Pošťák v podání Amazonu.

Roboty jako pomocníky v domácnosti, nebo nosiče zbraňových systémů, vyvíjí dnes kde kdo. Autonomní nákupní taška je ale do značné míry myšlenkou novou. Vyrábět ji hodlá společnost Starships Technologies. Moc toho zatím na ukázku nemá. Jen plán šestikolového vozítka na baterie s nosností 40 liber, které se má na svět koukat devíti kamerami. Po chodníku má jezdit tak trochu jako auto bez řidiče, jenže pomalu.

Svého poslíčka testuje i Google (Project Wing)

Asi bychom se o projektu, který je teprve v plánu, ani nezmiňovali, kdyby ovšem za společností s tímto programem nestáli Estonci Ahti Heinla a Janus Friis. Jsou to programátoři. Zajímaví jsou tím, že jsou spoluzakladateli Skype. A jak se zdá, ani jejich nový počin se nezdá být špatně vymyšlen.  Zatímco se všichni, včetně velkých hráčů jakými jsou Amazon či Google, upnuli na doručování zboží zákazníkům létajícími stroji, Starships Technologies zůstává pěkně při zemi. A to se ukazuje být moc dobře. Drony v mnoha státech narazily na tolik problémů se schvalováním,  že i jejich testování museli přenést do Kanady a Nizozemí. Na území Spojených států se povolení od leteckého úřadu společnosti 7-Eleven již podařilo vyběhat, ale u legální maloobchodní droní dodávky šlo jen o jednorázovku. Dronem tehdy z obchodu na zápraží jednoho důchodce přiletěla obložená žemle s kuřecím masem, kávička a zákusek.  
Heinla s Friisem nemají představu, že by si důchodci kupovali tak často obložené žemle či tablet. Spíš si myslí, že to je strouhanka, vajíčka, mouka, cukr a marmeláda. Okolo vánoc i tuzemák.  U jejich vozítka nehrozí, že by něco z výšky několika pater, třeba když hodně zafouká, dron něco upustí. Na podnikání s jejich „želvami s odklápěcím krunýřem“ tak bude stačit mnohem méně razítek.

Popravdě to zase až tak novátorská myšlenka není. Na japonském letišti už nějakou dobu roboty zavazadla přepravují. Ty ale halu letiště nikdy neopouštějí.

Hitchbot v Bostonu (Kredit: @hitchbot)

Problémem provozu po ulici mohou být nenechavci. Ukázal to pokus Kanaďanky Frauke Zellerové. Spolu s Davidem H. Smithem sestrojili HitchBOTa, kterého naučili komunikovat s lidmi, fotit, natáčet videa. Do vínku mu „vepsali“ sen o tom, že procestuje svět a vysadili jej na východním pobřeží v Halifaxu. Ani ne za měsíc už stopem projezdil deset tisíc kilometrů a lidi si snímky s ním dávali na Twitter nebo na web. HitchBOT se stával celebritou, i svatby se zúčastnil. Protože byl napájen solárními panely, které měl kolem pasu případně adaptérem do zapalovače při jízdě v autě, mohl se Ameriky vydat i na starý kontinent. Dostal se do Kolína nad Rýnem. Za deset dnů projel celé Německo, prohlédl si Berlín i Hamburg a projel se na kole i v supersporťáku.  V Nizozemsku si užil  mlýnů a kultury. Po návratu do Nového světa si to namířil napříč USA  do muzea v San Franciscu.  Ještě stihl fandit na zápase Bostonských Red Socks a při čekání na stop ve Filadelfii s cílem západní pobřeží, se odmlčel. Někdo mu utrhl hlavu a vybral elektroniku a akumulátor.

HitchBOT, kterému zůstaly jen jeho nové gumáky, potvrdil, že lidem se věřit nedá. (zdroj: Twitter)

Něco podobného by se naší tašce stávat nemělo. Po zkušenostech s HitchBOTem ji kromě uzamykatelného prostoru, tvůrci vybavili hned devíti kamerami. Napojením na pult ochrany a operátora, což jak doufají, by mělo být dostatečnou prevencí. 
Možná začínáme být svědky něčeho, co létající drony odsune do značné míry stranou. Dál jim zůstává šance v lokalitách mimo město, a když se bude  jednat o něco lehčího, jako třeba rychlou dopravu léků a náhradních součástek do jinak těžko dostupných míst, ale nový projekt má pro civilní a běžné a hromadné využití mnohem více předpokladů.

Nákupní taška v pojetí Starships Technologies.

Nelze se proto ani divit, že v náplni, kromě doprovodu seniorů ze „sámošky“, má robot v náplni práce i dopravu potravin domácnostem přímo ze skladu a specializovaných středisek. Podobně, jako u provozovatelů dronů, má k objednání nákupu nebo obědu z vývařovny,  stačit chytrý telefon. Klient si má mít dokonce možnost určit i čas doručení.

Plánovaná rychlost pohybu nákupu má být okolo 4 mílí za hodinu. To aby se co nejvíce přiblížila lidské chůzi a kolemjdoucí se snadno vyhnuli. Problémy s taškou by mohli mít jen ti, co nosí nos hodně nahoru.

Zvětšit obrázek

Jsem Váš osobní kurýr. Jen mi sdělte co a kam mám doručit, o zbytek se postarám.

Podle hustoty prodejní sítě, má doručení zásilky trvat 5 až 30 minut. Kapacita nákladu není volena jen tak od boku, je ekvivalentem dvou průměrných nákupů americké rodiny v prodejnách potravin. Rozvážku by toto řešení mělo pokrývat až do vzdálenosti pěti kilometrů.   
Šum autonomních nákupních tašek vybavených reproduktorem, ploužících se rychlostí z níž nikomu nic nehrozí, je nesporně lepší volbou než roztočené vrtule nad hlavami, které vyvést z rovnováhy dokáže i nepozorný vrabec. I kdyby tašky měly doručovat jen čerstvou pizzu, bylo by to ekologičtější, než rozvoz mopedistou. Jediným nedostatkem projektu se jeví, že tašky v sebevražedné úpravě, nebudou snižovat úmrtnost náboženským fanatikům.