Výstřel z tanku M1A1 Abrams. Kredit: U. S. Marine Corps.

Když chcete sejmout vlkodlaka nebo čarodějnici, měla by na ně fungovat stříbrná kulka. Z téhle relativně mladé legendy se postupně stala pěkná metafora pro elegantní, jednoduché, téměř magické řešení složitého problému. Jak říká Wikipedie, takovou stříbrnou kulkou například je, anebo spíše byl penicilin, který dovedl zázračně vybít hrozivé bakteriální infekce.

Když NATO na sklonku Studené války analyzovalo možnosti budoucích tanků Sovětského svazu, i možnosti jednotek NATO jim čelit, tak jim vyšlo, že v polovině devadesátých let by Sověti mohli mít tanky, které odolají veškerým zbraním NATO nasazeným v té době do bitvy. Proto tehdy vývojáři zemí NATO usilovně pracovali na technologiích, které by mohly sovětským tankům čelit. Chtěli ulít stříbrnou kulku.

NATO tehdy rozjelo celou řadu projektů. Byla mezi nimi i technologie čistě elektrického děla, jako jsou například dnešní railguny. Jenomže v osmdesátých letech nebyla taková technologie zvládnutelná, hlavně kvůli veliký nárokům na energii. Takže záhy došlo k tomu, že odborníci NATO začali vyvíjet elektrotermální dělo (ETC, Electro-Thermal Chemical gun). V takovém dělu je prachová náplň náboje nahrazená inertním materiálem, plazmatem. Při výstřelu je náplň prudce zahřáta silným elektrickým výbojem, rychle se rozpíná a tím urychluje střelu náboje v hlavni.

Nabíjení munice do kanonu M256 tanku Abrams. Kredit: U. S. Army.

ETC dělo bylo tehdy hodnocené jako kompromisní technologie mezi klasickými velkými děly a railguny, která zahrnuje prvky obou těchto technologií. Střely z takového děla létají s vyšší energií a přesněji, než u klasického děla, a probijí silnější pancíř a na větší vzdálenost. Ohromnou výhodou ETC munice je to, že neobsahuje výbušninu, nýbrž inertní plazma, které zažehne až pořádný elektrický výboj. To řeší jeden z hlavních problémů posádek tanků, čili riziko exploze vlastní munice po zásahu protivníkem. Američtí vývojáři DARPA to ověřili v projektu „Direct Plasma Production from Electric Solid Propellant for High Velocity Launch Systems“ a zjistili, že ETC munice není citlivá na střelbu z ručních zbraní, blízké exploze ani na požár.

Schéma ETC děla. Kredit: Catalan / Wikimedia Commons.

Proč tedy už dnes nemají tanky a protitankové zbraně NATO ETC děla? Hlavním důvodem je, že se na sklonku osmdesátých let totálně zhroutil Sovětský svaz a jeho tanky tudíž přestaly být hrozbou. Státy NATO se chovají pragmaticky a tak prostě změnily své priority. Přitom už byly k dispozici i prototypy ETC děl. V jednadvacátém století se ale situace změnila, vývojáři na ně navázali a práce na stříbrné kulce pokračují. Výsledky testů v Německu ukázaly, že energie výstřelu 120 mm ETC děla činí 14 MJ a časem by to mohlo být 15. Dělo M258 ráže 120 mm od německé firmy Rheinmetall AG, které používají klíčové americké tanky M1A2 Abrams, přitom při výstřelu uvolní znatelně méně energie, asi 12 MJ.

ETC dělo je zároveň mnohem efektivnější pokud jde o spotřebu elektrické energie v porovnání s railgunem. Výstřel z railgunu totiž spotřebuje asi 550 megawattů, zatímco u ETC děla vyžaduje výstřel asi 40 megawattů. Podle vývojářů DARPA by se ETC děla také mohla velmi dobře uplatnit na válečných lodích a v porovnání s railguny mnohem méně nákladněji. Jestli vývoj ETC bude zdárně a rychle pokračovat, tak by mohly tanky a také lodě NATO brzy střílet dál a přesněji. To se bude v budoucích bitvách velice hodit.

Video:  Abrams Tank Fire: Day & Night Action


Literatura
National Interest 19. 10. 2017, Wikipedia (Electrothermal-chemical technology).