Erythema migrans - charakteristický znak boreliózy. Kredit: Autor: Jost Jahn CC BY-SA 2.0

Co všechno klíšťata přenášejí?

1.) Lymeskou borreliózu

Tu nám zprostředkují předáním bakterie rodu Borrelia. K nejvíce nakaženým zvířatům v přírodě patří hlodavci, pak zvěř zvaná vysoká, ale i někteří ptáci. Z těch ji na nás přenesou. Prvními příznaky jsou zvýšená teplota, bolest hlavy, únava, bolest svalů a kloubů. Všímat bychom si měli charakteristické červené vyrážky v místě kousnutí, kde postupně vytvoří rozšiřující se kruhy. Pokud nenasadíme antibiotika včas, hrozí obtížně léčitelné komplikace postihující nervovou soustavu, srdce i klouby. Zrádná je proměnlivou inkubační dobou. Ta může být 2 dny, stejně tak měsíc, nebo několik měsíců.  A k vytvoření zmiňované červené skvrny nemusí dojít vždy.

2.) Klíšťovou encefalitidu

Jde o virové onemocnění, ale i v tomto případě jsou rezervoárem infekce hlodavci a lesní zvěř. Ale i ovce, kozy a krávy, z jejichž mléka se také můžeme nakazit. Týden až dva po nakažení většinou dojde ke dvěma fázím. Ta první připomíná chřipku provázenou bolením celého člověka a celkovou únavou. Poté se jakoby uzdravíme, aby vzápětí nastoupila druhá fáze. Tu provází vysoké horečky, světloplachost, zvracení, třesavka, předrážděnost, blouznění až ztráta vědomí. Zatímco v případě borreliózy stačí podat penicilin, v tomto případě, tak jako u jiných virových onemocnění, se léčí jen symptomy, mimo jiné klidem.

Tularemický vřídek v místě, kudy do těla vnikla infekce. ( Kredit CDC )

3.) Ehrlichiózu

Nemoc se podobá borrelióze, jen její bakteriální původce je jiný (Ehrlichia, Anaplasma). Postihuje plíce, játra a mozek. Naštěstí i zde zabírají antibiotika, zvláště ta širokospektrální.

4.) Babesiózu

Původcem je prvok z rodu výtrusovců, kteří si vegetují uvnitř červených krvinek. V těch dávají vznik svému stádiu zvanému merozoit. V napadené krvince bývají až čtyři. Nemoc se hodně podobá malárii. K bolení všeho se přidávají horečky  40,5°C .

5.) Tularémii

Říká se jí zaječí nemoc a způsobuje ji bakterie Francisella tularensis. Klíště je jejím rezervoárem a k nákaze stačí  jen asi  deset až padesát bakterií. Po třech až deseti dnech se v místě štípance objeví vřídky. Nemoc doprovází horečka, malátnost, únava, později nás čekají píštěle na mízních uzlinách a léze v mnoha orgánech.  Žádnou z uvedených infekcí nelze brát na lehkou váhu. Všechny mohou vést k trvalému těžkému poškození zdraví a smrti.

Galaktóza (beta-D-galactopyranose). Sumární vzorec galaktózy: C6H12O6

Bohužel ani tento výčet se nezdá být konečný

Klíšťata nám dovedou zadělat na problém ještě něčím, co nemá s infekcí  nic společného. Alespoň ne takovou infekcí, pod kterou se myslí to, když nám nakažené klíště svými slinami do těla předá viry, bakterie nebo prvoky. Alergii na párek v rohlíku nám poněkud paradoxně může přivodit i klíště nenakažené. Jednoduše proto, že má ve slinách alfa-galaktózu.

Alpha-gal. Celým „jménem“: 3-O-α-D-Galactopyranosyl-D-galactopyranose. Někdy se uvádí jako: 3-α-Galactobiose; Gal(α1-3)Gal; alpha-D-Gal-(1→3)-D-Gal. Sumární vzorec alfa-gal: C12H22O11

Co je galaktóza a co alfa-galaktóza?

Galaktóza (zkráceně gal) je monosacharid s šesti uhlíky (hexóza). Jako součást mateřského mléka je důležitým zdrojem energie pro kojence. Její  deriváty se vyskytují v mnoha oligo- a polysacharidech.  Alfa-galaktóza - 1,3-galaktóza  (zkráceně „alfa-gal“), o kterou nám v tomto článku jde, je také sacharid, ale na rozdíl od naprosté většiny savců, kteří tuto látku v membránách svých buněk mají, je nám (člověku) cizí. Tím, že klíště saje krev na zvířatech, má alfa-gal struktury ve svých slinách. Jakmile nám tento sacharid ve formě glykosilovaných proteinů svým kousancem vpraví do krevního oběhu, náš imunitní systém to hodně rozčílí. Jde o stejnou reakci, kvůli které nám chirurgové nemohou transplantovat zvířecí orgány a proč se nám odhojují. U někoho se imunitní systém stane na alfa-gal tak přecitlivělým, že jakmile se ve střevech objeví větší množství jejích proteiových komplexů, uvede to imunitní systém do stavu nepříčetnosti. V praxi to pro takového nešťastníka může znamenat, že poté, co ho klíště  senzitizovalo, si dá třeba vepřo knedlo zelo a po několika hodinách mu začne být zle. Ty slabší případy se ke zdravotníkům a do statistitk nedostanou, jen ty horší s kterými se jezdí na pohotovost.

Marianne van Hage, MD, PhD. Šéfová kolektivu na Karolinska Institutet, kde jako první narazili na možnou souvislost galactose-α-1,3-galactose u klíšťat s alergií na červené maso.

Průjem doprovází zrudnutí po celém těle s bolestivou kůží a otoky, které se nevyhnou ani plícím takže nastanou respirační problémy. Problém se může vyhrotit do stavu označovaného anafylaktický šok. A při něm už jde o život nejen astmatikům.  Imunologicky jde o spuštění alfa-gal alergické reakce. Veřejnost si to ale překřtila po svém na „alergii na maso“, a tak se to do značné míry ujalo. V anglické literatuře se proto můžeme setkat se zkratkou MMA (Mammalian Meat Allergy). Charakteristické pro MMA alergii je, že k nevolnostem po pozření červeného masa dochází v rozmezí třech až osmi hodin.

Thomas A. Platts-Mills. Britský imunolog a alergolog, autor více než 300 publikací a ředitel divize na University of Virginia School of Medicine.

Jak je alergie na maso v populaci rozšířená?

Těžko říci, případy jsou hlášeny z Austrálie, Francie, Německa, Španělska, Japonska, Koreje a Švédska. Podle Amerických doktorů z Vanderbilt University a University of Virginia v Charlottesville, by nemuselo jít o nijak výjimečnou záležitost. Sami uvádějí, že se s těmito alergiemi na svých pracovištích setkávají několikrát týdně. Hodně často má jít o lidi, kteří předtím, než je štíplo klíště, neměli s konzumací masa sebemenší problémy. Jak zákeřnou dovede tato alergie být uvádí na případu lovce, který celý život jedl zvěřinu a až nedávno, poté co opakovaně skončil na jednotce intenzivní péče, se zjistilo, co u něj život ohrožující stavy navozuje.

Víte, že od poloviny všech klíšťat, které po nás lezou, nic nehrozí? Menší samečci, na rozdíl od samiček, jsou mírumilovní a nekoušou. Nás vyhledávají jen proto, že jim to zvyšuje šance potkat svou vyvolenou.

Určit diagnózu je v těchto případech problém i pro odborníky. Avízem bývají až hladiny specifických  imunoglobulínů IgE a IgM v krvi a zmínka nemocného, že ho nedávno štíplo klíště.

Amblyomma americanum, klíště americké. (Kredit CDC)

Alergolog Erin McGintee má rajon v klíšťaty hodně promořené oblasti - východním Long Islandu. Jak uvádí, tak se v uplynulých třech letech setkal se zhruba dvěma sty případy, Přičemž častěji postiženými se stávali ti, kteří často chodili do přírody. Nejméně ve třiceti případech šlo o děti a nejmladšímu byly čtyři nebo pět let.

Proč si vědci myslí, že v náhlém vzniku alergie na červené maso hrají neblahou roli klíšťata?

Podle význačného alergologa Platts-Millse z  University of Virginia je na tuto myšlenku přivedl lék proti rakovině cetuximab. Lék je účinný, ale někteří pacienti po něm otékali a dostávali alergické reakce. Jak se ukázalo, tak alergikům se v krvi vytvořilo hodně protilátek proti alfa-gal. Ne, že by je štíplo klíště, ale vše se vysvětlilo tím, že lék se připravuje na geneticky modifikovaných myších a protože jsou savci, byly v něm stopy alfa-gal. Injekce pacienty senzitizovaly podobně jako štípnutí klíštětem.

Ixodes ricinus, klíště obecné (Kredit: James Lindsey at Ecology of Commanster)

Když si k tomu vědci přidali statistické zjištění, že 80 % postižených nesnášenlivostí červeného masa před propuknutím ataku štíplo klíště. A že v jejich  krvi testy stanovují až dvacetinásobně vyšší hladinu protilátek proti alfa-gal. Začalo to všechno do sebe slušně zapadat. Podle Platts-Millse je ale ve slinách klíšťat kromě alfa-gal celá řada dalších látek, které by mohly u spouštění alergické reakce a uvolňování histaminu asistovat. Protože jde o žhavý problém, na němž se dají trhnout publikační body, začíná se problému věnovat celá řada laboratoří, a tak je pravděpodobné, že o alergii na maso budeme brzo psát znovu. A za všechny masožravce doufám, že to bude i z pohledu léčby nepřirozeně vynuceného vegetariánství.   

Alfa-gal ve svých tkáních nemají ze savců jen člověk a opice starého světa. Teoreticky by po takovém bushmeatu nemuselo alergikům na červené maso, nic být. (Kredit: Thomas Lersch in the Leipzig Zoo. Wikipedia)

Závěr

V Česku a Slovensku zatím nikdo případ „půlvegetariánství“ po kousnutí klíštětem nezaznamenal. Americké případy jsou dávány do vztahu s klíštětem Amblyomma americanum. To ale u nás nežije. Bylo by legitimní předpokládat, že v našich končinách nám nic podobného nehrozí a pacienty, kterým je po jídle z neznámého důvodu zle, nemáme. Jenže švédští výzkumníci z prestižního ústavu Karolinska Institutet nám takovou naději zhatili. Případy alergických reakcí a vysokých titrů protilátek proti alfa-galaktóze už nějakou dobu zaznamenávají. Konkrétně v souvislosti s klíšťaty „trä fästing“. Entomologové jim říkají  Ixodes ricincus. Tak ale říkají i našemu klíštěti obecnému.

Napsáno exkluzívně pro Unilabs Slovensko.

K těm optimističtějším zprávám patří snad jen to, že zatím nikdo nevyloučil, že by nutně muselo jít o alergii na celý život. Když teď víme, co nám může hrozit od klíšťat, třeba začneme být méně malicherní k tomu, jak nám ty naše samičky občas doma pijí krev. Mohlo by být i hůř.

Literatura

Hamsten C, Starkhammar M, Tran TAT, Johansson M, Bengtsson U, Ahlén G, Sällberg M, Grönlund H, vanHage M .Identification of galactose-α-1,3-galactose in the gastrointestinal tract of the tick Ixodes ricinus; possible relationship with red meat allergy. Allergy 2013; 68: 549–552.

John W Steinke, et al: "The alpha gal story: Lessons learned from connecting the dots". J Allergy Clin Immunol. 2015 Mar; 135(3): 589–597.doi:  10.1016/j.jaci.2014.12.1947
University of Virginia School of Medicine NEWS