Model torosaura v životní velikosti, expozice Museum of the Rockies v Bozemanu (Montana, USA). Lebka měří na délku (zde spíše na výšku) téměř 3 metry. Velikost ceratopsida vynikne teprve při blízkém pohledu na podobný model, protože dinosaurus dosahoval velikosti i hmotnosti dospělého sloního samce. Kredit: V. Socha, červenec 2009.

Vzhledem k tomu, kolik pozornosti již tu bylo věnováno dinosaurům, známým ze souvrství Hell Creek, je až s podivem, že zde zatím neměl svůj samostatný článek obří ceratopsid Torosaurus latus. Tento pozdně křídový příslušník podčeledi Chasmosaurinae byl blízkým příbuzným proslulejšího triceratopse, se kterým také často sdílel ekosystémy.[1] Torosauři byli ale mnohem méně početní než jejich velmi hojní „bratránci“ s třírohou tváří. V současnosti s trochou nejistoty rozlišujeme dva druhy rodu Torosaurus, a to T. latus (popsaný roku 1891)[2] a T. utahensis (popsaný nejprve jako Arrhinoceratops utahensis roku 1946 a již jako T. utahensis v roce 1976)[3]. První dva exempláře tohoto dinosaura objevil paleontolog John Bell Hatcher na území Wyomingu a jméno jim dal Othniel Charles Marsh v roce 1891. Ačkoliv je rodové jméno obvykle překládáno jako „býčí ještěr“, ve skutečnosti znamená spíše „proděravělý ještěr“, a to s odkazem na výrazné otvory v lebečním límci. Nápadným znakem, který odděloval tohoto ceratopsida od jeho příbuzného triceratopse je zejména prodloužený krční límec, který je i proporcionálně velmi dlouhý a obsahuje již zmíněné kruhové otvory. V roce 2009 dokonce John Scanella a Jack Horner přišli s domněnkou, že torosaurus není samostatným rodem dinosaura, ale jednoduše jen velmi starý či plně dospělý jedinec triceratopse, kterému se s věkem zvětšily a „proděravěly“ jeho lebeční štíty.[4] Tato myšlenka ale nebyla obecně přijata a v současnosti není plně uznávaná (ačkoliv nebyla dosud ani uspokojivě vyvrácena).

Exemplář MOR 1122, rovněž z expozice Museum of the Rockies v Bozemanu. S celkovou délkou kolem 252 cm patřila tato lebka spíše k průměrně (či lehce nadprůměrně) velkým. Kredit: Tim Evanson, Wikipedie (CC BY-SA 2.0)

Torosauři byli každopádně masivní rohatí dinosauři, kteří patří k vůbec k největším zástupcům této skupiny. Největší v současnosti známá lebka torosaura (exemplář MOR 981) měří na délku 277 centimetrů, což z ní činí jednu z nejdelších známých lebek suchozemských živočichů vůbec.[5] Další dvě lebky torosaura měří rovněž přes 250 centimetrů, konkrétně asi 257 a 252 cm.[6]Podle neoficiálních informací pak jedna dosud nepopsaná lebka z Montany může měřit dokonce 3,2 metru na délku, ale více informací o ní zatím není k dispozici. Celková délka těla torosaura činila asi 7,6 až 9 metrů a hmotnost dosahovala šesti metrických tun.[7] Je ale pravděpodobné, že existovaly i větší exempláře, jejichž fosilie jsme zatím bohužel nenašli. Torosauři žili v období pozdního maastrichtu (před 68 až 66 miliony let) na území Laramidie od kanadského Saskatchewanu na severu až po Texas na jihu.[8] Byli tedy geograficky značně rozšíření a nejspíš se dočkali i katastrofy K-Pg, jejich početnost ale byla relativně nízká. A tím se opět dostáváme k otázce vědecké platnosti torosaura – skutečně se mohlo jednat jen o plně dospělého a odrostlého triceratopse? Pokud se tato domněnka potvrdí, o torosaura definitivně přijdeme a nadále mu budeme muset říkat triceratops, protože tento rod byl popsán stejným paleontologem (O. C. Marshem) o dva roky dříve. V tom případě by se i tento článek měl jmenovat jinak, například „Kolosální ceratopsid, plně dospělý Triceratops“, což by bylo samozřejmě poněkud uhozené. Jak se to tedy má s „toromorfní“ hypotézou ve skutečnosti?

 

Horner a Scanella propracovali svoji hypotézu velmi důkladně a nebáli se zapojit ani histologické studium růstu kostí ve fosiliích zmíněných ceratopsidů. V roce 2011 a 2012 nicméně přichází Andrew Farke a Nicholas Longrich s kritikou těchto závěrů a docházejí po podrobné analýze a falzifikaci hypotézy k závěru, že Torosaurus jednoduše není Triceratops a jde tedy o dva rozdílné rody ve stejné době a na stejném místě žijících ceratopsidů.[9] V roce 2013 pak přichází již zmíněný Farke s Leonardem Maiorinem s další studií, která je založena na statistické analýze morfoprostoru (tvarového prostoru), která popisuje variaci lebek ceratopsidů s ohledem na jejich věk a vývoj. Autoři studie došli k závěru, že lebka druhu Torosaurus latus si v průběhu dospívání zřejmě zachovávala odlišnou morfologii v porovnání s lebkami triceratopsů, a to druhu T. horridus i T. prorsus.[10] Nedoceratops, který byl považován za možný přechodný článek mezi oběma rody, pak podle obou vědců rozhodně tímto článkem není. Autoři studie sice připouštějí, že jejich výzkum může být zkreslen faktem, že mají k dispozici jen malý počet exemplářů torosauřích lebek, nicméně ani to nemůže ovlivnit jejich konečný závěr. Jak se dnes v podstatě shodují Scanella s Hornerem i jejich vědečtí odpůrci, definitivní vyřešení tohoto zajímavého problému bude možné až po získání většího vzorku dat pro podrobnější morfometrické analýzy nebo například po objevu dobře zachovaných fosilií mláďat torosaurů (pokud existovaly). Jako obvykle tedy nezbývá než si počkat. Co je ale pár let či dekád oproti geologickému času, který nás od těchto dinosaurů dělí?

Napsáno pro Dinosaurusblog a osel.cz

Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/Torosaurus

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=38861

http://www.dinochecker.com/dinosaurs/TOROSAURUS

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/t/torosaurus.html

[1] Farke, A. A. (2006). „Cranial osteology and phylogenetic relationships of the chasmosaurine ceratopsid Torosaurus latus„, str. 235-257. In K. Carpenter (ed.). Horns and Beaks: Ceratopsian and Ornithopod Dinosaurs. Indiana Univ. Press (Bloomington).

[2] O. C. Marsh (1891). „Notice of new vertebrate fossils“, The American Journal of Science, series 3 42: 265-269.

[3] D. A. Lawson (1976). „Tyrannosaurus and Torosaurus, Maestrichtian dinosaurs from Trans-Pecos, Texas“, Journal of Paleontology 50(1): 158-164.

[4] Scannella J. (2009). „And then there was one: synonymy consequences of Triceratops cranial ontogeny“, Journal of Vertebrate Paleontology 29: 177A.

[5] Farke, A. A. (2006). „Cranial osteology and phylogenetic relationships of the chasmosaurine ceratopsid Torosaurus latus„, str. 235-257. In K. Carpenter (ed.). Horns and Beaks: Ceratopsian and Ornithopod Dinosaurs. Indiana Univ. Press (Bloomington).

[6] Lull, R. S. (1933). A revision of the Ceratopsia or horned dinosaurs, Memoirs of the Peabody Museum of Natural History 3(3): 1-175.

[7] Holtz, Thomas R. Jr. (2011). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages, Winter 2010 Appendix.

[8] Farke, A. (2002). „A review of Torosaurus (Dinosauria: Ceratopsidae) specimens from Texas and New Mexico“, Journal of Vertebrate Paleontology, 22: 52A.

[9] Farke, A. A. (2011). „Anatomy and taxonomic status of the chasmosaurine ceratopsid Nedoceratops hatcheri from the Upper Cretaceous Lance Formation of Wyoming, U.S.A..“ PLoS ONE 6 (1): e16196. doi:10.1371/journal.pone.0016196

[10] Maiorino L., Farke A. A., Kotsakis T., Piras P. (2013). „Is Torosaurus Triceratops? Geometric Morphometric Evidence of Late Maastrichtian Ceratopsid Dinosaurs“, PLoS ONE 8(11): e81608. doi:10.1371/journal.pone.0081608