Vědci z americké Indiana University spojili síly s kolegy z university v nizozemském Leidenu, aby rozlouskli záhadu mluvících papoušků. Zjistili, že při hlasové komunikaci těchto ptáků sehrává velmi důležitou roli výborná kontrola nad pohyby jazyka. Papoušek tvoří zvuky stejně jako ostatní ptáci v hlasovém ústrojí zvaném syrinx. Jenže chovatelé papoušku a ornitologové dobře vědí, že papoušci při vydávání zvuků hýbou jazykem. Jaký mají pohyby jazyka význam? Mezinárodní tým vedený Roderickem Suthersem dokázal, že i malý posun papouščího jazyka vede k velkým změnám ve výsledném zvuku. Stačí milimetr a změna ve frekvenci zvuku je větší než odpovídá rozdílu mezi hláskou „a“ a „o“ vyslovenou člověkem.
Může se to zdát jako hraní, ale studium ptačího zpěvu (nebo „řeči“ papoušků) má velký význam pro pochopení vzniku lidské řeči. Ptačí zpěv s ní sdílí celou řadu rysů. Zpěv a řeč se musí mladý jedinec naučit a nenaučí se ji jinak než posloucháním „mluvy“ ostatních příslušníků svého druhu. Podobně jako mají lidé mozková centra pro řeč, jsou i ptáci vybaveni specializovanými mozkovými centry pro zpěv.
Modulace hlasu jazykem vytváří u papoušků k individuálně jedinečné rysy hlasu. Papouška bychom díky tomu mohli jednoznačně identifikovat hlasovou analýzou stejně jako se to dělá v případě lidí například v kriminalistice.

Své hlasové dovednosti předváděl vědcům v laboratorních podmínkách papoušek mniší.

Pramen: Current Biology