Katie Aleck, vědkyně z Oakland University prezentovala na letošní výroční endokrinologické konferenci v Orlandu další poznatky z letošní úrody neblahého působení bisfenolu S. (Kredit: OU)

Opakování

Množení savců, kromě příjemné a viditelné stránky věci, závisí na meiotickém zrání vajíčka. Při něm musí dojít k redukci genetické informace a probíhá krátce před ovulací ještě v prostředí folikulu. Redukce je nutná k tomu, aby se udělalo místo pro tatínkovy geny. Když se to nepovede, vzniká zmetek, většinou neschopný udržet pokračování rodu.  Jak se v článku z pera Jana Nevorala lze dočíst, bisfenol S poškozuje dělící vřeténko. Jenže právě ono je tím aparátem, který je odpovědný za správný rozchod chromozómů. Jeho poškození pro vznikající embryo není ta nejlepší výchozí pozice. I když se vajíčku  podaří peripetie navozené bisfenolem nějak překlepat, hrozí embryu doživotní poškození některou z mnoha genetických vad, což ani pro pár začínající budovat svou rodinu není ten nejlepší začátek (podrobnosti zde).

Sumit Dinda, profesor na Oakland University.

Jeho studie připnula bisfenolu S další z nálepek:

„Zvyšovač agresivity rakoviny“. (Kredit OU)

ENDO

ENDO je největší světová událost pro prezentaci a získání nejnovějších poznatků z věd zabývajících se endokrinologií a medicínou. Každoročně jí pořádá společnost endokrinologů a může se pyšnit  už stoletou historii. Mezi členy je řada nositelů Nobelových cen, například Rosalyn Yalow, Roger Guillemin, Andrew Schally,… Letošní výroční konference ENDO 2017 se v těchto dnech koná v Orlandu na Floridě. Na programu včerejšího dne byl i příspěvek věnovaný bisfenolu S. Přednesla jej Katie Aleck, výzkumná pracovnice Oakland University. Šlo o poznatky studie kolektivu vedeného  Sumit Dindou, profesorem na Oakland University. Jejich objektem zájmu jsou estrogenové receptory Ela a gen BRCA1. Nejspíš proto, že většina rakovin prsu je pod taktovkou zlých buněk takzvaně estrogen receptor pozitivních. Ukazuje se, že u žen, kterým sudičky přisoudily škodlivou mutaci v genu BRCA1, se rakovina prsu vyvine u více než poloviny z nich (prameny uvádějí 55 až 65 procent). A právě u těch bisfenol S svou estrogenovou aktivitou (vazbou na estrogenové proteinové receptory) propůjčuje zvrhlým buňkám výraznou agresivitu. Což pochopitelně snižuje šanci pacientek na úspěšnou léčbu a přežití.

Mikrofotografie lymfatické uzliny. Nemocným karcinomem prsu (ženám i mužům) se rakovina ráda šíří do vzdálených lymfatických uzlin. A právě v tom, co lze nazvat agresivitou a podepisováním rozsudku smrti, hraje významnou roli bisfenol S. A nehraje fér. (Kredit: Nefron)

Odhalení škodlivosti látky, která měla být bezpečná, je tak trochu nepohodlná pravda, kterou nikdo moc nebude chtít slyšet.  Jednoduše proto, že si život bez plastů už nedovedeme představit. Ať už se jedná o bisfenol „áčko“, nebo „esko“, oba se už staly  běžnou součástí našeho života. Jsou v polykarbonátech - "tvrdých" plastech. Najdeme je v obalech CD a DVD disků, termopapírech (účtenkách), zubním tmelu, vnitřním laku (epoxidových pryskyřicích)  v konzervách, bankovkách, hračkách, umělohmotných příborech a nejedna hospodyňka v umělohmotných dózách přechovává mouku, aby se do ní nedali moli, cukr, aby nenavlhnul,… Je toho tolik, že řešení - obejít se bez těchto plastů, najdou jen populisté.

Nejspíš se tedy, stejně jako v případě bisfenolu A, o jehož škodlivosti víme už celé desetiletí, bude dál používat i  bisfenol S. Možná i za něj se ale najde náhrada, o níž toho nějaký čas nebude moc známo a takové výrobky se hrdě budou prsit nápisem  „Bisphenol A and S, free“. Zatím ale z umělých hmot, které měly být už konečně bezpečné, na nás nakonec vždy nějaký ten škodlivý „bis“, „fis“,... vždy vykoukl.

Ani snaha vše nálepkovat, jaké si mnohé spolky zosobňují, nic neřeší. Často je totiž matoucí. Vypovídá například jen o bisfenolu A. O monomeru S, který ho při výrobě epoxidových pryskyřic a plastů polykarbonátů nahradil, neříká zhola nic.

Prevenci nevyřeší legislativa, jak se nám nyní mnozí budou snažit namluvit. Paragrafy vždy budou pokulhávat za realitou. Navíc i tak často populisty omílaná předběžná opatrnost také potřebuje předem „vědět“, na co být opatrný a to žádný úředník, byť by seděl v Bruselu, udělat nemůže. Jak je patrné na případu odhalení škodlivosti bisfenolu S, vědci na "předběžné opatrnosti" sami dbají. Příklad z Česka i Ameriky jasně ukazuje, že aniž by je k tomu někdo nutil a nebo aby byli součástí instituce, která předběžnou opatrnost má v náplni práce, či je za ní placena. Nejde tu o morální stránku vědců, ale o to, jak věda funguje.

Na nových poznatcích si teď zcela jistě začne přihřívat polívčičku a budovat image "ochránců lidstva" řada institucí. Je dobré si ale uvědomit, že i bez jejich ex post přičinění, to hlavní všichni už máme – informace a zdravý rozum.
Maminkám například nic nebrání, aby se vrátily ke starým dobrým lahvičkám ze skla. A těm, co se teprve maminkami stát hodlají, také neuškodí místo plastových termohrnků používat starou dobrou keramiku, případně si jako svatební dar si přát hrnce ze smaltu či nerezu. A pokud jde o pytlíky, tak u těch pro dívky odjakživa platilo, že všeho moc škodí.

Ostatně totéž platí i pro populaci s chromozomem Y. Informací o bisfenolu a riziku úbytku spermií, problémy s erekcí a ejakulací, už je i na Oslovi dost. A ani zbytek populace, kterému už o rozmnožování nejde, na obezřetnosti neprodělá. Ve hře je totiž také snížená imunita a nemocnost. Ne nadarmo se bisfenolům přezdívá disruptory.

Závěr

Asi nejde udělat lepší, než mít na paměti slova Jaroslava Petra (spoluobjevitele bisfenolových hrátek s reprodukcí), který bisfenolům láskyplně přezdívá „hormonální buldozery“.