Lidé si zvykli říkat, že přes veškerý pokrok jsme nakonec vždy bezbranní proti rozběsněným živlům. Doposud to byla pravda. Ale pokrok se nedá zastavit. Zřejmě se dostáváme do doby, kdy dokážeme zasáhnout i proti živlům, abychom alespoň zmírnili jejich zuřivost. S nově navrženou technologií protivlnového děla bychom možná mohli přistřihnout křídla obávaným tsunami.

Usama Kardi. Kredit: Cardiff University.

Během posledního dvacetiletí zahubily tsunami asi 500 tisíc lidí. K naší smůle sice víme, kde a jak tsunami vznikají, zároveň ale nedokážeme přesně předpovědět, kde vlny udeří příště. To nejlepší, na co se zatím zmůžeme, je varování ohrožených pobřeží. Lidé se tam mohou dozvědět, že se k nim blíží tsunami a mají nějaký čas na to, aby se pokusili zachránit, co se dá. Pokud jde o obranu proti tsunami, jsou naše možnosti zatím dost omezené. Teoreticky je sice možné postavit ohromnou zeď kolem pobřeží, bylo by to ale enormně drahé, komplikované a nesmírně nepopulární, protože na dovolenou ke zdi by dobrovolně jezdil asi jen málokdo.

Jak by stanice s protivlnovým dělem mohla zasáhnout proti tsunami. Kredit: Kadri (2017).

Nedávno se objevil zajímavý článek v časopisu o akustice a aplikované matematice Heliyon, jehož autorem je Usama Kadri z Univerzity v Cardiffu. Kadri namísto obludné zdi navrhuje vyvinout protivlnové dělo. Bylo by to zařízení, které by vyslalo akustické gravitační vlny (anglicky acoustic–gravity waves) proti tsunami a jejich účinkem by narušilo vlny tsunami, rozložilo jejich energii, a tím omezilo ničivou sílu nadcházející katastrofy. S takto fungujícím protivlnovým dělem by podle Kadriho výpočtů bylo možné omezit výšku vln při extrémním tsunami po zemětřesení 26. prosince 2004 asi o 30 procent. Zatím je to jenom teorie a pro reálný zásah by bylo třeba použít ohromné množství energie, prý je to už ale v našich možnostech.

Pobřeží s vysokým rizikem tsunami. Kredit: Kadri (2017).

Akustické gravitační vlny jsou zvukové vlny, které se šíří vodou. Typicky mají vlnové délky stovek až tisíců kilometrů a vodou se šíří téměř rychlostí zvuku ve vodě (1 484 m/s), tedy výrazně rychleji nežli samotné vlny tsunami. Akustické gravitační vlny vznikají zároveň s tsunami a podle Kadriho by je bylo možné rovněž využít k včasné detekci tsunami. S jejich pomocí lze určit epicentrum zemětřesení a pak spočítat, kdy tsunami dorazí na okolní pobřeží. Včasné varování doprovázené spuštěním protivlnového děla, které omezí sílu tsunami, by mělo zachránit mnohé životy i majetek.

Je totiž jenom otázkou času, kdy tsunami udeří příště. Žijeme na neklidné planetě a velkou většinu tsunami vyvolávají tektonické pohyby litosférických desek na dně oceánů. Při takových pohybech dojde k zemětřesení. A čím silnější zemětřesení je, tím drsnější při něm může vzniknout tsunami. Většina tsunami se odehraje v Tichém oceánu, Japonsko by mohlo vyprávět. Riziko tsunami ale hrozí prakticky na každém pobřeží, protože tyto vlny mohou cestovat kolem celé planety. Malá část tsunami vzniká při sesuvech půdy nebo ledovců do oceánu, kvůli sopečné činnosti, a také při dopadech větších meteoritů, což jsme naštěstí zatím ještě nezažili. Mít dělo proti tsunami by tudíž nebylo špatné.

Video:  Giant sound waves could subdue tsunamis

Tsunami Animation: Tohoku, Japan 2011 (Mercator)


Literatura
IFL Science 16. 2. 2017, Heliyon 3: e00234.

Poznámka

Představu, s jakými silami máme u tsunami co do činění, nám dává nedávné zemětřesení z 11. března 2011. Jeho epicentrum bylo  v moři u ostrova Honšú. Severovýchodní Japonsko se při tomto zachvění posunulo o 2,4 metru k Severní Americe. Části Japonska v délce 400 km přitom poklesly o 0,6 metru. Pacifická deska se posunula na západ až o 20 metrů. Zemská osa se posunula o 10 cm, což způsobilo i naklonění planety. Den se zkrátil o 1,8 mikrosekundy. Následná tsunami místy dosahovala až 38 metrů...