Dokážeme vypnout nádory? Kredit: CC0 Creative Commons.

Rakovina, to je vlastně růst vzbouřených buněk, které přestanou brát ohledy na zájmy celého těla. Nádory doprovázejí mnohobuněčné organismy určitě už od jejich samotného vzniku. V dnešní době se bráníme nádorům pokročilým imunitním systémem, i když zrovna v případě našeho druhu to není žádná sláva. Naše ochrana proti všemožným nádorům je očividně mizerná. Jak se ale dávné organismy bránily proti rakovině předtím, než si vyvinuli pořádnou imunitu, která vznikla asi před 500 miliony let? 

Marcus Peter. Kredit: National Cancer Institute.

Marcus Peter z americké Northwestern University a jeho kolegové se domnívají, že organismy z úsvitu věků držely nádory na uzdě pomocí nouzového vypínače. Když se nějaká buňka v těle splašila a začala se chovat jako nádor, tak je tělo nouzovým vypínačem zneškodnilo. Vypínač je donutil k sebevraždě.

Nejlepší na tom je, že podle Petera takový nouzový vypínač v buňkách stále existuje. Pořád je k dispozici v každé buňce a brání nás před zlovolnými nádory. Peter předpokládal, že nouzový vypínač buňky bude mít podobu krátkých molekul dvouřetězcové RNA. Tyhle molekulární přízraky, které mohou zabít buňku, hledal Peter s kolegy dlouhých osm let. A nakonec je našli. Jejich výzkum nedávno publikovaly časopisy eLife, Oncotarget a Cell Cycle. Podle prvních ohlasů by to mohla být bomba. Mluvit o průlomu je slabé slovo. 

RNA interference.

Bylo to jako hledat jehlu v kupce sena. Zabijácký mechanismus je totiž aktivní jenom tehdy, když se dotyčná buňka stane nádorovou. Po usilovném pátrání Peter s kolegy zjistili, že hledaný mechanismus úzce souvisí s krátkými řetězci dvouvláknových RNA, takzvanými siRNA. Tyto malé kousky RNA hrají klíčovou roli v procesu RNA interference, kdy ovlivňují expresi genů.

Peter a spol. přišli na to, že velké množství řetězců siRNA dovede i něco jiného, než regulovat expresi genů. Zabíjejí nádorové buňky. Tyto zabijácké sekvence RNA pocházejí ze sekvencí DNA na mnoha místech lidského genomu. Spouštějí specifický mechanismus zabití buňky, kterému odborníci říkají DISE (podle anglického Death Induced by Survival gene Elimination). Jde o unikátní způsob programované smrti buňky, kdy zabijácké RNA spustí více procesů buněčné smrti najednou. Když se povede aktivovat DISE v těle napadeném rakovinou, tak zničí buňky nádoru, ale zdravých buněk si prakticky nevšímá.

Prvotní experimenty ukazují, že by se ze zabijáckých RNA a mechanismu likvidace buňky DISE mohl stát nouzový vypínač buněk. Pokud správně stiskneme knoflík, tak bychom měli buňku zničit, i když to bude buňka nádoru. Badatelé použili nanočástice s navázanými zabijáckými molekulami siRNA a úspěšně s nimi zasáhli lidské nádory vaječníků laboratorních myších. Velkou výhodou je, že si buňky nádorů pro tuto léčbu nevytvářejí rezistenci. 

Celý výzkum je teprve v plenkách. Kdy budou k dispozici první léky, schopné ovlivnit nouzový vypínač buněk, to je ve hvězdách. Peter s kolegy doufají, že se jim povede využít zabijácké RNA, které mají buňky k dispozici. Rádi by vyvinuli léčbu, která příznivě ovlivní mnoho různých typů rakoviny. Jejich výsledky prý mohou rozvrátit celou onkologii, v tom nejlepším smyslu slova.

Literatura
Northwestern University 19. 10. 2017, eLife 6: e29702, Oncotarget 8: 84643-84658.