Povrch Marsu. Moc živě to tam nevypadá. Kredit: NASA.

Výzkum života na Marsu se dostává do slepé uličky. Sváří se v něm totiž dvě mocné, ale bohužel zcela protichůdné tendence. Jednou z nich je odvěká touha zjistit, jestli je na Marsu život. A pořádně ho přitom prozkoumat. Proti tomu ale jde stále silnější panická hrůza ze zárodků a kontaminace. V NASA jsou posedlí strachem, že na Mars zavlečeme pozemské bakterie, které tam, řekněme, nakopají zadek místním bakteriálním „indiánům“.

Charles Cockell. Kredit: University of Edinburgh.

Výsledkem toho všeho je, že NASA věnuje ohromné úsilí sterilizaci veškerého vybavení, co posílá do vesmíru. Zároveň je mučí vědomí, že taková sterilizace nikdy nemůže být totální. Leda by si ve sterilní laboratoři odpálili vodíkovou pumu. Poraženým je v tom případě hlavně průzkum Marsu, který trpí zbytečnými náklady, zdržováním, a zřejmě také záměrným vybíráním méně slibných míst k přistání, kde je nižší riziko případné kontaminace. Což je, stručně řečeno, na hlavu.

Snad teď v NASA naleznou trochu více klidu a rozvahy díky nové studii, kterou mají na svědomí britští vědci Jennifer Wadsworth a Charles Cockell z Edinburské univerzity. Nedostali se, pravda, na Mars, ale pečlivě si ho simulovali v laboratoři. Zabývali se tím, jak přívětivé je prostředí na povrchu Marsu pro pozemské bakterie. Soustředili se přitom na chloristany, čili soli kyseliny chloristé, v anglických textech známé jako „perchlorates“, tedy s mírnou nadsázkou „perchloráty“. V podstatě to jsou extrémně se chovající soli dost extrémní kyseliny. Některé bývají součástí pyrotechnických směsí nebo raketového paliva, což hovoří za vše.

Jennifer Wadsworth. Kredit: J. Wadsworth

Tady na Zemi známe perchloráty jako slušně stabilní za pokojové teploty. Aktivuje je až vysoká teplota. Na Marsu je dost mrazivo. Ale Wadsworthová s Cockellem zjistili, že perchloráty může za podmínek panujících na povrchu Marsu aktivovat i UV záření. A to bez vysokých teplot. Aktivované perchloráty, to je jiná káva. V experimentech vyšlo najevo, že perchloráty aktivované UV zářením vymažou bakterie Bacillus subtilis jako nic během pár minut. Tyto bacily přitom podle našich znalostí představují běžnou kontaminací kosmických sond, které posíláme do vesmíru.

Ďábelsky silná kyselina chloristá. Kredit: Benjah-bmm27 / Wikimedia Commons.

Perchloráty jsou na povrchu Marsu zřejmě prakticky všude. Podle Wadsworthové a Cockella tím pádem nemají pozemské bacily na Rudé planetě šanci přežít po delší dobu. Platí to ale i pro jiné typy mikroorganismů? To zatím není jasné, ale nejspíš nebude problém to postupně ověřit. Zároveň ale také není jasné, jestli to je finální hřebík do rakve pátrání po marťanských mikrobech. Optimisté budou tvrdit, že musíme hledat pod povrchem Marsu nebo možná ještě hlouběji. Anebo že místní organismy na Marsu jistě budou na perchloráty nějak rafinovaně přizpůsobené. Realisty, podle kterých je tahle planeta na bezpočtu pěkných a detailních fotek zjevně mrtvá, asi bude slyšet jen málokdo. Je to tedy s perchloráty špatná nebo dobrá zpráva?

Video:  Charles Cockell: Uninhabited habitats in the Universe

Literatura
AFP 6. 7. 2017.