:: OSEL.CZ :: - V Africe jsme nevznikli - kontroverzní pohled na počátky lidství

V Africe jsme nevznikli - kontroverzní pohled na počátky lidství

Zub z Bulharska a čelist z Řecka se ukázaly být staré více než 7 milionů let. Na tom by nebylo nic zajímavého, kdyby nešlo o kosti bytosti, které se odborně nyní říká hominin. Nálezy jsou starší, než všechny pozůstatky tohoto našeho předka nalezené v Africe. Otázkou je, zda dva evropské artefakty jsou dost na to, aby kantoři mohli učit, že s počátkem našeho lidství to je jinak, než se píše v učebnicích. A zda interpretaci „nepocházíme z Afriky“ nemáme považovat za nepodloženost s rasistickým podtextem?

Premolár nalezený v Bulharsku má pocházet z hominina Graecopithecus freybergi. Tomu už by dnes táhlo na 7,24 milionů let. Foto: Wolfgang Gerber, University of Tübingen.

Na počátku všeho byl zub

V jílovité půdě dávno vyschlého řečiště, nedaleko zapadlé bulharské vesnice Rupkite, našel pětiletý kluk zub. Stalo se to před patnácti lety. Shodou okolností šlo o vnuka amatérského paleontologa Petara Popdimitrova, který se dovtípil, že by mohlo jít o fosilii nějakého pravěkého zvířete. Štěstím bylo, že jeho zeť byl zubařem. Navzdory tomu, že zub měl jen tři kořeny, mu přišel zub podobný lidskému.

Spodní čelist tvora pojmenovaného Graecopithecus freybergi nalezenou v Pyrgos Vassilissis dnes můžete spatřit v metropolitním muzeu v Athenách. Její stáří je 7,175 milionů let. Foto: Wolfgang Gerber, University of Tübingen.

Dalším šťastným řízením osudu se nález dostal k profesoru Nikolaji Spassovovi z bulharského Národního muzea a také Denisu Geraadsovi z přírodopisného muzea v Paříži.

Moudří pánové naznali, že v případě modrošedé a velmi opotřebované stoličky, se skutečně jedná o zub z našich lidských prvopočátků. Jedna vlaštovička léto nedělá, a tak nález upadl poněkud v zapomnění. Nyní se k němu vědci vrátili. Bulhar Spassov spolu s Němkou Madelaine Böhme z Tübingen University, Jochenem Fussem z Eberhard-Karls-University a Davidem Begunem z Toronta přichází s tvrzením, že zub souvisí s jiným nálezem a že oba jsou pozůstatky bytosti nazvané Graecopithecus.

Graecopithecus, jak ho prezentují na stránkách bulharského Národního muzea (NMNHS). Kredit: Assen Ignatov

Kdo byl Graecopithecus?

Mělo by jít o hominina, což je termín, kteří odborníci na evoluci používají pro linii našich přímých „ne-opičích“ předků. Zmíněná čtveřice vědců dala nález zubu z Bulharska do souvislosti s čelistí dříve nalezenou v Řecku. Jak se ukázalo, nejen, že zub jakoby čelisti z oka vypadl, ale oběma je také více než sedm milionů let. A právě tento časový údaj se stal podstatným detailem. Znamená totiž, že obě fosilie jsou starší, než Sahelský člověk z Čadu (Sahelanthropus), kterého jiná parta našla v roce 2001 v Africe a který je dnes považován za našeho přímého předka. Na základě toho, že „Sahelan“ je mladší, německo-bulharsko-kanadský tým zformuloval odvážnou hypotézu. Podle té se evoluční linie hominina (s jejími příslušníky homininy) vyvinula ve středomoří.

Madelaine Böhme je profesorkou paleontologie na Tübingen University a je považována za vedoucí osobnost výzkumného kolektivu. I když to ve svém Curriculum Vitae neuvádí, příjmení Böhme dává tak trochu tušit české kořeny její rodiny.

Převedeno do lidštiny to znamená, že v době, kdy jsme byli lidmi i šimpanzi zároveň, náš společný předek vznikl a žil v Evropě a odtud osídlil Afriku. Což neznamená nic jiného, než že migrační vlna musela tehdy mít směr opačný, než ta dnešní. Dá se dokonce říci, že nejstarší z Evropanů si vzal své saky paky a přestěhoval se do Afriky, kde pak dal vznik Afričanům.

Týká se poznatek člověka přezdívaného moudrým?

V podstatě ano, ale je potřeba stále mít na paměti, že tu nejde o vznik druhu Homo sapiens, ale o jeho předchozí vývoj, vznik evoluční linie, která k naší moudrosti teprve směřovala. V případě graecopitéka se jedná o společného předka nás, ve smyslu druhu Homo sapiens, tak neandrtálců, denisovanů, australopitéků,… a našich v současné době nejbližších příbuzných z řad šimpanzů.

Graekopitékovi se již dostalo přezdívky „El Graeco“. Takto je podle pokynů vědců zpodobnil Velizar Simeonovski (Chicago). V pozadí jsou vidět mastodont, žirafy, hroch a gazely, o nichž z vykopávek víme, že v té době na území Evropy žili. NMNHS. http://www.nmnhs.com/17052301-news_en.html

Graekopitékovi se již dostalo přezdívky „El Graeco“. Takto je podle pokynů vědců zpodobnil Velizar Simeonovski (Chicago). V pozadí je mastodont, žirafy, hroch a gazely, které v té době na území Evropy žili. NMNHS.

Z afrického vyhynulého hominida Sahelantropa se nám zachovala lebka, čelist a zuby. Nyní se ukázalo, že evropský Graekopiték byl ještě starší. Kredit Didier Descouens , Wikipedia, CC BY-SA 4.0

Středozemní Graecopithecus tehdy vážil asi 40 kg, což je podobně jako hmotnost dnešních samic šimpanze. Vynikal masivními a silnými čelistmi, jimiž byl schopen rozžvýkat i kůru stromů, kaštany,... Nejspíš už také chodil vzpřímeně.

Jedněmi je nová teorie o našem původu přijímána s nadšením, jiní jsou z ní v rozpacích. Početně největší je zatím tábor těch, kteří si myslí, že formulovat závěr z jednoho zubu a zlomené čelisti je předčasné.

Nám Evropanům lichotivé tvrzení stojí zatím skutečně jen na dvou nálezech. Za ten první, jak jsme si už řekli, vděčíme dítěti a za ten druhý z místa Pyrgos Vassilissis Wehrmachtu. Německá armáda za druhé světové války jihovýchodně od Athén budovala bunkry v rámci obranné linie před spojenci. Místo, kde čelist byla za války nalezena, je dnes zastavěno a další vykopávky tam nejsou možné.

Dalším paradoxem v celé záležitosti je, že uvedená čelist byla dlouho považována za zvířecí. Měla patřit opici podobné kočkodanovi.

Práce v terénu jsou limitované ubohým rozpočtem. Ročně se pohybují v rozsahu desítek dnů. Bulharsko se jeví jako budoucí zlatý důl paleontologických nálezů. (NMNHS).

Přírodní rezervace v Devínské Nové Vsi (Slovensko). Kredit V. Tóth.

Bulharsko je nejchudší zemí EU s chronickým nedostatkem finančních prostředků. V uplynulém létě výkopové práce v terénu představovaly pouhých osm dnů. Rozsah uskutečněných vykopávek se s těmi v Africe nedá porovnávat. Na letošní podzim už ale vědci plánují kopat na pomezí Řecka a Makedonie. Německo-bulharsko-kanadská čtveřice doufá, že se jim „přelití lidství do Afriky a ne z Afriky do Evropy“, podaří podepřít dalšími nálezy a z hypotézy se tak stane respektovaná teorie. Přispět by k tomu nemusel jen Balkán.

Profesor Nikolaj Spassov doufá, že se někde v Evropě najdou další kosterní pozůstatky, které kontroverzní teorii o původu člověka podpoří. Kredit: National Museum of Natural History, Sofia

I Slovensko má svá želízka v ohni. Takovou lokalitou je i Devínská Nová Ves. Ta je spíš známá nedávným masakrem, kdy střelec jménem Ľubomír Harman zabil 7 lidí, dalších 15 postřelil , má také lokalitu Kobyla s pískovnou, kde sídlí vlhy pestré a kde se našly známky pravěkého osídlení spadající do inkriminované doby.

Závěr

Ať už původ homininů ve finále připadne Africe, nebo Evropě, již nyní si počátky lidství musíme posunout dál do minulosti. Motat do toho ale barvu pleti, jak už se o to zastánci čisté rasy pokoušejí, je hloupost. Jednoduše proto, že to je mnohem pozdější kapitola a s naším nejranějším vývojem to nemá společného zhola nic.

Literatura

Jochen Fuss, et al.: Potential hominin affinities of Graecopithecus from the Late Miocene of Europe, PLOS ONE 2017, https://doi.org/10.1371/journal.pone.0177127

Autor: Josef Pazdera

Datum: 20.06.2017

Tisk článku

Související články:

Nejstarší lidská DNA z Jámy kostí Autor: Stanislav Mihulka (05.12.2013)
Venuše z Renancourt – objev století pravěkého umění Autor: Josef Pazdera (30.11.2014)
Co prozradil nejstarší genom z lidské linie? Autor: Stanislav Mihulka (20.03.2016)
Vědci odhalili příčinu Brexitu Autor: Josef Pazdera (05.04.2017)
Kamenozubařina Autor: Josef Pazdera (12.04.2017)

Diskuze:

Veľa mi mohli napovedať simulácie na superpočítačoch

Anton Matejov,2017-06-21 07:33:02

Neviem prečo to ešte archeológov, nenapadlo spojiť sily s odborníkmi na klímu a flóru, genetikmi a pokúsiť sa vytvoriť nejaké simulácie na superpočítačoch podľa potravinového reťazca a cez šírenie migráciu.

Veľmi pozmenili naše predstavy v astronómii simulácie na superpočítačoch o vzniku a migrácii našich planét v slnečnej sústave. Simulácie na superpočítačoch naznačili, že naše obrie planéty ako Jupiter a Saturn migrovali nielen smerom k Slnku ale aj smerom od Slnka a to bolo veľké prekvapenie spred asi dvadsať rokov.
Teda migrovali aj naše planéty, nielen ľudia a z rasového pohľadu teórie gravitácie nielen smerom k Slnku. Simulácie naznačovali, že v našej slnečnej sústave mali vzniknúť najviac tri obrie planéty. Niečo teda máme navyše a treba to vysvetliť. Migráciu planét sa potvrdila aj u iných objavených planét u druhých hviezd a dnes už nemáme taký staticky pohľad ako spred pár desiatok rokov.
Rozbili sa primitívne npohľady ako napríklad ...Najprv vzniklo Slnko. A bolo svetlo. Potom vznikli planéty. A tie planéty sú na svojich dráhach dodnes. Vesmír alebo Boh má oveľa väčšiu fantáziu ako ľudia, či niektorí takzvaní boží zástupcovia.

Objavili sa nejaké možnosti o simulácii života. Napríklad niektorí vedci začali počítať podľa narastaní zložitosti života na štýl Moorovho zákona pozadu.
(Moorov zákon je empirické pravidlo, že zložitosť integrovaných obvodov sa zdvojnásobuje každých 18 mesiacov, pričom cena ostáva konštantná. Prekvapivo približne platí dodnes)
Vyšlo im nečakane, že život je starý cez 10 miliárd rokov! Teda ak je to pravda, život je starší ako naša zem okolo 4,6 miliárd rokov a život je dokonca riadne starší ako naša hviezda Slnko (vznik okolo 5 miliárd rokov dozadu) Život bo asi importovaný z vesmíru napríklad cez kométy (teória panspermii), iní v tom môžu vidieť import cez bohov, alebo vyspelých mimozemšťanov.

Počítanie simulácia genetikov o prvom Adamovi tiež riadne pozmenili naše predstavy a nastolili niektoré riadne čudné otázky. Vznikla takzvaná hrdla teória hrdla. Mužom hrozilo v našej histórii asi dvakrát vymretie! Posledne vymretie hrozilo asi okolo 4 000 - 8 000 rokov s pred naším letopočtom!

Mňa v mladosti fascinovali teraz zavrhované teórie o polovodnom štýle života našich predkov.
Veď aj delfíni sa vrátili, ako suchozemskí cicavci do mora. Patria k najinteligentnejším morským živočíchom s veľmi podobným mozgom ako u ľudí.
Tá strata srsti, spriamená chrbtica by tiež šla z časti vysvetliť nejakou formou polovodného života u niektorých našich ľudoopích predkov. Po zmene klímy a zánikoch pralesoch sa mohli v polovodnych prostrediach naší predkovia oveľa lepšie brániť predátorom, ako na savanách.
Simulácie by mali potvrdiť, alebo vyvrátiť, či by našich predkov na savanách vlastne vtedajšie šelmy nevyhladili.
U ľudí je prekvapivé aj automatické spomalenie tepu srdca vo vode. Boli aj nejaké artefakty, že sa živili aj stravou z morských biotopov, ktorá výrazne ovplyvnila rast objemu mozgu. Naší predkovia sa mohli opakovane vraciať k určitej forme polovodného života. Opakované ich s takých foriem polovodného života a biotopov mohla vyhnať dajme tomu zmena klímy. Tá schopnosť našich predkov, prekonávať dokonca aj moria,kontinety, či vzťah k ohňu tomu tiež napovedajú.
Možno teda naše predstavy a pohľad, pozmenia aj simulácie na superpočítačoch. Mňa asi ťažko niekto k superpočítačom pustí, a financií na prenajatie počítačových simulácii tiež nemám. Jedine sa snažiť zaujať niektorých tvorivých ľudí s myšlienkou presadiť takéto simulácie.