Martha K. McClintock je nyní profesorkou psychologie na universitě v Chicagu, je zakladatelkou Ústavu pro mysl a biologii a současně ředitelkou Centra pro interdisciplinární zdravotní výzkum (CIHDR). Před 46 lety, tehdy ještě jako začínající psycholožka na Harvardu, publikovala v časopise Nature článek nazvaný „Menstrual Synchrony and Suppression“. Pomohl jí v kariérním růstu a stala se slavnou. (Kredit: University od Chicago)

Za nyní již obecně uznávanou představou synchronizace cyklů společně žijících žen stojí práce americké psycholožky Marthy Mc Clintock z Harvard University v Cambridge. V roce 1971 jí v časopise Nature vyšel článek, v němž popisuje jak získala údaje o nástupu  menstruace od 135 amerických vysokoškolských studentek žijících na kolejích. Z těch jich 25 bydlelo spolu. Z analýzy zhruba osmi cyklů jí vyšel nárůst synchronizace (snížení rozdílu mezi nástupem měsíčků). Mezi náhodnými páry v koleji to její statistika nepotvrdila, a tak si to autorka dala do souvislosti s časem, který ženy spolu trávily na pokoji a usoudila, že jim to „zařídila“ jejich feromonová komunikace.  Sedm let poté publikovala podobné výsledky u potkanů (také v ní byla jedinou autorkou).

Závěry profesorky se nyní daří vyvracet motorkářce Ida Tin. Je výkonnou ředitelkou společnosti Clue a autorkou dánského knižního bestseleru „Direktøs“. (Kredit: Clue)

V roce 1995 „sociálně zprostředkovanou synchronii“, jak se tomu začalo odborně říkat, dodal váhu sociolog Leonard Weller z Bar-Ilan z izraelské Bar-Ilan University. V jeho případě šlo o kolektivně pracující ženy. Nedlouho potom se (v roce 2005) přidali i Japonci svým pozorováním šimpanzů na Okinavě. V roce 2012 přispěl svou troškou do mlýna americko-jihoafricko-kanadský tým u bonobů.

Následovala celá řada teorií, proč tomu tak je. Mez ty oblíbené a často citované patří představa vlivu alfa samice. Ta má mocnou silou svých feromonů přesvědčovat ostatní, aby se „připojily“. Její logika je v tom, že v komunitě je snazší vychovávat potomstvo stejného stáří. V případě úmrtí některé z matek, může situaci zachránit kojící macecha.

Jiným, stejně oblíbeným "vysvětlením", je synchronizací udržovaná větší diverzita společenství. Přeloženo do lidštiny - ani ten nejzdatnější alfa samec není schopen obšťastnit větší počet a ve stejnou dobu ovulujících samic, a tak si přijdou na své i sousedé. Tak nějak to formulovali evoluční antropologové z Lipska, kteří provedli metaanalýzu a z té jim ve společenstvích, kde jsou cykly samic synchronizovány, vyšla větší otcovská „pestrost“ potomků.

Výzkum ženských cyklů mají ve společnosti Clue na starosti muži. Zleva do prava: Hans Raffauf (technolog), Moritz von Buttlar (fyzik výzkumník) a Mike LaVigne (výzkumník a dizajnér). (Kredit: Clue)

Vyskytly se i kritické hlasy, poukazující na nedostatky v metodikách zmíněných prací. Takovým buřičem byl H. Clyde Wilsona z University of Missouri. Jeho hlas ale zapadl. Nejspíš proto, že společnost má vždy tendenci klonit se tajuplnostem a fascinace mocí feromonů byla silnější. Nejspíš proto se moc sluchu nedostalo ani čínsko-americkému duu Zhengwei Yang - Jeffrey C. Schank, kteří asi jako první, matematicky dokázali, že u  lidí, to co někteří pozorovali u jiných živočichů, neplatí. A do třetice, s nyní již silně zakořeněnou představou nehnula ani loňská studie zveřejněná  Universitou státu Arizona. Časté opakování se stalo společenskou „pravdou“ umně přiživovanou lobby voňavkářského průmyslu. Až nyní se zdá, že se díky Clue konečně začíná dařit veřejnosti v tomto směru otevřít oči.

Produkt Clue

Co je Clue?

Slovník tvrdí, že vodítko.

Přítel Google nám jako Clue nabídne něco, co nám má formou hry umožnit nahlédnout do zlodějského řemesla. A jako další možnost Google doporučuje nechat si vést účetnictví u firmy Clue v Plzni, což už nejspíš hra nebude.

Mnozí, aniž bychom to tušili, máme Clue doma - voňavý suvenýr z dovolené v podobě kosmetiky a tubou tělového šamponu Clue, které dávají v hotelích na každý den nově.

V anglicky mluvících zemích je Clue synonymem pro „tetu Flo“, „bloody Mary“,  „the blob (kapka)“, nebo „dny žraloka“. Ve Finsku se s nimi setkáte jako se „dny šílené krávy“. V našich končinách jsme slušnější, a tak se ujaly „Červená karkulka“, „příjezd Rudé armády“ či „měsíční inventura“.

Výmluvné logo zákaznické podpory Clue

Tím se konečně dostáváme k programu Clue, ke společnosti stejného jména a službě provozované na telefonech známé pod jménem  „Clue Period Tracker“. Jinak řečeno k  menstruačnímu kalendáři.

Jen tak mimochodem, jde o tak oblíbenou aplikaci (ve smyslu program, nikoli periodu), že se v anketě nazvané „Jaké aplikace vám nejvíce změnily život“ dostal Clue do první jedenáctky a neztratil se mezi takovými giganty, jako je navigace Waze pro automobilisty a Instagramem, který umožňuje snadné sdílení fotografií a to i na dalších sociálních sítí jako je Facebook, Twitter, Flickr.)

Společnost má sídlo v Německu a specializuje se na výzkum a na transformaci získaných datových algoritmů do jednoduchých aplikací ke snadnému použití. Jejich program Clue si u mladých získal hodně příznivců nejspíš i proto, že je hodně žen, kterým nedělají antikoncepční pilulky dobře a které nesnášejí ani nitroděložní tělíska. Hodně je i těch, co jen nechtějí brát hormony a praktikují neplodné dny. Program je aplikačně jednoduchý a funguje jak na iPhonu, tak na Androidu. Nejen, že ženám dovoluje sledovat svůj cyklus, ale pamatuje si historii pro potřeby lékařů, umí predikovat pro případ plánování dovolené, služebních cest a sám upozorní majitelku na nepravidelnosti,…

Ale je tu ještě něco, co jiné obdobné kalendáře nemají a kvůli čemu se Clue prodralo na výsluní. Ženám umožňuje nechat sdílet kalendář s přítelem, přítelkyní, v rámci členů rodiny,… Ovšemže jen těm, komu to nositelka telefonu dovolí a pochopitelně, že takovému sdílení může kdykoliv učinit přítrž.

Možná i proto, že společnost vedou výzkumníci mladí a pohlední, daří se jim přesvědčit řadu uživatelek ke spolupráci a k poskytnutí svých intimních dat. Brzo o nich budeme slyšet ve vztahu k poruchám cyklů u transsexuálů,...

Nedávno hochy napadlo prověřit, zda se ženám cykly skutečně synchronizují. Těch žijících a pracujících pospolu v dámských kolektivech jich na jejich prosbu o spolupráci zareagovalo 1500. Řada jich vypadla, protože vyšlo najevo, že braly pilulky s hormonálním účinkem. U těch, u nichž se efekt synchronizace měl projevit, bylo 360 párů. U každého z páru prověřili tři poslední menstruační cykly. Ze strohé řeči čísel ale vyplynulo, že ze všech dvojic, které byly vnitřně přesvědčeny o tom, že se jejich cykly sbližují, test konvergence připustil, že by mohlo připadat v úvahu o něčem takovém hovořit jen v 79 případech. Porovnání cyklů s kontrolní skupinou, zcela náhodně za tím účelem vytvořených ženských dvojic ale udělalo ve všem jasno. U žen, které mezi sebou žádný vztah neměly, vykázal test větší „spřízněnost“ cyklů, než v párech, jejichž členky o tom byly u sebe vnitřně přesvědčeny. Zkrátka a dobře, ženy žijící delší dobu spolu, nabývají dojmu, že se jim jejich cykly „vyrovnávají“, ale má to co dělat pouze se sdílností, která otvírá bránu emocím, kolektivní solidaritě a tendenci přisuzovat význam náhodě.

Závěr

Stojí za zamyšlení, že až chytrým telefonům se metodický artefakt člověčí menstruační synchronie začíná dařit poslat tam, kam patří.

Jak se sdělným dívčinám podařilo uštědřit nám všem lekci v tom, jak ošidnými a „lepivými“ se pro společnost mohou stát dedukce jedné jediné vědkyně, když se trefí do představ, které nám imponují a které společnost chce slyšet.

A také jak snadné je z náznaků vyrobit mýtus.

Literatura
Clue

Nature
http://www.nature.com/nature/journal/v229/n5282/abs/229244a0.html