Trojhvězda z mračna v souhvězdí Persea. Kredit: Bill Saxton, ALMA (ESO/NAOJ/NRAO), NRAO/AUI/NSF.

Je to letitá záhada astronomie. Navíc s příchutí katastrofického děsu. Má naše Slunce hvězdného partnera? Když vědci dospěli k názoru, že prakticky jistě žádného takového sourozence nemá, tak se ukazuje, že je to vlastně špatně položená otázka.

Pokud se zeptáme, zda se Slunce zrodilo s hvězdným partnerem před 4,5 miliardami let, tak je odpověď kupodivu opačná – prakticky jistě ano. Tvrdí to radioastronomka Sarah Sadavoy ze Smithsonian Astrophysical Observatory na Harvardu a teoretický fyzik Steven Stahler z Kalifornské univerzity v Berkeley. Podle nich se totiž s hvězdným sourozencem rodí víceméně všechny hvězdy typu Slunce.

Steven Stahler. Kredit: UC Berkeley.

Osamělost Slunce bije do očí. Mnoho hvězd má své společníky, včetně nejbližších hvězd v systému Alfa Centauri. Astronomové si vždy lámali hlavu tím, jak vícehvězdné systémy vznikají. Zrodí se společně? Polapí jedna hvězda druhou? Rozdělí se někdy dvojhvězdy na single hvězdy?

Astronomové také dlouho hledají hvězdného partnera Slunce, který si vysloužil poněkud depresivní přezdívku Nemesis. Někteří tuhle hvězdu totiž podezřívali, že se pravidelně vrací ke Slunci a přitom narušuje oběžné dráhy asteroidů, které pak dělají ve vnitřní části Sluneční soustavy strašné věci, včetně vymření velkých dinosaurů. Nikdo ale žádnou takovou Nemesis nenalezl.

Temné molekulární mračno Barnard 68. Kredit: FORS Team, 8.2-meter VLT Antu, ESO.

Sadavoyová se Stahlerem prozkoumali rádiové záření obrovského molekulárního mračna v souhvězdí Persea s hvězdnou porodnicí, vzdáleného 600 světelných let. Využili data projektu VANDAM, který se soustředil na velmi mladé hvězdy molekulárního mračna v souhvězdí Persea. Zároveň také modelovali vznik hvězd. Když si všechno dali dohromady, tak dospěli k názoru, že nějaká Nemesis ve Sluneční soustavě skutečně existovala. Bylo to ale podle nich hrozně dávno. Ať badatelé modelovali, jak chtěli, vždy jim vycházelo, že hvězdy, jako je Slunce, vznikají v párech, jako navzájem poměrně vzdálené hvězdy ve dvojhvězdě. Páry hvězd vydrží asi milion let a pak se jejich cesty rozejdou.

Rádiový snímek dvojice velice mladých hvězd v molekulárním mračnu. Kredit: SCUBA-2 survey image by Sarah Sadavoy, CfA.

Jestli to tak doopravdy bylo, tak Slunce vzniklo se sourozencem, který byl od něj vzdálený asi 500 AU, tedy 500 krát vzdálenost mezi Slunce a Zemí. To je také 17 krát dál, než v jaké vzdálenosti obíhá kolem Slunce planeta Neptun. Podle modelů Sadavoyové a Stahlera tím pádem „Nemesis“ vlastně nikdy životu na Zemi neuškodila. Záhy po svém vzniku se oddělila od Slunce a ztratila se mezi okolními hvězdami.

Astronomové v posledních desetiletích intenzivně studují počítačové modely hroucení mračen kosmického plynu a prachu a vzniku hvězd. Před pár lety dospěl Pavel Kroupa z německé Univerzity v Bonnu na základě takových simulací k závěru, že všechny hvězdy podobné Slunci vznikají jako dvojhvězdy. Doposud ale scházely přesvědčivé doklady pozorováním. Teď přijde na řadu pozorování dalších molekulárních mračen, a pokud i v nich vznikají hvězdy v párech, tak můžeme brát existenci sourozence Slunce jako velmi pravděpodobnou záležitost.

Literatura
UC Berkeley 13. 6. 2017, arXiv:1705.00049.