Když planetu zasáhne velký meteorit, tak je to samozřejmě pořádná spoušť. Ale jak se zdá, nejde jenom o samotný dopad a jeho bezprostřední následky, jako je vznik patřičně velkého kráteru, déšť roztavených hornin, vyvržení spousty hmoty do atmosféry nebo třeba monumentální vlny tsunami, pokud se dotyčný meteorit strefí do oceánu – což na Zemi z větší části pokryté vodou není zase tak těžké. Nový výzkum dokládá, že zásah meteoritem může rozpoutat rozsáhlé soptění, které změní povrch planety, a také klima, protože vynese spoustu nového vyvřelého materiálu z hlubin Země.
Mezinárodní tým, kterému šéfoval geochemik Balz Kamber z irské Trinity College Dublin, dospěl k tomu, že nárazy velkých meteoritů mohou vyvolat dramatické, rozsáhlé, intenzivní a také dlouhotrvající sopečné erupce. Vědci studovali horniny, které vyplňují jeden z největších dochovaných impaktních kráterů na této planetě – kráter Sudbury v kanadském Ontariu. Tento kráter vyhloubil meteorit o velikost 10 až 15 kilometrů, který před 1,849 miliardami let narazil do tehdejšího superkontinentu Nuna.
Je to už dávno a tvar kráteru pozměnily geologické pochody. Jeho původní velikost byla nejspíš kolem 250 kilometrů, což ze Sudbury dělá druhý největší známý a potvrzený kráter. První místo náleží jihoafrickému kráteru Vredefort, jehož průměr dosahuje 300 kilometrů. Třetím v pořadí je slavný Chicxulub s průměrem asi 180 kilometrů. Kráter Sudbury byl bezprostředně po dopadu vyplněn roztavenou horninou, kterou později doplnily horniny s kousky vyvřelin.
Kambera a jeho kolegy zaujalo, že úlomky vyvřelin v kráteru Sudbury mají zvláštní tvar, který jim připomněl krabí klepeta. Takový tvar je přitom geologům povědomý. Vznikají tehdy, když se bubliny plynu roztrhají roztavenou horninu. Je to známka divokých explozivních erupcí, v nichž hraje roli voda. Takové erupce bývají k vidění třeba na Islandu, když se vzbudí sopka pod ledovcem. V Sudbury ale „krabí“ úlomky vyvřelin vznikly dlouhou dobu po dobu meteoritu, v době, kdy byl kráter zaplaven mořskou vodou. Složení těchto úlomků se navíc měnilo v čase. Podle všeho šlo nejprve o soptění spojené s nárazem roztavenou zemskou kůrou, potom došlo na magma z hlubších vrstev Země.
Podle Kambera to dokládá, že nárazy meteoritů do planety mohou mít ještě závažnější důsledky, než jsme si mysleli. Pokud mají Kamber a spol. pravdu, tak velký meteorit spustí rozsáhlé a dlouhodobé soptění, které změní povrch planety. Teď bude velmi zajímavé prozkoumat další kamenné planety, tedy Merkur, Venuši a Mars, stejně jako Měsíc. Tam se totiž neodehrává rozsáhlá a nepřetržitá desková tektonika, takže tam můžeme detailně prozkoumat následky dopadů velkých meteoritů na terestrickou planetu v mnohem zachovalejší podobě.
Jak je vidět, po dopadu velkého meteoritu následuje peklo na Zemi. Případ s dopadem v Chicxulubu na konci křídy ale zároveň ukazuje, že i takový nečas je možné na Zemi přežít. A to je docela povzbudivá zpráva.
Video: Research Profile: Professor Balz Kamber
Literatura
Trinity College Dublin 3. 5. 2017, Journal of Geophysical Research Planets online 22. 4. 2017, Wikipedia (Sudbury Basin).
Rozbouřil meteorit na konci křídy divoké soptění?
Autor: Stanislav Mihulka (06.10.2015)
Způsobil Chicxulub zemětřesení v Coloradu?
Autor: Vladimír Socha (21.04.2017)
Podivuhodný kráter Manson
Autor: Vladimír Socha (24.04.2017)
Jak moc pozměnil impakt budoucí Mexický záliv?
Autor: Vladimír Socha (02.05.2017)
Diskuze:
Reakce na protější straně planety
Mintaka Earthian,2017-05-07 11:51:04
Přijde mi celkem logické, že impakt vyvolá vulkanickou reakci i na druhé straně planety.
Od prvního setkání s mapou Marsu mám za to, jeho Hellas Impact Basin a na opačné polokouli Olympus Mons a vysočina Tharsis mají přímou souvislost.
Re: Reakce na protější straně planety
Josef Hrncirik,2017-05-08 13:29:16
Povrchová seismická vlna by se za ideálních podmínek fokusovala u protinožců.
Určitě však nese jen malý podíl energie a je silně tlumena hlavně prací v rozhraní, zejména do oceánu.
Určitě dorazí mnohem později než přímá vlna, která by mohla dorazit cca po půl hodině.
Odhadují, že její energie by mohla zdvihnout desku o cca 14 m.
Poněkud by se mohl fokusovat odraz od "rovníku", který by dorazil cca 10 min po první vlně.
Frekvenci bych tipoval tak na 1/4 Hz.
Silnou fokusaci bych v té 10. minutě chaotického třesení už nečekal.
Spíše mě zaujal nesymetrický kráter ? 3/1 a ? vydatnost? či hloubka a původ Ni a Cu dolů v kráteru.
Geofyzici a geologové, napravte bludy!
1,85 miliard let je strašně moc.
Radim Polášek,2017-05-06 15:26:00
Kdoví jak silná byla tehdy zemská kůra. Jestli nebyla jen pár kilometrů silná a jestli tak onen pád meteoritu prostě jen zemskou kůru v kráteru úplně nezničil, nerozlámal a neodstranil. Takže jestli jenom nějakou dobu, tisíce nebo milióny let, netrvalo, než na tom místě uvnitř kráteru nepřestala sopečná činnost a nevytvořila se znova vrstva pevné zemské kůry.
Kdoví jak by to dopadlo dnes, kdyby se meteorit o průměru třebas jen kilometr trefil do nějakého živého magmatického krbu. Třeba Yelowstone v severní Americe, Toba v Indonésii, nějaký magmatický krb na Islandu nebo třeba Flegejské pole u Neapole v Itálii.
Kolik desítek nebo možná tisíců let nebo ještě déle by trvalo, než by na takovém místě přestala intenzívní sopečná činnost a než by se vytvořil znova dnešní stav spící sopky pouze s nějakými výrony plynů, horkými gejzíry a slabými zemětřesnými otřesy a podobně.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
