Černé díry trochu jinak.

Jaroslav Červinka,2017-02-22 09:48:00

15. února 2017
Konečně úspěch? V srdci hvězdokupy vystopovali střední černou díru.

Ohromná, hustá a omamně krásná kulová hvězdokupa 47 Tucanae zřejmě skrývá černou díru střední velikosti, jejíž hmota činí asi 2 200 Sluncí.
Takto bombasticky začíná velmi zajímavý článek o vesmírných tělesech. Já osobně bych se rád vyjádřil k popisované problematice černých děr z pohledu Nové relativně (ne)částicové fyziky, tak jak je postupně diskutována a formována na VUT v Brně.
Nová fyzika umožňuje dívat se na fyzikální procesy v makrokosmu v jednotě s fyzikálními procesy v mikrokosmu. Nové fyzice nejde o žádné závěry, které by vybočovaly z platnosti klasické Newtonovy a Einsteinovy fyziky, nebo kvantové mechaniky. Nová fyzika je revoluční v tom, že nachází revoluční teoretické přístupy umožňující nalézat sjednocující zákony v celém univerzu, a to bez nároku na to, aby byla považována za definitivní a uzavřenou. Její kouzlo je v tom, že dokáže skloubit téměř všechny experimentálně ověřené teorie průřezově všemi vědními obory.
Problematika černých děr je jen malou výsečí toho jak rozmanité mohou být pohledy na tento fyzikální fenomén. V první řadě je třeba říci, že dnešní doposud převážně používání popis černých děr vychází z nedostatku schopností pochopit elementární principy chování hmoty jako energie v jednotě celého univerza od mikro do makrosvěta v jeho relativizmu a všeobecné souvislosti. Řešení tohoto problému se pokouší zatím poměrně úspěšně Nová fyzika.
Sám pojem Nová fyzika, není nic nového, protože byl ve smyslu současného poznání formulován v polovině minulého století americkým fyzikem Richardem Feynmanem, se zřetelným poukazem souvislosti makro a mikro světa. Ale teprve až nedávno s rozvojem hlubšího poznání zákonitostí elektromagnetizmu jako univerzálního nosiče energie a jako stavebního zdroje všech hmotných částic je možno se dívat na hmotu jako relativní, neurčitý pojem nestačící k vysvětlení procesů v super mikrosvětě, jako na přiklad elementárních jevů v plazmatu.
Nová fyzika vychází z toho, že fyzikální zákony se již neodvozují z podstaty materiálního světa, tak jak je to v klasické fyzice, ale z proměn energie zaplňující prostor ve své relativitě a všeobecné souvislosti. Energie, která sice umožňuje být chápána jako částice, jako element hmoty. To však neplatí v rozměrech blížící se k bosonu ZoCeLo. Elementární hmota jako částice může být pouze chápaná EM energie v lokalizovaném prostoru. Silové a rezonanční vlastnosti takto lokalizovaného prostoru jsou dány superpozicí bosonů ZoCeLo a ty určují vlastnosti k jiným takto chápaným lokalitám. Proto má smysl i nadále používat pojem částice, ovšem s novým vnitřním obsahem. T toho plyne, že částice v relaci k jiné části může mít zcela jiný charakter z hlediska silového působení.
Teoretické práce na VUT v Brně ukázaly, že mezi makro kosmem, reálným světem a mikro kosmem lze prokázat, že jejich fraktální podobnost je tak silná, a lze ji podpořit i matematicky, že ji nelze přehlížet. Zjednodušeně řečeno, máme k dispozici tři faktory. První je hypotetický boson ZoCeLo, který naznačuje existenci vírových struktur odvozených od matematického modelu toroidu a základních konstant teorie elektromagnetizmu a Planckovy kvantové mechaniky. Takto chápaný boson ZoCeLo umožňuje pochopit, že existují limitované nejmenší vírové struktury energie, které ještě mají charakter hmotné částice, jak ji dnes fyzici chápou. ZoCeLo umožňuje představu univerzálního principu transformace energie mezi poli magnetické a elektrické indukce skrze elementární Poyntingovy vektory. Při takto chápaném bosonu ZoCeLo a jeho superpozicí vyobrazené siločáry neuvěřitelně silně připomínají tvary kosmických těles, jako jsou galaxie, pulzary kvazary, hvězdokupy a tak podobně. Od tohoto bosonu se také odvíjí univerzální rezonanční charakter každé hmoty vycházející, jako násobné superpozice rezonance elementu.
Z toho také vyplývá, že žádná částice nemůže být nekonečně malá, že v mikrosvětě neexistuje přímka, že absolutně je vše relativní a univerz je spojitý. V důsledku toho je nadbytečná otázka, zda je vesmír konečný, nebo ne? Zda má vesmír nějaký počátek? Stačí mít dostatek představivosti, a schopnost osvobodit se od zastaralých představ, aby člověk viděl svět kolem sebe zcela jinak.
Druhým faktorem jsou nové strukturální modely molekul, atomů a sub atomových struktur výhradně odvozených ze vzájemného působení elektromagnetických sil mezi jednotlivými komponenty. Jíž sama první úvaha profesora Ošmery při studiu modelu elektronu vycházela z úvahy, že v mikrosvětě se mohou odehrávat fyzikálních procesy obdobné jako v kosmu. V tomto konkrétním případě to byla představa galaxie. Nakonec prof. Ošmera spolu s dalšími spolupracovníky neustále zdokonalovaly modely představy modelů atomů a molekul a dosáhly pozoruhodných výsledků nezvratně prokazujících správnost vírových modelů elementárních částic. Rozpracovanost těchto modelů kromě nezvratného významu pro chemické technologie naznačuje možnost nalézání fraktální podobnost mezi prostorovým uspořádáním energie v mikrokosmu a tělesy v makrokosmu. Z hlediska struktur těchto modelů je nesmírně důležité, že se podařilo objasnit způsob lokalizace elektronu v atomu a byly tak vysvětleny proč mají molekuly takový tvar, jaký byl experimentálně ověřen
Třetí faktor je podobnost fyzikálních procesů a tvarů v makrokosmu jako kosmických hmotných těles s tvary elektromagnetických siločar vyjadřujícími energetickou hustotu pseudo mikročástic. Jednotlivé tvary kosmických objektů mohou být využity jako modely nových superponovaných EM struktur. To nás přivede k zcela novému vědeckému pohledu na kosmické objekty.

Předchozí ukazuje na to, že pohled na černé díry se bude podstatně měnit a možná se ukáže, že tento název je málo vhodný. To vyplývá z toho, že pocit z pozorování kosmických vírových objektů se nám jeví jako prázdný a bez záření. Tuto představu vylučuje sama představa kosmu jako EM relativních a souvislých polí vyjadřujících energetické poměry ve spojitém prostoru. Na tak zvaných černých dírách není až tak nic zvláštního, protože takových vírových struktur je v každém atomu nepočítaje. Jako první je to princip nejjednoduššího bosonu ZoCeLo. Z toho vyplývá, že vyvolávání zvláštního pocitu ohromnosti hmotnosti nemá valného smyslu nehledě na, relativita připouští, že v místě černých děr mohou existovat stejné poměry jako v naší sluneční soustavě.
Závěr zní tak, že astronomové by mohli konečně dostat do rukou nástroj, aby se jejich věda stala vice vědeckou z pohledu jejího praktického významu.

Ing. Jaroslav Červinka.

Odpovědět

black holes

Milan Denko,2017-02-09 20:47:21

Uz ako male dieta ma fascinovala astronomia. A uz vtedy som velakrat rozmyslal nad tym, ze kazda galaxia ma vo svojom strede ciernu dieru. A teraz sa to potvrdzuje, dokonca aj pri hviezdokopach. Som zvedavi co nam este blizka buducnost prinesie.

Odpovědět