Premolár nalezený v Bulharsku má pocházet z hominina Graecopithecus freybergi. Tomu už by dnes táhlo na 7,24 milionů let. Foto: Wolfgang Gerber, University of Tübingen.

Na počátku všeho byl zub

V jílovité půdě dávno vyschlého řečiště, nedaleko zapadlé bulharské vesnice Rupkite, našel pětiletý kluk zub. Stalo se to před patnácti lety. Shodou okolností šlo o vnuka amatérského paleontologa Petara Popdimitrova, který se dovtípil, že by mohlo jít o fosilii nějakého pravěkého zvířete. Štěstím bylo, že jeho zeť byl zubařem. Navzdory tomu, že zub měl jen tři kořeny, mu přišel zub podobný lidskému.

Spodní čelist tvora pojmenovaného Graecopithecus freybergi nalezenou v Pyrgos Vassilissis dnes můžete spatřit v metropolitním muzeu v Athenách. Její stáří je 7,175 milionů let. Foto: Wolfgang Gerber, University of Tübingen.

Dalším šťastným řízením osudu se nález dostal k profesoru Nikolaji Spassovovi z bulharského Národního muzea a také Denisu Geraadsovi z přírodopisného muzea v Paříži.

Moudří pánové naznali, že v případě modrošedé a velmi opotřebované stoličky, se skutečně jedná o zub z našich lidských prvopočátků. Jedna vlaštovička léto nedělá, a tak nález upadl poněkud v zapomnění.  Nyní se k němu vědci vrátili. Bulhar Spassov spolu s Němkou Madelaine Böhme z Tübingen University, Jochenem Fussem z Eberhard-Karls-University  a Davidem Begunem z Toronta přichází s tvrzením, že zub souvisí s jiným nálezem a že oba jsou pozůstatky bytosti nazvané Graecopithecus.

Graecopithecus, jak ho prezentují na stránkách bulharského Národního muzea (NMNHS). Kredit: Assen Ignatov

Kdo byl  Graecopithecus?

Mělo by jít o hominina, což je termín, kteří odborníci na evoluci používají pro linii našich přímých „ne-opičích“ předků. Zmíněná čtveřice vědců dala nález zubu z Bulharska do souvislosti s čelistí dříve nalezenou v Řecku. Jak se ukázalo, nejen, že zub jakoby čelisti z oka vypadl, ale oběma je také více než sedm milionů let. A právě tento časový údaj se stal podstatným detailem. Znamená totiž, že obě fosilie jsou starší, než Sahelský člověk z Čadu  (Sahelanthropus), kterého jiná parta našla v roce 2001 v Africe a který je dnes považován za našeho přímého předka. Na základě toho, že „Sahelan“ je mladší, německo-bulharsko-kanadský tým zformuloval odvážnou hypotézu. Podle té se evoluční linie hominina (s jejími příslušníky homininy) vyvinula ve středomoří.

Madelaine Böhme je profesorkou paleontologie na Tübingen University a je považována za vedoucí osobnost výzkumného kolektivu. I když to ve svém Curriculum Vitae neuvádí, příjmení Böhme dává tak trochu tušit české kořeny její rodiny.

Převedeno do lidštiny to znamená, že v době, kdy jsme byli lidmi i šimpanzi zároveň, náš společný předek vznikl a žil v Evropě a odtud osídlil Afriku. Což neznamená nic jiného, než že migrační vlna musela  tehdy mít směr opačný, než ta dnešní. Dá se dokonce říci, že nejstarší z Evropanů si vzal své saky paky a přestěhoval se do Afriky, kde pak dal vznik Afričanům.

Týká se poznatek člověka přezdívaného moudrým?

V podstatě ano, ale je potřeba stále mít na paměti, že tu nejde o vznik druhu Homo sapiens,  ale o jeho předchozí vývoj, vznik evoluční linie, která k naší moudrosti teprve směřovala.  V případě graecopitéka se jedná o společného předka nás, ve smyslu druhu  Homo sapiens, tak neandrtálců, denisovanů, australopitéků,… a našich v současné době nejbližších příbuzných z řad  šimpanzů.

Graekopitékovi se již dostalo přezdívky „El Graeco“. Takto je podle pokynů vědců zpodobnil Velizar Simeonovski (Chicago). V pozadí je mastodont, žirafy, hroch a gazely, které v té době na území Evropy žili. NMNHS.

Z afrického vyhynulého hominida Sahelantropa se nám zachovala lebka, čelist a zuby. Nyní se ukázalo, že evropský Graekopiték byl ještě starší. Kredit Didier Descouens , Wikipedia, CC BY-SA 4.0

Středozemní Graecopithecus tehdy vážil asi 40 kg, což je podobně jako hmotnost dnešních samic šimpanze. Vynikal masivními a silnými čelistmi, jimiž byl schopen rozžvýkat i kůru stromů, kaštany,... Nejspíš už také chodil vzpřímeně. 

Jedněmi je nová teorie o našem původu přijímána s nadšením, jiní jsou z ní v rozpacích. Početně největší je zatím tábor těch, kteří si myslí, že formulovat závěr z jednoho zubu a zlomené čelisti je předčasné.

Nám Evropanům lichotivé tvrzení stojí zatím skutečně jen na dvou nálezech. Za ten první, jak jsme si už řekli, vděčíme dítěti a za ten druhý z místa Pyrgos Vassilissis Wehrmachtu. Německá armáda za druhé světové války jihovýchodně od Athén budovala bunkry v rámci obranné linie před spojenci. Místo, kde čelist byla za války  nalezena, je dnes zastavěno a další vykopávky tam nejsou možné.

Dalším paradoxem v celé záležitosti je, že uvedená čelist byla dlouho považována za zvířecí. Měla patřit  opici podobné kočkodanovi.

Práce v terénu jsou limitované ubohým rozpočtem. Ročně se pohybují v rozsahu desítek dnů. Bulharsko se jeví jako budoucí zlatý důl paleontologických nálezů. (NMNHS).

Přírodní rezervace v Devínské Nové Vsi (Slovensko). Kredit V. Tóth.

Bulharsko je nejchudší zemí EU s chronickým nedostatkem finančních prostředků. V uplynulém létě  výkopové práce v terénu představovaly pouhých osm dnů. Rozsah uskutečněných vykopávek se s těmi v Africe nedá porovnávat. Na letošní podzim už ale vědci plánují kopat na pomezí Řecka a Makedonie. Německo-bulharsko-kanadská čtveřice doufá, že se jim „přelití lidství do Afriky a ne z Afriky do Evropy“, podaří podepřít dalšími nálezy a z hypotézy se tak stane respektovaná teorie. Přispět by k tomu nemusel jen Balkán.

Profesor Nikolaj Spassov doufá, že se někde v Evropě najdou další kosterní pozůstatky, které kontroverzní teorii o původu člověka podpoří. Kredit: National Museum of Natural History, Sofia

I Slovensko má svá želízka v ohni. Takovou lokalitou je i Devínská Nová Ves. Ta je spíš známá nedávným masakrem, kdy střelec jménem Ľubomír Harman zabil 7 lidí, dalších 15 postřelil , má také lokalitu Kobyla s pískovnou, kde sídlí vlhy pestré a kde se našly známky pravěkého osídlení spadající do inkriminované doby.

Závěr

Ať už původ homininů ve finále připadne Africe, nebo Evropě, již nyní si počátky lidství musíme posunout dál do minulosti. Motat do toho ale barvu pleti, jak už se o to zastánci čisté rasy pokoušejí, je hloupost. Jednoduše proto, že to je mnohem pozdější kapitola a s naším nejranějším vývojem to nemá společného zhola nic.

Literatura

Jochen Fuss, et al.: Potential hominin affinities of Graecopithecus from the Late Miocene of Europe, PLOS ONE 2017, https://doi.org/10.1371/journal.pone.0177127