Přežívání dětí a gen pro obsah kyslíku v krvi
Některé tibetské ženy mají v krvi relativně vysokou hladinu kyslíku. Tento znak je podmíněn geneticky. Děti matek s genem pro vysokou hladinou kyslíku v krvi mají pětkrát vyšší šanci, že přežijí dětství.
Tým pracovníků pod vedením antropoložky jménem Cynthia Beall z Case Western Reserve University v Clevelandu ve státě Ohio, zpracoval data o matkách a jejich dětech z více než 900 tibetských domácností. Jednalo se o rodiny jejichž domov se nachází nad hranicí 4200 m nad mořem.
Výzkumníci měřili ženám obsah kyslíku v krvi a sbírali genealogické údaje týkající se jejich plodnosti, včetně počtu těhotenství, porodů, přežívajících dětí a dalších faktorů zdravotního stavu. I když ženám nebyla odebírána a zkoumána jejich DNA, přesto bylo možno na tomto souboru žen odhalit existenci genu, který své nositelce propůjčuje vlastnost, že její krev je snadněji okysličována. Umožnilo to statistické vyhodnocení dat, které vzalo v úvahu genetické vztahy jedinců v rámci sledované populace. Podle výsledků, jedna z předpokládaných dvou kopií genu, dává ženám důležitou vlastnost, která souvisí s vyšší nasyceností jejich krve kyslíkem. Nositelky takového genu mají výhodu v tom, že méně trpí stresem způsobovaným kyslíkovým deficitem z vysoké nadmořské výšky.
Zajímavé je, že nositelství genu pro vyšší hladinu kyslíku neovlivňuje schopnost ženy otěhotnět, nebo přivést na svět potomka. V tom totiž mezi oběma skupinami rozdíl zjištěn nebyl.
Když ale výzkumníci porovnali jak na tom jsou děti od matek s genem pro kyslík a děti od matek, které příslušný gen nevlastní, vyšlo najevo, že děti od matek s tímto „ochranným“ genem se věku jednoho roku dožívaly pětkrát častěji. Dále výzkum ukázal, že dívky s genem pro kyslík se mnohem častěji dožívají věku 15 let, kdy samy se stávají dospělými a začínají mít děti. Ve skupině s nízkým obsahem kyslíku v průměru každé ženě zemřelo 2,5 dítěte. Ve skupině s vysokým kyslíkem zmíralo ženám jen 0,4 dítěte. Z toho všeho vyplývá, že předpokládaný gen poskytuje svým nositelkám značnou reprodukční výhodu.
Vyšší přežitelnost potomků, od rodičů nesoucích určité geny, je přirozeným jevem a v přírodě se uplatňuje jako přirozená selekce na dané prostředí. „Znát odpověď na to jak se lidé adaptují na určité podmínky je důležitá“ komentuje výsledek pokusu Mark Weiss, vedoucí projektu National Science Foundation - instituce, která výzkum financovala. Tato studie, podle Weisse, podporuje darwinistický přístup ke genetické adaptaci jak se vyrovnat s kyslíkovým deficitem ve vysokých nadmořských výškách.
Tak jak lidé migrují z tropických oblastí až do těch nehostinných, adaptují se jak kulturně, tak biologicky. Studie je podle Weise elegantní příklad genetického utváření populace, které jí dovoluje žít v extrémních podmínkách.
Výzkumnice Beallová hodlá ve výzkumu pokračovat a zjistit, co předpokládaný gen řídí a proč děti matek, které jej nevlastní, často umírají. Pokud se jí příčinu skutečně podaří odhalit a děti léčit, bude to také znamenat zánik evolučního vývoje himálajské lidské populace.
Výzkumníci měřili ženám obsah kyslíku v krvi a sbírali genealogické údaje týkající se jejich plodnosti, včetně počtu těhotenství, porodů, přežívajících dětí a dalších faktorů zdravotního stavu. I když ženám nebyla odebírána a zkoumána jejich DNA, přesto bylo možno na tomto souboru žen odhalit existenci genu, který své nositelce propůjčuje vlastnost, že její krev je snadněji okysličována. Umožnilo to statistické vyhodnocení dat, které vzalo v úvahu genetické vztahy jedinců v rámci sledované populace. Podle výsledků, jedna z předpokládaných dvou kopií genu, dává ženám důležitou vlastnost, která souvisí s vyšší nasyceností jejich krve kyslíkem. Nositelky takového genu mají výhodu v tom, že méně trpí stresem způsobovaným kyslíkovým deficitem z vysoké nadmořské výšky.
Zajímavé je, že nositelství genu pro vyšší hladinu kyslíku neovlivňuje schopnost ženy otěhotnět, nebo přivést na svět potomka. V tom totiž mezi oběma skupinami rozdíl zjištěn nebyl.
Když ale výzkumníci porovnali jak na tom jsou děti od matek s genem pro kyslík a děti od matek, které příslušný gen nevlastní, vyšlo najevo, že děti od matek s tímto „ochranným“ genem se věku jednoho roku dožívaly pětkrát častěji. Dále výzkum ukázal, že dívky s genem pro kyslík se mnohem častěji dožívají věku 15 let, kdy samy se stávají dospělými a začínají mít děti. Ve skupině s nízkým obsahem kyslíku v průměru každé ženě zemřelo 2,5 dítěte. Ve skupině s vysokým kyslíkem zmíralo ženám jen 0,4 dítěte. Z toho všeho vyplývá, že předpokládaný gen poskytuje svým nositelkám značnou reprodukční výhodu.
Vyšší přežitelnost potomků, od rodičů nesoucích určité geny, je přirozeným jevem a v přírodě se uplatňuje jako přirozená selekce na dané prostředí. „Znát odpověď na to jak se lidé adaptují na určité podmínky je důležitá“ komentuje výsledek pokusu Mark Weiss, vedoucí projektu National Science Foundation - instituce, která výzkum financovala. Tato studie, podle Weisse, podporuje darwinistický přístup ke genetické adaptaci jak se vyrovnat s kyslíkovým deficitem ve vysokých nadmořských výškách.
Tak jak lidé migrují z tropických oblastí až do těch nehostinných, adaptují se jak kulturně, tak biologicky. Studie je podle Weise elegantní příklad genetického utváření populace, které jí dovoluje žít v extrémních podmínkách.
Výzkumnice Beallová hodlá ve výzkumu pokračovat a zjistit, co předpokládaný gen řídí a proč děti matek, které jej nevlastní, často umírají. Pokud se jí příčinu skutečně podaří odhalit a děti léčit, bude to také znamenat zánik evolučního vývoje himálajské lidské populace.
Děti žen, které mají gen pro vyšší nasycenost krve kyslíkem, mají v Tibetu pětkrát větší šanci se dožít jednoho roku věku.
Pramen: National Science Foundation
Proc.Natl Acad. Sci.
Autor: Josef Pazdera
Datum: 20.09.2004 22:23
Diskuze:
