Překvapení na atolu Bikini: 70 let po jaderných testech kvete životem

Na Bikini explodovalo 23 jaderných zbraní a také jedny plavky. Jenže krátery po termojaderných pumách vesele kolonizují koráli. Mohli bychom odkoukat jejich triky pro boj s rakovinou?

Castle Bravo, 1954. Největší exploze v režii USA. Kredit: US Department of Energy.

Kdo by neznal Bikini? Je to slavný atol v Tichém oceánu, součást Marshallových ostrovů. Lagunu atolu obklopuje 36 ostrůvků o celkové ploše ani ne 6 kilometrů čtverečních. Atol Bikini ale přesto získal světovou proslulost. Bývala to jaderná střelnice Spojených států, na které se v letech 1946 až 1958 odehrálo celkem 23 jaderných explozí. Nešlo přitom o žádné prskavky. Právě tady se v roce 1954 odehrál test Castle Bravo, nejsilnější jaderná exploze USA. Explodovala při něm termonukleární puma s účinkem 16 Mt TNT. Aby toho nebylo málo, jméno bikini nesou i dvoudílné plavky, které se staly „atomovým výbuchem“ ve světě plážové módy.

Korály u atolu Bikiny: Kredit: Stephen Palumbi.

Ostrůvky, laguna i široké okolí atolu Bikini mají za sebou jaderné exploze o celkovém úhrnu účinku 42,2 megatun. Neměl by tam zůstat kámen na kameni. Měla by to být mrtvá, sterilní jaderná poušť. Ale není. Podobně jako v Černobylu, i na atolu Bikini jsou vědci poslední dobou fascinováni přírodou plnou života. Když v organizaci UNESCO v roce 2010 poněkud škodolibě zapsali Bikini na seznam kulturního dědictví jako typickou jadernou střelnici, tak museli zmínit, že atol symbolizuje úsvit jaderného věku, i když vypadá jako mírumilovný tropický ráj. Což skutečně vypadá.

Able, 1946. První test na atolu Bikiny. Kredit: US Air Force.

Více než šedesát let po poslední jaderné explozi se na Bikini vypravili vědci ze Stanfordu. Hodlali tam studovat dlouhodobé a nepochybně i děsivé následky jaderného pokusničení. Oproti všemu očekávání tam objevili vzkvétající útesy s korály, kraby, hejny ryb a žraloky. Ve světě, který se strachuje z blednutí korálových útesů, to je neuvěřitelné.

Marshallovy ostrovy. Bikini v horní části. Kredit: Hobe / Wikimedia Commons.

Předsudky o jaderné zkáze se lidí drží zuby nehty. Harold A. Miller a jeho spolupracovníci budou na Bikini pátrat, jestli přece jenom jaderné testy nějak „skrytě nepoškodily biodiverzitu“. A jak se říká, kdo doopravdy moc chce, tak jistě něco najde. Zdejší korály čeká přečtení DNA, kontrolování mutací a všechny ty věci.

Expedice ze Stanfordu se také nadšeně rozepsala o tom, jak se setkali se žralokem bez druhé hřbetní ploutve, což, jak upřímně doufají, by mohl být důsledek „mutací způsobených zářením“.

Děsivá jaderná pustina na Bikiny. Kredit: Ron Van Oers / Bikiny.

Nejde ale jenom o úsměvné snahy naplnit očekávání. Navíc není pochyb o tom, že termonukleární megatunové exploze doopravdy zmasakrují krajinu široko daleko. Jen se z toho příroda očividně vzpamatovává rychleji a pohodověji, než jsme si mysleli. Vzkvétající korálové útesy na Bikini by ale mohly pro nás být užitečné velmi praktickým způsobem. Miller s kolegy doufají, že přijdou na to, jak koráli na Bikini vlastně dokázali tak rychle kolonizovat krátery po vodíkových pumách. Nějak se musejí vyrovnávat s radioaktivitou, která tam nepochybně byla a je.

Je to ironie. Nejenom že po sobě brutální exploze jaderných zbraní na Bikini zanechaly ráj plný palem a korálových útesů. Teď možná přispějí k objevu mechanismů, které jim pomáhají uchránit DNA v buňkách před poškozením a těla před nádory. To by velmi pomohlo našemu boji proti rakovině.

Video: Castle Bravo declassified

Literatura
Stanford University 28. 6. 2017.

Autor: Stanislav Mihulka

Datum: 19.07.2017

Tisk článku

Související články:

Ekosystémy v Černobylu jsou pozoruhodně „zdravé“ Autor: Josef Pazdera (12.08.2005)
Radiační riziko ruských požárů je nesmysl Autor: Stanislav Mihulka (17.08.2010)
Opomíjený následek jaderné havárie v Černobylu Autor: Miloslav Pouzar (24.03.2011)
Pro posouzení radiačních rizik jsou důležité proporce Autor: Vladimír Wagner (29.03.2011)
Černobyl kypí životem Autor: Stanislav Mihulka (08.10.2015)

Diskuze:

Dávkový příkon je na atolu nízký

Vladimír Wagner,2017-07-22 21:24:58

Na tom, že příroda není radiací na atolu nijak viditelně postižena, není nic podivného. V nedávné době měřili záření gama na ostrově odborníci Kolumbijské univerzity a odhadovali roční dávku z umělých zdrojů. Zjistili, že je pod hodnotou přírodního pozadí na řadě míst na Zemi. V principu by se tam už lidé mohli vrátit. Problémem může být, a tyto možnosti je třeba prozkoumat, zda nedochází k hromadění radioaktivity v plodinách a organismech, které by navrátilci využívali pro obživu. Pokud by se i v tomto případě zjistilo, že nedochází k překročení limitů vedoucích k zdravotnímu riziku, teoreticky by se sem člověk mohl vrátit.
V Černobylu se nepozorují u živočichů a rostlin mutace vlivem radiace. Rád bych viděl odkaz na zdroj, kde je informace o tom střílení zvěře v Černobylu, aby se zabránilo šíření mutací z radiace, o čemž píše pan Secka.