurčují „žabí lep“ k využití v medicíně, protože stávající umělé materiály mají vždycky nějakou mouchu – buď pořádně nedrží nebo bývají toxické. Australští vědci by s jeho pomocí rádi opravovali poškozené chrupavky menisku v koleni.
Ověřovací pokusy zatím proběhly na ovcích, kterým lékaři nejprve roztrhali na kusy meniskus v koleni a následně jej slepili „žabím lepem“. Po deseti týdnech pak koleno ovcím zkontrolovali. Menisky stále držely pohromadě. Navíc ale začaly srůstat, protože místy lomu vyplněnými lepidlem prorůstala kolagenová vlákna, jež jsou základem chrupavky.
Spoj zajištěný „žabím lepem“ zůstává porézní, takže jím mohou procházet nejen plyny, ale i živiny a dokonce jím mohou prorůstat i buňky. Tato vlastnost samozřejmě napomáhá hojení jakýchkoli ran, které by byly „žabím lepidlem“ vyspraveny. Problém je zatím se zdrojem lepidla. Kůže žab, které se ukrývají metr pod zemí, není vždycky k mání v dostatečném množství. Vědci proto zkoušejí výrobu lepidla pomocí geneticky modifikovaných bakterií.
Australská žába z rodu Notaden je pozoruhodná v mnoha směrech.
Většinu roku se schovává pod zemí a ven vylézá jen když přijdou velké deště. To se pak pracně vyhrabává na svět z hloubky kolem 1 metru.
Kromě jiného nám může poskytnout skvělý materiál na správku poškozených kolenních chrupavek.
Autor: Jaroslav Petr
Datum: 10.10.2004 00:50
Diskuze:
