Zuby tyranosauridů objevené nedávno v Japonsku pravděpodobně patřily dosud neznámým druhům, dosahujícím velikosti severoamerických rodů Gorgosaurus a Daspletosaurus. Zde lebka daspletosaura. Kredit: W. D. Matthew, Wikipedie (volné dílo)

O tyranosauridech, tedy čeledi velkých teropodních dinosaurů z období svrchní křídy, už byla na Oslu řeč mnohokrát (zejména pak o jejím slavném zástupci druhu Tyrannosaurus rex). Tyranosauridi obývali oblasti severních kontinentů v době před asi 85 až 66 miliony let, patřili tak k posledním vyvinuvším se skupinám obřích teropodů vůbec.[1] Kromě Severní Ameriky známe jejich pozůstatky také z východní Asie (především z Mongolska a Číny), až do roku 2014 jsme ale jejich fosilie neznali z území Japonska. V říjnu toho roku byl nicméně učiněn objev, který tuto situaci změnil. Vědci tehdy odkryli částečně zachovaný fosilizovaný zub na souostroví Amakusa v prefektuře Kumamoto na ostrově Kjúšú (vrstvy Ikusagaura, skupina Himenoura). Stáří zubu činí asi 80 milionů let a patřil tak evolučně starobylému typu tyranosaurida (pokud ovšem nešlo o pozdního netyranosauridního tyranosauroida).[2] Ztotožnění zubu s čeledí Tyrannosauridae umožnil zjevný kruhový tvar na průřezu mohutného zubu, charakteristický právě pro tyto teropody. Mimochodem, objev dalších zubů předpokládaných tyranosauridů byl v roce 2015 oznámen také z poloostrova Nagasaki, přičemž zde 8 centimetrů dlouhý fosilní zub nasvědčuje přítomnosti asi desetimetrového tyranosaurida.

Lythronax argestes je s geologickým stářím rovných 80 milionů let dosud nejranějším známým tyranosauridem. Žil na území dnešního Utahu zhruba ve stejné době, jako jeho japonští příbuzní. Kredit: Kumiko, Wikipedie (CC BY-SA 2.0)

Objevený fragment z prefektury Kumamoto má podobu zahnuté zubní korunky, měří na délku 42 milimetrů, na šířku 25 milimetrů a jeho „tloušťka“ dosahuje 16 mm. V původním stavu by ovšem i s kořenem měřil na délku přinejmenším 5,6 centimetru. Nejedná se o největší dosud objevený zub teropoda v Japonsku – v roce 2008 byl odkryt mnohem starší zub z období spodní křídy o délce asi 8,2 cm (a největší zuby druhu T. rex dokonce dosahují délky přes 30 cm).[3] Zub byl nicméně charakteristicky vroubkován po svých okrajích, přičemž mezery mezi jednotlivými výstupky činí asi 0,3 mm. Vědci z instituce Goshoura Cretaceous Museum se domnívají, že zub patřil do horní levé čelisti nebo naopak do spodní pravé čelisti dravého dinosaura. Celková délky těla původce zubu mohla dosahovat asi 7 metrů, šlo tedy spíše o menšího až o středně velkého tyranosaurida, velikostní podobného severoamerickým rodům Daspletosaurus nebo Gorgosaurus.[4] Fosilie je každopádně důkazem skutečnosti, že i na území dnešního Japonska se kdysi procházeli menší příbuzní proslulého tyranosaura – jedna z nejzajímavějších skupin dravých dinosaurů vůbec.

Napsáno pro Dinosaurusblog a osel.cz

Short English Summary: Fossilized theropod teeth with characteristic serrations, found in recent years in Japan, are a definite proof of Late Cretaceous tyrannosaurid presence in this Asian country.

Odkazy:

http://www.asahi.com/ajw/articles/AJ201707060047.html

http://blog.everythingdinosaur.co.uk/blog/_archives/2017/07/06/tyrannosaurs-roamed-late-cretaceous-japan.html

http://www.irishexaminer.com/breakingnews/world/these-81-million-year-old-teeth-are-the-first-bit-of-evidence-of-japans-largest-ever-dinosaur-686715.html

http://www.bbc.com/news/blogs-news-from-elsewhere-33522144

http://en.wikipedia.org/wiki/Tyrannosauridae

[1] Brusatte, S. L. and Carr, T. D. (2016). The phylogeny and evolutionary history of tyrannosauroid dinosaurs. Scientific Reports 6, 20252. doi: 10.1038/srep20252

[2] Loewen, M. A.; Irmis, R. B.; Sertich, J. J. W.; Currie, P. J.; Sampson, S. D. (2013). Evans, David C., ed. Tyrant Dinosaur Evolution Tracks the Rise and Fall of Late Cretaceous Oceans. PLoS ONE. 8 (11): e79420. doi:10.1371/journal.pone.0079420

[3] http://archive.fieldmuseum.org/sue/#sues-vital-stats-2

[4] Russell, D. A. (1970). Tyrannosaurs from the Late Cretaceous of western Canada. National Museum of Natural Sciences Publications in Paleontology. 1: 1–34.