SudburyRock. Doklad roztavené horniny, kterou později obklopila příměs vyvřelin. (Kredit: Balz Kamber)

Když planetu zasáhne velký meteorit, tak je to samozřejmě pořádná spoušť. Ale jak se zdá, nejde jenom o samotný dopad a jeho bezprostřední následky, jako je vznik patřičně velkého kráteru, déšť roztavených hornin, vyvržení spousty hmoty do atmosféry nebo třeba monumentální vlny tsunami, pokud se dotyčný meteorit strefí do oceánu – což na Zemi z větší části pokryté vodou není zase tak těžké. Nový výzkum dokládá, že zásah meteoritem může rozpoutat rozsáhlé soptění, které změní povrch planety, a také klima, protože vynese spoustu nového vyvřelého materiálu z hlubin Země.

Balz Kamber. Kredit: ICRAG.

Mezinárodní tým, kterému šéfoval geochemik Balz Kamber z irské Trinity College Dublin, dospěl k tomu, že nárazy velkých meteoritů mohou vyvolat dramatické, rozsáhlé, intenzivní a také dlouhotrvající sopečné erupce. Vědci studovali horniny, které vyplňují jeden z největších dochovaných impaktních kráterů na této planetě – kráter Sudbury v kanadském Ontariu. Tento kráter vyhloubil meteorit o velikost 10 až 15 kilometrů, který před 1,849 miliardami let narazil do tehdejšího superkontinentu Nuna.

Sudbury pohledem satelitu. Kredit: NASA.

Je to už dávno a tvar kráteru pozměnily geologické pochody. Jeho původní velikost byla nejspíš kolem 250 kilometrů, což ze Sudbury dělá druhý největší známý a potvrzený kráter. První místo náleží jihoafrickému kráteru Vredefort, jehož průměr dosahuje 300 kilometrů. Třetím v pořadí je slavný Chicxulub s průměrem asi 180 kilometrů. Kráter Sudbury byl bezprostředně po dopadu vyplněn roztavenou horninou, kterou později doplnily horniny s kousky vyvřelin.

Geologie Sudbury. Kredit: Natural Resources Canada.

Kambera a jeho kolegy zaujalo, že úlomky vyvřelin v kráteru Sudbury mají zvláštní tvar, který jim připomněl krabí klepeta. Takový tvar je přitom geologům povědomý. Vznikají tehdy, když se bubliny plynu roztrhají roztavenou horninu. Je to známka divokých explozivních erupcí, v nichž hraje roli voda. Takové erupce bývají k vidění třeba na Islandu, když se vzbudí sopka pod ledovcem. V Sudbury ale „krabí“ úlomky vyvřelin vznikly dlouhou dobu po dobu meteoritu, v době, kdy byl kráter zaplaven mořskou vodou. Složení těchto úlomků se navíc měnilo v čase. Podle všeho šlo nejprve o soptění spojené s nárazem roztavenou zemskou kůrou, potom došlo na magma z hlubších vrstev Země.

Podle Kambera to dokládá, že nárazy meteoritů do planety mohou mít ještě závažnější důsledky, než jsme si mysleli. Pokud mají Kamber a spol. pravdu, tak velký meteorit spustí rozsáhlé a dlouhodobé soptění, které změní povrch planety. Teď bude velmi zajímavé prozkoumat další kamenné planety, tedy Merkur, Venuši a Mars, stejně jako Měsíc. Tam se totiž neodehrává rozsáhlá a nepřetržitá desková tektonika, takže tam můžeme detailně prozkoumat následky dopadů velkých meteoritů na terestrickou planetu v mnohem zachovalejší podobě.

Jak je vidět, po dopadu velkého meteoritu následuje peklo na Zemi. Případ s dopadem v Chicxulubu na konci křídy ale zároveň ukazuje, že i takový nečas je možné na Zemi přežít. A to je docela povzbudivá zpráva.

Video:  Research Profile: Professor Balz Kamber


Literatura
Trinity College Dublin 3. 5. 2017, Journal of Geophysical Research Planets online 22. 4. 2017, Wikipedia (Sudbury Basin).