Všichni jsou příbuzní se všemi. Kdyby George Bush a Usáma bin Ladin zahrabali ve svých rodokmenech, nakonec by se dobrali společného pradědy a prababičky. Nemuseli by kutat nijak daleko do minulosti. Americkému prezidentovi by stačilo nahlédnout zhruba do roku 1500 před křesťanským prorokem Ježíšem Kristem a šéf Al Kajdy  bin Labin by se musel poohlédnou po někom, kdo žil kolem roku 2 200 před Hidžrou.
Naše konstatování, jež by zřejmě oba jmenovaní pod přísahou (jeden na bibli a druhý na vous Prorokův) popřeli, vyplývá z práce amerického statistika Douglase Rohda z Massachusetts Institute of Technology. Profesor Rohde vyšel z předpokladu, který velmi jasně formuloval Jan Werich. Podle něj má každý člověk dvě babičky a dva dědečky, a proto je na světě dvakrát více dědečků a babiček, než kolik tu vůbec žije lidí. Něco pravdy na tom je. Každý má dva rodiče, čtyři prarodiče, osm praprarodičů atd. Nakonec se v tomhle zástupu  praprapředků musejí vyskytnout „On“ a „Ona“, od nichž odvozuje svůj původ každý z více než 6 miliard současných obyvatel Země.   
Rohde a jeho kolegové modelovali tuto situaci počítačovým modelem, který bere v úvahu opravdu hodně faktorů. Například zohledňuje izolovanost některých částí světa, i když ani tak odlehlé kouty jako je Tasmánie nejsou a nebyly úplně izolované a i tam se občas někdo zatoulal a i odtamtud občas někdo vyrazil do světa. Pokud bychom nebrali tyto „výstrkovy světa“ v potaz, dopátrali bychom se společného předka všech lidí dokonce ještě dříve – rozhodně by žil za našeho letopočtu. Například všichni Evropané by mohli podle irského historika Marka Humphryse z Dublin City University odvodit svůj původ od někoho, kdo žil v době Karla Velikého.
I tak ale Rohdeovi z jeho počítačového modelování  vychází, že rodokmeny všech současných obyvatel Země jsou hodně propletené a spojují se u člověka, který zřejmě žil někdy kolem roku 1500 př.n.l. ve východní Asii. Právě tam se totiž nachází křižovatka největších migračních cest. Odtud vyráželi lidé k osídlení Ameriky i Oceánie.
Podle téhož modelu bychom někdy kolem roku 5 400 př.n.l. mohli tehdejší lidstvo rozdělit na dvě zcela odlišné skupiny. Část z nich by už dnes neměla vůbec žádné potomky. Zbývající lidé by figurovali v rodokmenech všech stávajících obyvatel Země.
Rohde neoznačil výsledky za překvapující. Podle něj stačí jen pár generací a potomci se rozprchnou na hodně velké vzdálenosti.
„Jsme jedna velká rodiny,“ tvrdí Rohde o obyvatelích Země. „Bez ohledu na jazyk, kterým hovoříme nebo barvu pleti, sdílíme předky s těmi, kdo začali pěstovat rýži na březích řeky Jang c´tiang, s první chovateli koní z Ukrajiny, s lovci obřích lenochodů v Americe a se staviteli Chufevovy pyramidy v Egyptě.“
Možná je tenhle pohled málo „efektní“. Je však rozhodně sympatičtější než komerčně motivované snahy přesvědčit lidi, že jsou potomky „sedmi dcer Eviných“, jak to činí u nás v poslední době tak populární britský genetik Bryan Sykes v jedné z mnoha svých poněkud kontroverzních knih. Cílem knihy je pohříchu „naťuknout“ čtenáře myšlenkou, že by si mohl nechat určit „prababičku“  u Sykesovy soukromé firmy vydělávající na určování typů mitochondriální DNA.  Možná bychom se opravdu měli o trochu více zamýšlet nad tím, co mají současní obyvatelé Země společného, a neopájet se jednotlivostmi, jež nás rozdělují a jimiž se navzájem lišíme.

Někdy kolem roku 1500 př.n.l. žil jejich společný předek.