Rekonstrukce přibližného vzezření pachycefalosaurida druhu Stygimoloch spinifer. Tento býložravý dinosaurus dosahoval velikosti statného osla a jeho lebka byla ozdobena sérií výrazných trnů. Je ovšem dosud nevyřešenou otázkou, zda šlo o samostatný druh pachycefalosaurida nebo pouze o dospívajícího jedince druhu P. wyomingensis. Kredit: Nobu Tamura, Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

Pachycefalosauridi byli nesporně zajímavou a relativně dosud málo známou skupinou býložravých ptakopánvých dinosaurů, žijících v období svrchní křídy (asi před 90 až 66 miliony let) na území Severní Ameriky a Asie. Jedním z posledních žijících druhů, současníků rodů Pachycephalosaurus, Sphaerotholus a Dracorex (poslední dva jmenované rody však mohou být mladším synonymem rodu Pachycephalosaurus) byl i druh Stygimoloch spinifer, formálně popsaný paleontology Peterem Galtonem (* 1942) a Hansem-Dietrem Suesem (* 1956) roku 1983.[1]

Také tento druh je kontroverzní a podle mínění některých paleontologů představuje rovněž pouze mladší vývojové stadium pachycefalosaura.[2] Jeho zkameněliny byly objeveny v sedimentech souvrství Hell Creek, Ferris a Lance, takže představuje jednoho z posledních žijících druhohorních dinosaurů vůbec.[3] Holotyp nese označení UCMP 119433 a jde o fragment lebky, objevený v Montaně. Stygimoloch žil přibližně před 68 až 66 miliony let a dožil se tedy velkého vymírání na konci křídy. Byl také současníkem známějších druhů dinosauří megafauny, například rodů Tyrannosaurus, Triceratops nebo Ankylosaurus.

Rohatá lebka stygimolocha dokládá, že jeho vědecké jméno není zcela nepatřičné. Tento dinosaurus navzdory svému zřejmě „mírumilovnému“ životnímu stylu stádního býložravce působil na pohled jako nebezpečné a poněkud strašidelné stvoření. Zde exponát rekonstruované lebky v expozici Přírodovědeckého muzea v Berlíně. Kredit: LoKiLeCh, Wikipedie (CC BY 3.0)

Mezi nejzajímavější aspekty tohoto dinosaura patří jeho vědecké jméno. Rodové odkazuje k řece Styx, která v mytologickém podsvětí starého Řecka obtékala říši mrtvých a byla nepřekonatelnou hranicí podsvětí. Moloch byl zase krvelačný bůh dávných blízkovýchodních civilizací, který vyžadoval krvavé dětské oběti. Dinosaurus si toto jméno vysloužil svým bizarním zjevem. Ten podtrhuje i jeho druhové jméno, znamenající „nosič bodců“ (což odkazuje k rohaté bázi jeho lebky).

Stygimoloch patřil v rámci relativně malých pachycefalosauridů do nejvyšší rozměrové kategorie a blížil se svou tělesnou velikostí druhu Pachycephalosaurus wyomingensis. O tom svědčí jeho lebka dlouhá 46 centimetrů, což odpovídá celkové tělesné délce asi 3 až 4 metry a hmotnosti zhruba 200 kilogramů. Výrazně větší byl pouze zmíněný druh s tělesnou délkou kolem 5 metrů a hmotností až kolem 500 kilogramů.

Titulní strana nové knihy Poslední den druhohor, zaměřující se na současné vědecké poznatky i historický výzkum velkého vymírání na konci křídy. Podrobnosti o knize zde.

Abychom však mohli určit přesnější rozměry stygimolocha, museli bychom mít k dispozici víc jeho fosilií a kompletnější části kostry. Stygimoloch měl podstatně menší a užší lebeční kopuli než pachycefalosaurus, jeho hlavu ale zdobilo více bodcovitých výrůstků. Na bázi lebky se nacházely dva výrazné rohy o délce až 15 cm a průměru 5 cm, ty pak byly obklopeny menšími růžky. Funkce této „okrasy“ není známá, zřejmě ale souvisela s pohlavním výběrem a vnitrodruhovou signalizací.[4] Za zmínku v této souvislosti stojí, že podobnou lebeční výzdobou je charakteristický i další kontroverzní druh Dracorex hogwartsia, popsaný v roce 2006 z Jižní Dakoty. Oba jsou některými paleontology (zejména Jackem Hornerem a například i jeho nástupcem ve funkci kurátora sbírek v Museum of the Rockies Johnem Scannelou) považováni za nedospělé exempláře pachycefalosaura. [5] Každopádně je možné konstatovat, že Stygimoloch měl skutečně zajímavé, až mírně děsivé vzezření. Tedy alespoň v našem vnímání, pro samice tohoto dinosaura byli rohatí samci nepochybně atraktivní. Pokud ovšem skutečně nešlo o nedospělé pachycefalosaury, kterým se postupně jejich výrazné růžky zkracovaly…

Napsáno pro Dinosaurusblog a osel.cz

Short English Summary: Despite its name, Stygimoloch was merely a peaceful herbivore, inhabiting what is now Montana and Wyoming at the end of the Cretaceous period, about 68 – 66 mya. Some scientists insist that Stygimoloch is in fact a juvenile/subadult stage of Pachycephalosaurus.

Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/Stygimoloch

http://scienceblogs.com/laelaps/2007/12/07/stygimoloch-a-juvenile-pachyce/

http://www.dinochecker.com/dinosaurs/STYGIMOLOCH

[1] Galton, P. M. and H. D. Sues (1983). New data on pachycephalosaurid dinosaurs (Reptilia: Ornithischia) from North America. Canadian Journal of Earth Sciences 20: 462-472.

[2] Horner J. R. and Goodwin, M. B. (2009). Extreme cranial ontogeny in the Upper Cretaceous Dinosaur Pachycephalosaurus. PLoS ONE, 4(10): e7626. Online full text

[3] Galton, P. M. and H. D. Sues (1983). New data on pachycephalosaurid dinosaurs (Reptilia: Ornithischia) from North America. Canadian Journal of Earth Sciences 20: 462-472.

[4] Goodwin, M. B., E. A. Buchholtz, et al. (1998). Cranial anatomy and diagnosis of Stygimoloch spinifer. Journal of Vertebrate Paleontology18(2): 363-375.

[5] Horner J. R. and Goodwin, M. B. (2009). Extreme cranial ontogeny in the Upper Cretaceous Dinosaur Pachycephalosaurus. PLoS ONE, 4(10): e7626. Online full text